Bez spojení není velení: Rakousko-uherští spojaři na italské frontě (3)

02.04.2021 - Jiří Ráčil

Rozmach dálkové komunikace v druhé polovině 19. století zasáhl i oblast vojenství, ale skutečný význam pro armádu ukázala až první světová válka. Mezi muži se sluchátky bychom našli také celou řadu Čechů

<p>Dělostřelecký pozorovatel kontroluje účinky bombardování na Piavě v roce 1916.</p>

Dělostřelecký pozorovatel kontroluje účinky bombardování na Piavě v roce 1916.


Reklama

Rakousko-Uhersko napřelo za první světové války své úsilí také k dešifrování nepřátelské radiokomunikace. Prolomení italské šifry ještě před válkou a v roce 1914 i ruské šifry značně usnadnilo centrálním mocnostem vedení válečných operací.

Ucho pana Penkaly

V té době vznikla z rozhodnutí ministerstva války služba pro rádiový odposlech a dešifrování (k.u.k. Radiohorch- und Dechiffrierdienst). Zachycené radiogramy poskytovaly tři hlavní stanice rádiového odposlechu s krycím názvem „Penkala“, pojmenované podle soudobé reklamní postavičky stejnojmenného výrobce, jež měla za velkým uchem plnicí pero.

V roce 1916 odposlouchávací služba zavedla novinku v podobě zaměřovacích radiogoniometrických stanic, které zjišťovaly stanoviště nepřátelských radiotelegrafních stanic a odhalovaly tak přesnou polohu nejbližších nižších a vyšších velitelství protivníka. Skutečným oceněním pro „ucho pana Penkaly“ se stala poválečná zpráva italské vyšetřovací komise o ztrátách během průlomu u Caporetta (24. říjen–19. listopad 1917): „Nepřítel znal všechny naše šifry, a to i ty nejtajnější a nejdůležitější.“ 

Telefonní ofenziva

Samotný název c. a k. telegrafního vojska přestal velice rychle po jeho vzniku odrážet náplň jeho činnosti. Klasická „drátová“ telegrafie oproti telefonii stále více ztrácela v oblasti efektivity, rychlosti přenosu zpráv a zejména v nemožnosti oboustranné komunikace v reálném čase. S výjimkou vrchního velitelství a vyšších stupňů velení, které používaly tiskací Hughesovy telegrafy a v omezené míře i telegrafy klasické, nahrazovaly postupně tyto neskladné a na manipulaci citlivé přístroje stále se zdokonalující polní telefony.

Kromě běžného telefonního pozemního spojení mezi jednotkami na frontě se přenosný polní aparát stal nenahraditelným pomocníkem pro řízení dělostřelecké palby umožňujícím sledovat výsledky bombardování a provádět korekce. Těmito přístroji byly vybaveny i posádky pozorovacích balonů, kterým při jejich stoupání pozemní obsluha odvíjela spolu s poutacím lanem i telefonní kabel.

Císařské světlušky

Využití světla pro předávání zpráv patří ke starým lidským technikám komunikace, která našla využití i v rakousko-uherské armádě, jež do konce války úspěšně využívala mnoho typů optických signalizačních zařízení, například heliograf. Jednoduchý přístroj využívá odraz slunečních paprsků zrcadlem směrem ke vzdálenému příjemci. Obsluha pohyby přeměňuje sluneční světlo na jednotlivé záblesky odpovídající znakům Morseovy abecedy.

Dokončení: Bez spojení není velení: Rakousko-uherští spojaři na italské frontě (4)

Heliografy a další optická signalizační zařízení sloužily ke komunikaci v horském terénu, přes velké vodní plochy a terénní překážky či mezi pozemními jednotkami a loděmi. V neposlední řadě nacházely uplatnění v případě přerušení telegrafních a telefonních linek. Mezi další prvky „světelné“ komunikace, které používala habsburská armáda, se řadily plynové (acetylenové) nebo elektrické mobilní a stacionární (pevnostní) reflektory.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907