Dřív než bude pozdě: Vědci volají po ochraně Měsíce jako kulturní krajiny
S rostoucím zájmem o návrat na Měsíc se vědci a ochránci kulturního dědictví snaží zabránit tomu, aby se z historických míst lunárních misí stala pouhá minulost pohřbená v prachu.
V roce 1969 se poprvé v dějinách dotkla lidská noha povrchu Měsíce. Stalo se tak v rámci mise Apollo 11. Dnes, o více než půl století později, se vědci, historici a politici obávají, že jedinečné památky této éry mohou brzy čelit nevratnému poškození. Se stoupajícím počtem lunárních misí – a to jak vládních, tak komerčních – roste i riziko, že historická místa, jako je například Moře klidu, budou zničena nebo narušena. A tak se rozbíhá nový závod – tentokrát o zachování lunárního dědictví.
Měsíc na seznamu ohrožených památek
Světový fond památek (World Monuments Fund, WMF) zařadil pro rok 2025 Měsíc na svůj prestižní „Watch List“ – seznam ohrožených památek. Hlavním důvodem tohoto kroku byla ochrana unikátních lunárních lokalit před poškozením, rabováním nebo necitlivou turistikou. Šlo o zcela mimořádný krok: nikdy předtím nebyl za historickou památku uznán objekt mimo Zemi.
Podle viceprezidenta WMF Jonathana Bella jde o výzvu k přijetí proaktivních mezinárodních opatření. „Jako jsme přijali Antarktickou smlouvu chránící místa v extrémních podmínkách Země, můžeme podobně ochránit i kulturní a vědecké dědictví Měsíce,“ říká Bell. K vytvoření odpovídajícího rámce bude podle něj zapotřebí širší spolupráce odborníků na historii kosmonautiky, archeologii, správu památek a dalších oborů.
Lunární antropocén
Geolog Justin Holcomb z Kansaské univerzity vyslovil myšlenku tzv. „lunárního antropocénu“. Stejně jako na Zemi začala nová geologická epocha definovaná lidským vlivem, i Měsíc podle něj nese stopy lidské činnosti – od přistání Apolla až po nedávné sondy jako Blue Ghost nebo dva krkolomné pokusy o přistání modulu Nova-C společnosti Intuitive Machines. Lunární povrch je podle něj dnes nejen vědeckým polem, ale i kulturní krajinou.
V podobném duchu se vyjadřuje i Holcombův kolega Rolfe Mandel, podle nějž jsou vesmírné cesty dalším stupněm lidské migrace – od Afriky přes kontinenty až po vesmír. Každý artefakt mimo Zemi – včetně stop bot astronautů – tak představuje dědictví lidstva.
Kulturní dědictví a mezinárodní smlouvy
Michelle Hanlonová, zakladatelka organizace For All Moonkind, dlouhodobě lobbuje za legislativní ochranu lunárních lokalit. Díky její iniciativě byl v roce 2020 v USA přijat první zákon uznávající přítomnost lidského dědictví ve vesmíru. Její práce se odrazila i v tzv. Artemis Accords – dohodě, kterou už podepsalo 55 zemí, a která klade důraz i na ochranu kulturního dědictví mimo Zemi.
Hanlonová připomíná, že snahy o ochranu se musí vejít do rámce Smlouvy o vesmíru z roku 1967. Ta sice garantuje svobodný přístup všech států ke všem částem Měsíce, což ztěžuje formální ochranu konkrétní lokality, podle Hanlonové ale lze v rámci smlouvy vytvořit přístupové protokoly, které zachovají historická místa, aniž by omezovaly mezinárodní právo.
Rostoucí potřeba ochrany lunárního dědictví se odráží i v aktivitách OSN. Výbor COPUOS (Komise OSN pro mírové využití kosmického prostoru) založil Akční tým pro konzultace ohledně lunárních aktivit (ATLAC), jehož cílem je zajistit udržitelnost lunárních činností. Další pracovní skupiny OSN zabývající se těžbou vesmírných zdrojů a dlouhodobou udržitelností činností ve vesmíru rovněž zvažují začlenění ochrany dědictví do svých dokumentů – byť opatrně a zatím jen v podobě vyjednávaných návrhů.
Ochrana Měsíce jako kulturní památky se z utopické myšlenky mění v reálnou agendu. S blížícími se dalšími misemi – včetně programu Artemis a plánovaných soukromých letů – bude tlak na lunární povrch růst. Odborníci a aktivisté tak volají po společném plánu: než bude příliš pozdě a prach z lunárního povrchu pohltí i poslední stopy lidské historie mimo Zemi.
