Fosilie drobného pavoukovce zachyceného v jantaru přepisuje mapu dávného života. Jeho příbuzní dnes žijí tisíce kilometrů daleko.

Jantar je pro paleontology doslova časovou schránkou – dokáže uchovat detaily dávného života s neuvěřitelnou přesností. Právě v takovém „okně do minulosti“ nyní vědci objevili nový, dosud neznámý živočišný druh.

Německo-bulharský tým vedený paleontologem Christianem Bartelem identifikoval v ukrajinském a baltském jantaru starém zhruba 35 milionů let nový druh sekáče – drobného pavoukovce, který dnes v Evropě už nežije. Objev byl publikován ve vědeckém časopise Acta Palaeontologica Polonica a přináší nejen popis nového druhu, ale i nový pohled na dávné rozšíření těchto nenápadných tvorů.

Pavoukovci s krajkou

Nově objevený sekáč patří do podčeledi Ortholasmatinae, která je známá svým velmi neobvyklým vzhledem. Tito živočichové mají tělo pokryté složitými strukturami a výrůstky, často připomínajícími jemnou mřížku nebo krajku, zejména v oblasti hlavy.

Fosilie této skupiny přitom dosud vědci neznali a jde tedy o vůbec první fosilní důkaz existence této skupiny. Nový druh dostal jméno Balticolasma wunderlichi a jeho tělo vykazuje typické znaky svých dnešních příbuzných, včetně výrazného očního hrbolu a bohatě strukturovaného povrchu.

Aby mohli vědci prozkoumat jemné detaily tohoto drobného tvora, využili pokročilé zobrazovací metody. Pomocí počítačové tomografie a speciálních rentgenových paprsků dokázali „nahlédnout“ dovnitř jantarových vzorků, aniž by je poškodili. Snímky odhalily překvapivě složitou stavbu těla: celý povrch hřbetu pokrývá síť jemných hřebínků a ústní ústrojí nese komplexní soustavu drobných přívěsků. Takto detailní zachování umožňuje rekonstruovat nejen vzhled, ale i možné způsoby života těchto dávných organismů.

Ztracený svět severní polokoule

Největším překvapením však není samotný objev nového druhu, ale jeho geografický význam. Dnešní zástupci této skupiny sekáčů žijí pouze ve východní Asii a v Severní a Střední Americe. Evropa je pro ně dnes zcela nehostinná.

Fosilie z jantaru ale ukazují, že před 35 miliony let, v období eocénu, byla situace úplně jiná. Tito pavoukovci byli tehdy rozšířeni po celé severní polokouli. Objev tak přispívá k pochopení toho, jak se v průběhu geologických epoch měnilo rozšíření živočišných druhů.

„Objev sekáče z podčeledi Ortholasmatinae v evropských jantarových nalezištích nás překvapil. Sekáči z této skupiny dnes v Evropě už nežijí. Příbuzní těchto živočichů se v současnosti vyskytují pouze ve východní Asii a v Severní a Střední Americe. Je zřejmé, že před 35 miliony lety, v období eocénu, byli tito sekáči rozšířeni po severní polokouli mnohem více než dnes,“ přiznává Christian Bartel.

Kronika dávné biodiverzity

Baltský jantar je známý svou mimořádnou bohatostí fosilií a neustále přináší nové objevy druhů, které dnes v Evropě nenajdeme. Skutečnost, že se nový sekáč našel jak v baltském, tak v ukrajinském jantaru, naznačuje, že fauny těchto oblastí byly v minulosti velmi podobné.

Díky tomuto objevu se počet známých druhů sekáčů z baltského jantaru zvýšil na 19, zatímco z ukrajinského rovenského jantaru jich známe sedm. Šest druhů se přitom vyskytuje v obou oblastech, což dále potvrzuje jejich někdejší propojenost.

Na první pohled nenápadný pavoukovec tak přináší důležité informace o vývoji ekosystémů i o dávných klimatických a geografických podmínkách. Objev Balticolasma wunderlichi ukazuje, jak dramaticky se může rozšíření organismů v průběhu milionů let změnit – a jak cenné jsou fosilie v jantaru pro rekonstrukci těchto proměn.