Evropští kosmonauti (2): Dvorní fotograf modré tečky Alexander Gerst

20.07.2021 - Karel Zvoník

Aktivních kosmonautů je celá řada a práce všech si zaslouží uznání i respekt. Jen některým se však podaří vystoupit z „davu“ a oslovit širokou veřejnost. A právě Alexander Gerst patří k nejvýraznějším kosmickým hrdinům posledních let

<p>Svůj pozemský koníček uplatnil <strong>Alexander Gerst</strong> i v kosmu. Jeho snímky z oběžné dráhy si získaly mnoho fanoušků.</p>

Svůj pozemský koníček uplatnil Alexander Gerst i v kosmu. Jeho snímky z oběžné dráhy si získaly mnoho fanoušků.


Reklama

Alexander Gerst kdysi prohlásil, že se pro povolání astronauta doslova narodil. Přišel na svět 3. května 1976 v městečku Künzelsau v Bádensku-Württembersku a coby velmi zvídavé dítě měl brzy pokoj plný dinosaurů, vulkánů a obrázků Sluneční soustavy. Rodina mu naštěstí byla oporou: Na časté otázky z oboru přírodních věd mu dokázali trpělivě odpovídat jak rodiče, tak děda s babičkou. Alex se zajímal o dění kolem sebe a čím byl starší, tím byl zvídavější. Toužil přitom sám osvětlit některá černá místa vědy, a proto se rozhodl studovat geologii se zaměřením na sopečný výzkum. Ale nepředbíhejme…

Geofyzik s láskou k vesmíru

Během dospívání si velmi oblíbil sport, zejména šerm, horolezectví a potápění. V roce 1995 úspěšně odmaturoval na technickém gymnáziu v Öhringenu a poté krátce vypomáhal u německého Červeného kříže. Následně nastoupil na geofyzikální fakultu v Karlsruhe a během studií absolvoval mnoho vzrušujících vědeckých výprav. Velmi ho zaujal Nový Zéland a zejména místní sopky. Vyvinul tam nové techniky sledování vulkánů s cílem zdokonalit předpověď jejich aktivity a výsledky publikoval v prestižním časopise Science Magazine. Založil internetovou stránku planet3.de, kde postupně zveřejňoval informace a zdařilé fotografie ze svých cest. Fotografování se mu stalo koníčkem, v němž se neustále zdokonaloval, a své zkušenosti později zužitkoval i ve vesmíru. 

V roce 2005 završil magisterské studium geofyziky na novozélandské Victoria University of Wellington. Nutno podotknout, že obě vysoké školy dokončil s vyznamenáním. Jeho cesta se však stále víc stáčela k astronautice, k níž ho přivedl zejména dědeček, schopný radioamatér: Jeho největší úspěch představovalo využití Měsíce jako odražeče rádiových vln, přičemž navázal spojení Země–Měsíc–Země. Také Alex se později stal radioamatérem a lze ho najít pod dosud aktivní volací značkou KF5ONO. 

V jeho mysli ovšem čím dál častěji zaznívaly otázky, na které velice toužil znát odpověď: Jak vypadá Země z vesmíru? Jaké je to na Měsíci? Existuje na Marsu život? Zvědavost ho dovedla až k Evropské kosmické agentuře, která v roce 2008 zahájila nábor – a Alexander neváhal ani minutu. Nečekal jej vůbec snadný úkol, protože se musel prosadit mezi více než 8 400 kandidáty. Roku 2009 se mu však klukovský sen splnil: Vybrali ho do nového oddílu kosmonautů ESA

Přes překážky ke hvězdám

V následujícím roce získal Gerst doktorát z přírodních věd, přičemž jeho disertace významně přispěla k výzkumu v oblasti geofyziky a dynamiky sopečných erupcí. Základní výcvik v European Astronaut Centre v Kolíně nad Rýnem oficiálně zakončil téhož roku a byl připraven na nominaci k prvnímu letu. Dočkal se o necelý rok později, když ho ESA jmenovala do dlouhodobé Expedice 40/41 na ISS. Na čas se musel vzdát prakticky všech dalších aktivit, aby se mohl plně věnovat výcviku. Spolu s ním měl letět Rus Maxim Surajev a Američan Reid Wiseman. Alex se na misi připravoval v Německu, Japonsku, Rusku a USA. Učil se zacházet s řadou robotů, ovládat kosmické lodě (v té době ještě létaly raketoplány), ale také přežít v divočině nebo zvládnout hypergravitaci. 

Od ledna 2012 strávil 45 týdnů a přibližně 1 750 hodin školením v Johnsonově středisku v Houstonu. Poté následovalo 31 týdnů v ruském Středisku přípravy kosmonautů Jurije Gagarina, z čehož nejméně 1 100 hodin připadlo na školení a simulace. V japonském městě techniky Cukuba pracoval čtyři týdny a 150 hodin věnoval modulu Kibo a japonským experimentům. Sám k tomu podotkl: „Když trénujete na vesmírnou misi, dřív či později ztratíte pojem o čase. Může to znít bizarně, ale čas, který tu mám, mizí rychlostí blesku.“ Gerst se na svůj let připravoval celkem 4,5 roku a nejméně šest tisíc hodin zabral tvrdý trénink. Za jeden z nejtěžších úkolů přitom německý kosmonaut považoval výuku ruštiny, o čemž vtipkoval: „Ptám se, zda část mého mozku určená původně ke vnímání času nebyla přepsána obsahem ruské provozní příručky.“ 

Letím do kosmu!

Osmadvacátého května 2014 večer usedl Alex do křesla Sojuzu TMA-13M ve funkci palubního inženýra. Od „cesty ke hvězdám“ ho dělil pouze poklop – stačilo ho zavřít a zažehnout motory rakety. Teď už věděl, že jeho mise skutečně začíná: Za šest hodin vstoupí na palubu ISS, jež se na půl roku stane jeho domovem. Gerst si ovšem dobře uvědomoval, že ho tam nahoře čeká především spousta práce a začne prakticky hned po příletu. 

Na stanici už je očekávala posádka ve složení Steve Swanson z USA a Rusové Oleg Artěmjev a Alexandr Skvorcov ml. z předešlé expedice. Vše proběhlo podle plánu, ovšem na jedno Alex připraven nebyl: Výhled, který se mu naskytl, ho doslova šokoval a smazal i poslední zbytky pochybností, zda při spatření modré planety z vesmíru dokáže ještě něco cítit. Nával všemožných emocí při pohledu přes okno stanice byl nepopsatelný.

USA versus Německo

Během Expedice 40/41 došlo hned k několika mimořádným i zábavným událostem. Například v Brazílii se tou dobou konalo mistrovství světa ve fotbale, a tak astronauti na palubě uspořádali utkání v mikrogravitaci a zároveň se vsadili o výsledek pozemského zápasu mezi USA a Německem. V případě prohry týmu své vlasti si měl Gerst namalovat na hlavu americkou vlajku, zatímco v opačné situaci by si jeho kolegové nechali oholit vlasy. Německo zvítězilo 1:0, astronauti dodrželi slovo a Alex se postaral o jejich nový aerodynamický účes…

Ostře sledovanou událostí se stal rovněž přílet evropské sondy Rosetta ke kometě 67P/Čurjumov–Gerasimenko a následné vypuštění přistávacího modulu Philae na její povrch. Alex mimo jiné připravil o misi video, v němž ukázal, jak obtížné je dosednutí průzkumníka na kometu. 

Ovšem hlavní slovo měla věda. Expedice 40 dosáhla rekordu v počtu hodin strávených každý týden výzkumem: Bylo jich 82, a to pouze v americkém segmentu. Gerst se přitom podílel na mnoha experimentech, kupříkladu nainstaloval německý elektromagnetický levitátor a poté na něm také pracoval. Jde o malou pec, jež dokáže uvnitř speciálních výměnných kazet ohřát kov až na 2 100 °C a následně ho rychle ochladit, aniž by se dotýkal stěn kazety, protože se udržuje na místě pomocí magnetů. Popsaná technika plní užitečnou funkci v letectví při konstrukci lopatek leteckých motorů. 

Přístroj se dostal na stanici v zásobovací lodi ATV-5, ale zpočátku nešlo všechno úplně hladce. Experiment byl v útrobách kosmického plavidla připevněn několika šrouby, jeden z nich se však zasekl, a navíc se nacházel na velmi nepřístupném místě. Už se zdálo, že je experiment ztracen, Alex ovšem zvolil opravdu netradiční metodu: Po domluvě s pozemním střediskem se rozhodl šroub uvolnit pomocí listu pilky na železo a pěny na holení, jež měla zabránit částečkám železných pilin proniknout do citlivé elektroniky stroje. Podobná operace se na oběžné dráze nikdy neodehrála, ale šroub skutečně povolil. 

Ve volném čase si Gerst našel chvilku i na své milované fotografování. Oblíbil si východy Slunce na horizontu Země – a zejména jeho časosběrná videa a snímky modré planety patří k nejlepším, jaké se kdy podařilo z paluby ISS pořídit.

Domů jen na skok

Po dobře odvedené práci a 166 dnech strávených na oběžné dráze nastal čas na cestu domů. Už tehdy ovšem Alex věděl, že se chce do kosmu vrátit. Sojuz TMA-13M se od stanice odpojil 10. listopadu 2014 a o pár hodin později již Gerst plný emocí seděl v letadle do Kolína nad Rýnem. 

Doma ho čekalo bouřlivé přivítání a řada mítinků. Ve vlasti si ovšem příliš neodpočinul, protože se záhy dočkal nominace do Expedice 56/57 – a tentokrát se měl v průběhu mise stát velitelem ISS. Věděl už, co ho ve vesmíru čeká, ale velitelský post přece jen znamená mnohem větší zodpovědnost za celou posádku i za nesložitější komplex, jaký kdy lidé vytvořili. Proto se Gerst připravoval ještě o něco intenzivněji. 

Spolu s ESA se rozhodli pokračovat v konceptu předešlé mise Blue Dot a nová expedice dostala název Horizons neboli „horizonty“, jenž symbolizoval především cestu směřující dál od Země. Společně s Alexem tvořili posádku Američanka Serena Auñónová-Chancellorová a Sergej Prokopjev z Ruska. Odstartovali 4. června 2018, ale ke stanici tentokrát cestovali dva dny. Alex si tak mohl vyzkoušet oba profily letu, rychlý i pomalý. 

Drama na Zemi

Na ISS se připojili k 56. expedici a také tentokrát samozřejmě hrála hlavní roli věda. Zajímavý byl například experiment Grip, který zkoumal přizpůsobování lidského těla mikrogravitaci; nebo pokus GRASP dovolující lépe pochopit, jak mozek čerpá informace z různých zdrojů, jako je zrak, zvuk či gravitace, a jak to následně ovlivňuje koordinaci – což je důležité například pro dálkové ovládání strojů ve vesmíru. Dvacátého července 2018 si pak Alex krátce zahrál v písni Spacelab s německou skupinou Kraftwerk, během jejího živého vstupu na jazzovém festivalu ve Stuttgartu. 

Kromě pozitivních událostí ovšem došlo i na dramatické momenty. První se udál 11. října, když se Nick Hague s Alexejem Ovčininem chystali zamířit na ISS a připojit se k dlouhodobé expedici. Oddělování postranních bloků rakety Sojuz ve 119. sekundě letu totiž fatálně selhalo a motor druhého stupně se předčasně vypnul. Dvojice tak podstoupila nouzový návrat s přetížením 6 G. Oba muži naštěstí vyvázli bez zranění, hlavně díky dobře navrženým systémům lodi Sojuz, které zareagovaly, jak měly. Šokové situace však Expedici 56/57 provázely i nadále…

Houstone, máme díru!

Třicátého srpna zaznamenaly senzory ISS pokles tlaku vzduchu. Posádka začala po probuzení pátrat po zdroji úniku a během pár minut se potvrdilo, že nejde o planý poplach. V orbitální sekci ruské lodi Sojuz MS-09 detekovali astronauti na vnější stěně nejméně jednu díru blíže nespecifikované velikosti. Prvotní informace hovořily o možnosti nárazu cizího tělesa, ale brzy bylo jasné, že na uvedené teorii něco nehraje. První snímky zcela jasně ukazovaly na cizí zavinění. Hlavní otvor měřil zhruba 2 mm a v okolí bylo patrné další poškození. Místo už na první pohled připomínalo ručně vyvrtanou díru! Posádka ji rychle zalepila, aby zabránila dalšímu úniku. 

Na začátku všeho měla stát chyba zaměstnance, který při výrobě špatně navrtal požadovaný otvor. Svůj přehmat si uvědomil, ale místo aby jej ohlásil nadřízeným, pokusil se díru zalepit lepidlem. Situaci to dočasně vyřešilo, takže tlakové zkoušky neodhalily žádnou závadu. Ve vesmíru však lepidlo vyschlo a začalo praskat, až se uvolnilo a došlo k úniku. Zmíněná teorie se nakonec potvrdila a dodnes se považuje za jediné možné vysvětlení. 

Zoufalý čin zoufalé posádky?

Nicméně situace zůstávala dlouho nejasná. Šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin potvrdil, že otvor vznikl vrtačkou, ale zároveň dodal, že se musí důkladně vyšetřit, zda k tomu došlo na Zemi, nebo ve vesmíru – a zda náhodně, či záměrně. Na stole dokonce ležela verze, že se jedná o sabotáž americké posádky, která se pokusila o dřívější návrat kvůli neupřesněným zdravotním potížím jednoho z astronautů. Podobná věc je ovšem už z podstaty naprosto absurdní. Jak ostatně uvedl tehdejší velitel ISS Andrew Feustel: „Mohu jednoznačně říct, že posádka na oběžné dráze s tím nemá nic společného, mimo jakoukoliv pochybnost. A myslím si, že je ostudné a také trošku ponižující, že někdo mrhá čas tvrzením, že by do toho mohla být posádka nějak zapojená.“

Ruští kosmonauti dokonce neplánovaně vystoupili do volného prostoru, aby prověřili vyšetřovací verze o vzniku otvoru. Sergej Prokopjev a Oleg Kononěnko se k němu museli doslova prořezat a prostříhat. Jisté je jedno: Díra v Sojuzu MS-09 představovala vážné selhání, ale situace postupně odhalila mnohem hlubší problémy, týkající se samotné důvěry mezi partnerskými agenturami. Podle posledních zpráv se Roskosmosu podařilo příčinu najít, rozhodl se však výsledky nezveřejnit. 

První Němec velitelem

Osmého října 2018 převzal Alexander Gerst jako první Němec v historii velení kosmické stanice. Posádka se i nadále soustředila hlavně na vědu: Z paluby ISS se například poprvé podařilo odvysílat tříminutové video v rozlišení 8K, konkrétně sestřih záběrů, které Gerst pořídil kamerou RED Helium. Zájem vzbudilo také video s demonstrátorem Cimon z dílny DLR a společnosti Airbus. Jde o jakýsi prototyp pomocníka s umělou inteligencí a schopností se učit; zvládá samostatný pohyb a měl by astronautům usnadnit některé činnosti na stanici. 

TIP: Evropští kosmonauti (1): Vesmírný hrdina, DJ i opravář Luca Parmitano

Gerst s Prokopjevem a Auñónovou-Chancellorovou opustili orbitální komplex 20. prosince 2018, po 197 dnech. Celkem strávil Alex ve vesmíru 362 dní, což tehdy představovalo rekord mezi evropskými kosmonauty. Po přistání je v kazašské stepi přivítalo nevlídné počasí: Bylo zataženo, mlha a teplota spadla k −16 °C. Ani to však Gersta nerozházelo a jeho typický úsměv nezmizel. Prakticky ihned po přistání odletěl do rodné země, kde se dočkal vřelého přivítání. Jeho cesta ovšem nekončí a dá se předpokládat, že se do kosmu ještě někdy podívá. Třeba se jednou projde po povrchu Měsíce, tedy „rájem geologů“, kde by se mohl zaměřit na tamní vulkanickou činnost.

Alexander Gerst

  • Narozen: 3. května 1976
  • Členem oddílu od: 20. května 2009
  • Čas ve vesmíru: 362 dní,1 hodina a 1 minuta
  • Výstupy do volného kosmu: 1
  • Mise: Expedice 40/41 (květen–listopad 2014); Expedice 56/57(červen–prosinec 2018)

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejstarší známou pyramidou v Egyptě je Džoserova Stupňovitá pyramida v Sakkáře.

Věda

Podobná konfigurovatelná hyperrealistická sexbotka Michelle 4.0 vyjde na 5 300 $ (v přepočtu zhruba 115 tisíc korun).

Revue

„Ať planou naše ohně v modravé noci, jsme pionýři – děti pracujících, přichází naše nejlepší léta, a heslem pionýrů je ‚Buď vždy připraven!‘“ Píseň sovětských pionýrů, 1922.

Historie

Krásu údolní mlhy ukazuje tento podzimní záběr z Českého Švýcarska.

Příroda

Dlouhé ohony dvojice galaxií NGC 4676, známé jako Myši, byly vytaženy gravitačními slapy v důsledku interakce obou hvězdných ostrovů.

Vesmír

O stažení a roztažení srdečních svalů se stará dvojice mikropump, které pohybují membránami s využitím speciální pohonné tekutiny. Zabudované senzory vyhodnocují tělesnou zátěž.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907