Čtyřnozí pašeráci: Psi a kočky pomáhají šířit invazní ploštěnku
Jak se může pomalý půdní červ dostat o stovky metrů dál? Podle nové studie z Francie jim při jejich šíření pomáhají kočky a psi.
Suchozemské ploštěnky (Platyhelminthes) patří mezi nenápadné, ale ekologicky problematické invazní druhy. Do Evropy se nejčastěji dostávají spolu s dováženými rostlinami – ukryté v květináčích či substrátu.
Jenže vědce dlouho trápila jedna otázka: jak se tito velmi pomalí živočichové dokážou šířit mezi sousedními zahradami? Ploštěnky se pohybují jen několik metrů za den. Přesto se objevují na místech vzdálených desítky až stovky metrů od původního výskytu. Musí tedy existovat další, dosud neznámý mechanismus jejich přenosu.
Čtyřnozí pašeráci
Francouzský parazitolog a zoolog Jean-Lou Justine z Národního přírodovědného muzea v Paříži a australský zoolog Leigh Winsor z Univerzity Jamese Cooka nedávno zjistili, že invazní druh suchozemské ploštěnky – Caenoplana variegata pomáhají šířit psi a kočky.
Klíčem k odpovědi byla data z více než 12 let hlášení veřejnosti ve Francii. Díky projektům občanské vědy lidé dokumentovali výskyt ploštěnek na svých zahradách, fotografovali je a zasílali vědcům.
Při analýze těchto hlášení vyšlo najevo něco nečekaného: ploštěnky byly nalezeny přichycené na srsti psů a koček. To znamená, že domácí mazlíčci fungují jako „dopravní prostředek“ mezi zahradami, parky a dalšími lokalitami.
Efektivní kolonizátor
Ve Francii se vyskytuje přibližně deset invazních druhů ploštěnek. Překvapivě se však na srsti zvířat objevoval pouze jeden druh – Caenoplana variegata.
Tento druh má několik vlastností, které z něj dělají ideálního kolonizátora. Produkuje mimořádně lepivý sekret, který mu umožňuje pevně se přichytit k podkladu – včetně zvířecí srsti. Živí se bezobratlými, zejména členovci. Díky tomu je ekologicky velmi flexibilní a snadno se přizpůsobí novému prostředí. A v neposlední řadě se dokáže reprodukovat i bez páření (nepohlavně). Stačí tedy jediný jedinec, aby založil novou populaci.
Domácí psi a kočky urazí značné vzdálenosti – nejen při každodenních procházkách, ale i při cestování se svými majiteli mezi městy či dokonce státy. To znamená, že ploštěnka z jedné zahrady může být převezena o kilometry dál, odpadnout v novém prostředí a tam založit novou populaci. Z ekologického hlediska jde o významný faktor, který může významně přispívat ke globálnímu šíření invazních druhů.
Suchozemské ploštěnky jsou predátoři půdních bezobratlých, včetně žížal a dalších organismů klíčových pro zdraví půdy. Jejich šíření může narušovat půdní ekosystémy, ovlivňovat rozklad organické hmoty a měnit strukturu půdní fauny. Studie publikovaná v časopise PeerJ tak rozšiřuje naše chápání toho, jak lidská činnost – byť nepřímo – podporuje biologické invaze.
