Jak vzniklo 25 000 panzerů? Výroba německých tanků za 2. světové války (1)

18.10.2019 - Lukáš Visingr

Tank s černým křížem je jistě hlavním symbolem bleskové války. Stále trvají diskuse o technické úrovni obrněnců či taktických postupech velitelů, ale poněkud menší prostor se věnuje sériové produkci vozidel. Průmyslový potenciál třetí říše ovšem sehrál ohromně důležitou roli a zaslouží si větší pozornost

<p>Slabě pancéřované tančíky PzKpwf I vyzbrojené pouze kulomety nevyhovovaly už na počátku druhé světové války</p><p> </p>

Slabě pancéřované tančíky PzKpwf I vyzbrojené pouze kulomety nevyhovovaly už na počátku druhé světové války

 


Reklama

Proměny zbrojního průmyslu Německa během šesti let druhé světové války reprezentují velice zajímavý a do značné míry unikátní proces. Ještě v roce 1938 totiž trpěla říše dosti vážnými ekonomickými problémy (téměř na úrovni státního bankrotu) a do války vstoupila s ekonomikou de facto mírového charakteru. V průběhu roku 1944 však měla i navzdory náletům Spojenců a postupu jejich armád vysoký produkční potenciál, který byl schopen dodávat techniku až do posledních dnů války, což se týkalo též tanků. Německo mělo pochopitelně mnohem menší možnosti než USA, Sovětský svaz či britské impérium, avšak i přesto dokázalo vyrobit zhruba 25 000 tanků a mnoho tisíc kusů dalších obrněnců. 

Utajený vývoj 

Jak známo, Německu Versailleská smlouva zakazovala vývoj a produkci tanků, avšak tento zákaz se již od poloviny 20. let obcházel. Velitelé Reichswehru a šéfové zbrojních firem zpravidla chápali, že tanky reprezentují jednu ze zbraní budoucnosti (ostatně to byl paradoxně i zákaz ze strany Dohody, který je o tom přesvědčil), takže pokud by Německo zaostalo, mělo by to vážné důsledky nejen pro jeho vojenský potenciál, ale i pro pozici na trhu.

Zkrátka bylo potřeba sledovat technologické trendy, budovat výrobní základnu a připravovat personál, třeba i provizorně a tajně, dokud se nezmění politická situace. Změna se dostavila roku 1933 s nástupem kancléře Adolfa Hitlera, ale tajný program vývoje tanků se rozběhl už dříve. Již koncem 20. let armáda převzala prototypy Leichttraktor a Grosstraktor, u kterých už sama krycí označení vypovídají o snaze zmást kontrolní komisi zemí Dohody.

Traktory na scéně

Tyto první dva typy nepřinesly úspěch a zůstaly jen v několika kusech, a tak byl v roce 1931 zadán projekt nového lehkého vozidla s krycím názvem Kleintraktor, vycházející z tančíku britské firmy Vickers Carden-Lloyd. Oficiálně šlo o zemědělský traktor, ale ve skutečnosti se jednalo o budoucí tančík PzKpfw I. V roce 1934 vojáci objednali další tank, tentokrát jako Landwirtschaftlicher Schlepper, tedy zemědělský tahač, jak se nazýval budoucí lehký PzKpfw II.

Je ale třeba zdůraznit, že oba tyto obrněnce nebyly projektovány jako stroje, které by měly skutečně bojovat. Armáda potřebovala vozidla pro výcvik, kdežto průmysl musel získat zkušenosti s produkcí. To, že PzKpfw I a II se intenzivně užívaly v boji, znamenalo hlavně důsledek Hitlerova spěchu, kvůli němuž začala válka dřív, než byly k dispozici nové střední tanky. Ty obdržely krycí názvy Zugführerwagen a Battalionführerwagen, avšak do historie se zapsaly jako střední obrněnce PzKpfw III a PzKpfw IV. 

Střední obrněnce

Výroba „trojky“ a „čtyřky“ ale nabíhala pomalu, provedla se řada změn a vzniklo několik počátečních variant, většina z nich jen v desítkách exemplářů. Při invazi do Polska tak tvořily naprostou většinu arzenálu Wehrmachtu stále ještě tančíky a lehké tanky; kromě výše uvedených i typy PzKpfw 35(t) a PzKpfw 38(t), tedy ukořistěné české stroje. 

Teprve v roce 1940 začaly továrny dodávat velké série středních obrněnců, které sehrály klíčovou roli při invazi do západní Evropy, v bojích na Sahaře a při invazi do Sovětského svazu. Už boje proti britským a francouzským armádám ale prokázaly, že tančík PzKpfw I již absolutně nevyhovuje, a proto v roce 1940 jeho produkce skončila (nepočítáme-li některé speciální varianty).

Trojky a čtyřky

Ani lehký PzKpfw II ve výrobním programu dlouho nevydržel, protože poslední tanky byly dodány koncem roku 1942. Je však třeba dodat, že jeho konstrukce se stala základem pro speciální tanky k průzkumu či podpoře pěchoty (verze Ausf. G, H, J a L), které se vyráběly až do května 1943. Střetnutí s tanky SSSR ukázalo, že Wehrmacht má co dohánět a že střední „trojky“ a „čtyřky“ se blíží limitům svého potenciálu.

Pokračování: Jak vzniklo 25 000 panzerů? Výroba německých tanků za 2. světové války (2) (vychází v úterý 22. října)

PzKpfw III vydržel ve výrobě až do srpna 1943 a PzKpfw IV se však vyráběl až do konce války. Je ovšem hodně příznačné, jak se podoba tohoto vozidla měnila, protože „čtyřka“ začínala verzí Ausf. A, která vážila něco přes 18 t a měla pancíř silný 16 mm, kdežto finální varianta Ausf. N vážila 23 t a byla chráněna ocelí o tloušťce až 80 mm. Výzbroj tvořil celou dobu 75mm kanon, ačkoli se značně prodloužila jeho hlaveň (z 24 na 48 násobků ráže). V případě „trojky“ se výzbroj změnila ještě více, protože se začalo u 37mm děla a skončilo se u krátké 75mm zbraně. 

  • Zdroj textu:

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

To, že člověk využívá pouze 10 % kapacity svého mozku, je dávno vyvráceným mýtem. Smysly jsou však stále trochu záhadou…

Zajímavosti
Revue

Sametová revoluce

Historie

Přistávací modul mise Apollo 12

Vesmír

V okolí Arnhemu odpočívali vojáci II. tankového sboru SS, kteří postupně britské výsadkáře odrazili

 

Válka

Ptačí mumie byly nabízeny jako obětiny pro boha Thovta.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907