Nebezpeční černí pasažéři: Jak vypadají blechy, škrkavky a tasemnice pod lupou
Paraziti nepředstavují zrovna příjemné společníky pro život. Při pohledu elektronovým mikroskopem jim nicméně nelze upřít jistou krásu, a možná i určitou dávku roztomilosti.
Těžké ho zabít
- kloš jelení
Dotěrný kloš jelení útočí na člověka jen omylem, obvykle při procházkách v lese. Lidskou krev nesaje, ale může způsobit bolestivé bodnutí se zarudnutím. K oběti se přichytává pomocí drápků, a jelikož má velmi pružné tělo, těžko se likviduje. (foto: Profimedia)
Doma ve střevě
- škrkavka psí
Dospělé samičky psích škrkavek dorůstají až patnácti centimetrů, zatímco samci jsou sotva poloviční. Parazit rozšířený po celém světě přebývá ve střevech psů, kde může způsobit zánět. Nebezpečí však znamená spíš pro štěňata, kdežto dospělým chlupáčům již tolik neškodí. (foto: Profimedia)
Odkud pocházejí
- blecha obecná
Před nástupem prů myslové revoluce patřila blecha obecná k nejrozšířenějším evropským parazitům. Dnes již prvenství náleží psím a kočičím alternativám, ale každopádně se předpokládá, že předkové blechy obecné pocházejí z jihoamerických morčat. (foto: Profimedia)
Mezi dvěma hostiteli
- měchožil zhoubný
Životní cyklus této dva až sedm milimetrů dlouhé tasemnice se odehrává ve dvou hostitelích: Zatímco konečným cílem bývají psovité šelmy, počáteční vývojovou fázi tráví měchožilové v útrobách kopytníků. Sporadicky se přitom vyskytují i v Česku. (foto: Profimedia)
Postrach úlu
- včelí roztoč
Zmíněný druh včelího parazita se drží přichycený na těle hmyzu a živí se tukovými tělísky. Hostitele tím oslabuje, takže je pak náchylnější k nemocem. Pokud se proti roztočům nezačne bojovat včas, mohou zdecimovat celý úl. (foto: Profimedia)
Pradávná společnice
- tasemnice
Tasemnice necizopasí jen ve střevech savců, ale běžně obývají například i útroby žraloků. Predátoři moří jich v těle hostí celou řadu a z fosilizovaných exkrementů víme, že tomu tak bylo již před více než 270 miliony let. (foto: Profimedia)
Čím starší, tím odolnější
- měchovec psí
Měchovec se ke stěnám tenkého střeva psího hostitele přichytává svými drobnými zoubky. Jeho přítomnosti lze předcházet vakcinací a riziko nákazy snižuje například i kvalitní strava. S přibývajícím věkem psů pak ubývá zdravotních příznaků spojených s infekcí. (foto: Profimedia)




