Hledání nových cest vývoje: Duel tanků Leopard 1 vs. T-62 (1)

08.04.2021 - Lukáš Visingr

Mezi stále oblíbená témata historických spekulací se řadí třetí světová válka mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Existuje spousta různých scénářů, z nichž mnohé zahrnují také tankové bitvy, jelikož oba velmocenské bloky intenzivně rozvíjely technologie tanků. Jak vypadala situace v tomto oboru v polovině 60. let?

<p>Leopoard 1 německého Bundeswehru během cvičení REFORGER, 1983.</p>

Leopoard 1 německého Bundeswehru během cvičení REFORGER, 1983.


Reklama

Evoluce tanků v SSSR a USA po velkou část studené války v podstatě navazovala na designy, které se proslavily v největším konfliktu v dějinách, jelikož sovětský T-54/55 se dá považovat za vzdáleného příbuzného T-34 a jeho předchůdců, zatímco americká řada Patton stále čerpala z typu M26 Pershing. Sovětská linie pak vyvrcholila typem T-62. Jiné země ale vytvářely naprosto nové konstrukce tanků, což se týkalo především států západní Evropy, kde se zrodila idea mezinárodního „standardního tanku“, jenž by dokázal efektivně čelit sovětským T-54/55. Mezi její výsledky patří i proslulý německý Leopard 1.

Začátek a konec spolupráce

Projekt „standardního tanku“ (Standard-Panzer) vznikl roku 1956, kdy se velení Bundeswehru začalo zabývat požadavky na nový obrněnec, který by nahradil dosavadní vozidla M47 a M48 amerického původu. Ve specifikacích figurovala mimo jiné hmotnost do 30 t, dojezd 350 km nebo pancíř schopný odolávat 20mm střelám. Poslední údaj se může jevit jako zvláštní, ale tehdy se běžně říkalo, že podkaliberním a kumulativním střelám z nejlepších tankových kanonů mohou plně odolat jen těžké tanky. Z německého pohledu proto nemělo smysl vyrábět tank se silným pancířem, který pouze zvýší hmotnost, aniž by zaručil ochranu.

Na první místo proto požadavky kladly maximální pohyblivost, díky níž měl být tank na bojišti obtížně zasažitelný. Bundeswehr žádal i kanon schopný prorazit až 150 mm oceli, zatímco pancéřování stálo až na posledním místě. V roce 1957 byla podepsána smlouva o spolupráci s Francií a v následujícím roce se přidala Itálie, samotný vývoj však fakticky běžel v režii Bonnu a Paříže. Dva německé týmy firem stavěly dvě řady prototypů, další design připravovali Francouzi a na bázi testů měl padnout verdikt o „standardním“ vítězi pro všechny tři státy.

Německý Tým A, v němž patřila hlavní úloha firmě Porsche, vyvinul poměrně konvenčně řešené vozidlo, zatímco Tým B, jenž zahrnoval firmy Ruhrstahl, Hanomag a Henschel, sáhl k řadě tehdy futuristických technologií, například k hydropneumatickému zavěšení.

Tyto novinky ovšem konstrukci hodně zkomplikovaly a nakonec způsobily neúspěch tohoto týmu, a proto se z vítězství v roce 1963 radovala značka Porsche. Poté proběhly srovnávací testy s francouzskými obrněnci, avšak v té době se zásadně měnila obranná politika Francie, která společný projekt opustila. V roce 1966, kdy odešla z vojenské složky NATO, zařadila do výzbroje svůj obrněnec AMX-30. Bundeswehr již o rok dříve převzal první nová vozidla Leopard (později Leopard 1), jejichž většinu vyrobila společnost Krauss-Maffei a menší část dodal Krupp.

Postupná evoluce leopardu

Dodávky leopardů probíhaly v šesti etapách, které současně představovaly postupnou evoluci vozidla, což odpovídaloněmeckému zvyku provádět modernizace v průběhu výroby. Změnila se dokonce i základní konstrukce, jelikož obrněnce Leopard 1 (první série), 1A1 (druhá, třetí a čtvrtá série) a 1A2 (začátek páté série) měly odlévané věže, zatímco varianta 1A3, která přišla během produkce páté série, obdržela svařovanou věž s vyšší úrovní ochrany.

Postupně se totiž dospělo k závěru, že původní podceňování pancéřové ochrany nebylo správné a že tanky musí mít vyšší odolnost i za cenu nárůstu hmotnosti. Ostatně ani původní požadavek, aby vozidlo vážilo maximálně 30 tun, nebyl nikdy dodržen, protože už první sériové leopardy vážily 40 tun a hmotnost poté dále rostla. Pohyblivost tanku však byla skutečně vynikající a ve své době nabízel leopard snad nejlepší terénní průchodnost ze všech typů své kategorie.

Leopard 1A4

Leopard 1A4

  • OSÁDKA: 4 muži
  • BOJOVÁ HMOTNOST: 42 t
  • DÉLKA KORBY: 8,290 m
  • CELKOVÁ DÉLKA: 9,540 m
  • CELKOVÁ ŠÍŘKA: 3,370 m
  • CELKOVÁ VÝŠKA: 2,700 m
  • MOTOR: dieselový MTU MB 838 CaM 500
  • VÝKON MOTORU: 610 kW (820 koní)
  • MAX. RYCHLOST: 65 km/h
  • MAX. DOJEZD: 600 km
  • KANON: 105mm L7A3, zásoba 60 nábojů
  • KULOMETY: 2× 7,62mm MG3 MAX.
  • TLOUŠŤKA PANCÍŘE: 70 mm

Široká paleta munice

Zapůsobil také svou palebnou silou, neboť Němci sáhli po excelentním britském drážkovaném kanonu L7A3, který dovedl střílet široké spektrum podkaliberních, kumulativních, tříštivo-trhavých a dalších granátů domácího, britského i amerického původu. Typ děla se během evoluce neměnil, avšak výrazně se zlepšil systém řízení palby, který nejdříve zahrnoval aktivní přístroj nočního vidění a stereoskopický dálkoměr, zatímco u pozdějších verzí se objevil pasivní infračervený přístroj a laserový dálkoměr.

Dokončení: Hledání nových cest vývoje: Duel tanků Leopard 1 vs. T-62 (2)

V průběhu 80. let se realizoval program hloubkové modernizace, v jehož rámci vznikl Leopard 1A5 se systémem řízení palby odvozeným ze systému obrněnce Leopard 2. Bundeswehr převzal 2 437 tanků Leopard 1 a řadu účelových vozidel na jeho podvozku. Leopard se však stal také skutečným světovým bestsellerem. Koupilo ho dalších 13 států, z nichž šest (včetně Řecka a Turecka) ho dodnes provozuje. Samotný Bundeswehr vyřadil Leopard 1 v roce 2003, tedy po téměř čtyřech desítkách let spolehlivé služby.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sameček dudka spěchá nakrmit mláďata, která jsou i po opuštění hnízda nějakou dobu dokrmována.

Příroda

Křižáci v Sidónu zbudovali Mořský hrad a ve 13. století také Hrad svatého Ludvíka. Během křížových výprav bylo město několikrát dobyto a vydrancováno. Ve výřezu nalezené ostaky z masového hrobu.

Věda
Historie
Zajímavosti

Rak signální se nechává bez problému obdivovat zblízka.

Příroda

José Luis Pereira a jeho úlovek ze 13. září.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907