Z Evropy do Nového světa: Příběh britské výspy na kanadském pobřeží
Městečko Lunenburg vyrostlo na pobřeží Nového Skotska ve snaze uklidnit rozvášněné farmáře, kterým britská koruna nedodala přislíbené pozemky. Dochovalo se však téměř zázračně a dnes působí, jako by ho někdo přenesl přímo ze západní Evropy.
Když Britové zabrali původně francouzské území dnešního Nového Skotska, Nového Brunšviku a části Quebecu, postavili tam na ochranu před nájezdy Francouzů i indiánů pevnost Halifax. Její okolí mínili zalidnit spřátelenými obyvateli a v Evropě – především v Nizozemsku, Švýcarsku a Německu – naverbovali čtrnáct set protestantských farmářů. Brzy se však ukázalo, že je přislíbená půda mnohem chudší, než ji britští úředníci líčili, a také že jí není dost. Zklamaní protestanti tak začali na britské správce tlačit, žádali je o splnění slibů, a když se nedočkali, vyvolali nepokoje. Třaskavou situaci se nakonec podařilo vyřešit, když osadníci obdrželi nabídku na poloostrov ležící asi sedmdesát kilometrů jihozápadně od Halifaxu.
Trám do trámu
V roce 1753 tam tedy založili osadu – samozřejmě poté, co vyhnali místní indiány. Na rozdíl od mnoha sídel, jež se v Novém světě rozrůstala organicky, se město od počátku pečlivě plánovalo na základě čtvercové sítě a architekti jasně určili, kde může který řemeslník stavět. Lunenburg byl poměrně nahuštěný a s výjimkou veřejných budov skýtaly přidělené parcely jen omezený prostor. V podstatě šlo o téměř uniformní plán britského města postaveného bez ohledu na speciální potřeby konkrétní lokality.
Drtivá většina domů vznikla ze dřeva tehdy populárním stylem „coulisse“, což by se dalo volně přeložit jako „trám do trámu“. Je vlastně zázrak, v jak neporušeném stavu Lunenburg přetrval: Téměř tři čtvrtiny budov jsou původní, přestože město několikrát přepadli Francouzi, indiáni i američtí bukanýři. V 19. století pak ke dřevěným stavbám přibyly i zděné domy a dlážděné cesty.
Dnes se tak nevelká obec řadí k turistickým perlám Kanady a nabízí k prohlídce přístaviště, stará skladiště či měšťanská obydlí. Dochovaly se rovněž dva kostely, turisté si však mohou užít také rybaření a vycházky po okolí, případně plavbu na dobové plachetnici Bluenose II.
