Hobiti z ostrova Flores: Jejich osud zpečetily sucho a střety s Homo sapiens
Osud hobitů na ostrově Flores zřejmě zpečetily změny klimatu, spojené s úbytkem hlavního zdroje potravy a konkurence s lidmi našeho druhu.
Před 190 tisíci lety obýval indonéský ostrov Flores zvláštní druh hobitů. Tito v dospělosti jen zhruba metr vysocí lidé druhu Homo floresiensis, byli podle vědců následníky člověka vzpřímeného (Homo erectus) a částečně i současníky člověka moudrého (Homo sapiens). Před 50 tisíci lety ale náhle zmizeli a s nimi i velká část pestré směsice tamní bizarní fauny.
Nový výzkum vědců z australské Univerzity ve Wollongongu naznačuje, že za jejich zánikem možná nestál jeden dramatický okamžik. Hobity z ostrova Flores mohlo zahubit dlouhodobé sucho, které rozvrátilo jejich ekosystém.
Když přestalo pršet
Vědci analyzovali stalagmity z jeskyně Liang Luar, nedaleko místa, kde byly objeveny jediné známé fosilie Homo floresiensis a pomocí poměru hořčíku a vápníku ve vrstvách stalagmitu dokázali zrekonstruovat vývoj dešťů v regionu v minulosti. Obraz, který vědci získali, nebyl pro hobity rozhodně příznivý. Zatímco před 76 000 lety byl průměrný úhrn ročních srážek na ostrově okolo 1 560 milimetrů, o 15 000 let později to bylo jen 990 milimetrů. Suché podmínky pak přetrvávaly až do doby vyhynutí člověka floreského před 50 tisíci lety.
S ústupem srážek začala mizet i hlavní kořist hobitů: stegodoni, malí ostrovní příbuzní dnešních slonů. Chobotnatci se postupně začali stahovat blíže k pobřežním oblastem za posledními stabilními zdroji vody a Homo floresiensis je pravděpodobně následovali. Zde se podle vědců mohli dostat do přímého kontaktu s Homo sapiens, kteří se v té době šířili v jihovýchodní Asii. Setkání pro hobity nejspíš znamenalo nejen soupeření o potravu, ale také střety o území.
Ostrov jako past
Poslední ranou, která zpečetila osud člověka floreského, mohla být katastrofická sopečná erupce, která před 50 tisíci lety pokryla ostrov vrstvou sopečných hornin, a ještě více omezila již tak chudé zdroje potravy.
Který konkrétní vulkán mohl stát za zmíněnou erupcí vědci nevědí. Na jihovýchodě ostrova Flores se nachází například stratovulkán Lewotobi. Celá oblast ostrova je ale součástí Vulkanického oblouku Sundy, kde se nachází celá řada aktivních i historicky aktivních stratovulkánů. Kromě Lewotobi jde například o Kelimutu nebo Inierie.
Podle odborníků sehrál neblahou roli fakt, že Homo floresiensis byli přísně izolovaným ostrovním druhem, kde jakékoli klimatické výkyvy hrají mnohem větší roli než na pevnině. Zvířata ani lidé nemají kam ustoupit, prostředí se rychle zaplňuje a každý ekologický otřes dopadá mnohem tvrději.
Nová studie, uveřejněná v odborném časopisu Communications Earth & Environment, nabízí zatím nejkomplexnější pohled na to, co se na ostrově Flores mohlo dít těsně před zmizením lidí druhu Homo floresiensis. Hobity z ostrova Flores tak podle všeho zřejmě nezahubila jedna náhlá katastrofická událost, ale spíše pomalu vysychající prostředí, migrace a setkání s mnohem úspěšnějšími příbuznými.
