Hranice, která neplatila: Bývalé římské sídlo Bentfeld dělá archeologům těžkou hlavu
Rázovitá vesnice Bentfeld leží v Severním Porýní-Vestfálsku, ale i na mapě okresu Delbrück je to tak trochu díra. Nyní se ale nesmazatelně zapisuje do historie. Archeologové tu učinili objev, který jim dělá těžkou hlavu právě z kartografických hledisek.
První doložená zmínka o Bentfeldu pochází z roku 1082, a popisuje zhruba o dvě století starší venkovské sídlo z období rozvoje saských zemědělských komunit. Což asi není to, co by kohokoliv nějak zaujalo. Ovšem předloni tu zahájili archeologické vykopávky v těch částech katastru vesnice, které nedaleká řeka Lippe při povodních nikdy nevyplavila. A tyto výzkumy už zájem vzbuzují. Jak to? Objeveny při nich byly pozůstatky hospodářských stavení z římské éry, které lze datovat do období mezi 1. a 3. stoletím našeho letopočtu. Zaslouží si to krátké vysvětlení…
Na staveních z římské éry by toho tolik zajímavého nebylo, kdyby nešlo přímo o stavení římského typu. Které navíc podle všeho obývali samotní Římané a to právě mezi oním 1. a 3. století. Proč by ne, řeknete si. Představitelé římské říše tu dřív skutečně pobývali, a to v provincii, jež nazvali Germánií a kterou s chutí kolonizovali. Tedy až do 9. roku našeho letopočtu, kdy velmi chvatně a ve spěchu celý region vyklidili. Hned po neslavné bitvě v Teutoburském lese (dnes ležící mezi Bramsche a Kalkriese), v níž ztratili tři své legie. Řím tehdy utrpěl asi nejdrtivější vojenskou porážku vůbec.
Kmeny Cherusků pod vedením náčelníka Arminia potom z oblasti Germánie „vše římské“ velmi rychle vyprovodili za řeku Rýn. Římané se ještě několikrát v odvetě pokusili prorazit zpět. A stejně tak se germánské kmeny několikrát vydaly plenit na druhý břeh.
Velmi rychle se ovšem řeka Rýn ustálila jako ta nejzazší přírodní hranice, oddělující „kulturní“ římský svět od „barbarského“ severu. Římané ji nazvali Limes Germanicus. Ta hranice kopírovala tok Rýna od ústí do Severního moře až po Řezno, kde navazovala na Dunaj. A po zkušenostech s četnými výboji Germánů ji střežilo pásmo pevností, palisád, strážních věží, zemních valů a příkopů. Žádný soudný Říman, pokud netoužil po tom, aby jeho vlastní hlavu napíchli na kůl nebo se stal otrokem barbarů, by se do lesnatých a bažinatých končin za Limes Germanicus dobrovolně nevydal. Na pomoc by mu do těch proklatých končin nikdo nepřišel.
Zapomenutá osada?
Kam se nám ale poděl ten Bentfeld? To je právě to. Leží u řeky Lippe, pravostranného přítoku Rýna. Vzdušnou čarou tedy asi 145 kilometrů od něj. Chcete-li, vzdáleno pětatřicet hodin nepřetržitého pochodu oddílu legionářů. Nebo ještě jinak: dva až tři dny od nejbližší římské posádky – a na území nepřítele. Přesto, jak nyní prokázal výzkum archeologů, v Delbrück-Bentfeld fungovalo římské zasídlení i v době, kdy Římani neměli mít sebemenší chuť expandovat kamkoliv na sever od Limes Germanicus. Právě proto dělá terénní výzkum, vedený odborníky z organizace LWL (Regionální sdružení Vestfálsko-Lipsko) archeologům a historikům těžkou hlavu. Nálezy z Bentfeld jsou nepochybně autentické, ale vůbec neodpovídají dosavadnímu dějepisnému výkladu.
Když to rozebereme postupně: nedaleko Bentfeldu, u Anreppen, fungoval po jistou dobu tábor římských legionářů. Ti se odtud, v ozvěnách masakru z Teutoburského lesa, rychle stáhli za Rýn. Jen kousek od pozůstatků tohoto vojenského ležení byla v roce 2017 nalezena zemědělská usedlost. Mělo se za to, že patřila římským osadníkům, kteří se odtud spolu s vojáky stáhli též.
Jenže nový výzkum LWL potvrdil přítomnost dalších třech takových zemědělských usedlostí. Z nich se už nikdo neevakuoval, a fungovaly až do druhé poloviny 3. století. Navíc jejich vnitřní organizace napovídá cosi o mnohem výraznějším sídelním celku, než jen o hrstce izolovaných usedlostí. Archeologové identifikovali celý hospodářský dvůr a také pozůstatky pece, obsahující stopy barevných kovů. Nejspíš se tu zhotovovaly šperky. Jinde se tkaly a barvily látky, vyráběla keramika.
Obchod a kultura
Z nálezové situace momentálně nevyplývá, že by na tuto osadu při chvatném římském stahování se za Limes Germanicus administrativně zapomněli. Sven Spiong, který tu v gesci LWL provádí výzkum, se zatím pokouší datovat jednotlivé nálezy a zjistit, co se stalo. Místo očekávatelného chátrání a rozvratu, nebo „zabrání“ římských statků Germány, zatím však vidí jen stopy pokračující kulturní výměny Římanů s místním (oním barbarským) obyvatelstvem a směnu zboží z obou stran hranice.
Limes Germanicus tedy nebyla striktní a neproniknutelná. Zatímco mnozí jiní Římané měli po bitvě v Teutoburském lese dobré důvody sever Germánie opustit, v Bentfeld věděli, proč chtějí zůstat. Byť to znamenalo setrvat bez pomoci a v domněle nepřátelském prostředí. Výzkum LWL totiž naznačuje, že zas tak nepřátelské vztahy mezi obyvateli té oblasti dost možná nepanovaly.
