Klimatická změna zapsaná do naší krve: Rostoucí koncentrace CO₂ může měnit chemii lidského těla

Odborník na respirační biologii a patofyziologii Alexander Larcombe z australské Curtinovy univerzity se svým kolegou geologem Philem Bierwirthem z Australské národní univerzity přicházejí s provokativním tvrzením: rostoucí koncentrace oxidu uhličitého (CO₂) v atmosféře už nemusí být jen problémem klimatu. Podle nové studie lze jeho nárůst vysledovat i v chemickém složení lidské krve.

Nejde o dramatickou ani bezprostředně ohrožující změnu. Data ale naznačují pozvolný, systematický posun – takový, který přesně kopíruje růst koncentrací CO₂ v ovzduší. Pokud bude současný trend pokračovat, některé hodnoty krevních parametrů by se podle modelů mohly během příštích 50 let přiblížit hodnotám, které považujeme z hlediska lidského zdraví za hraniční.

Klimatická změna zapsaná do krve

Nej­méně po dobu posledních 150 000 let existence druhu Homo sapiens se koncentrace CO₂ v atmosféře držela mezi 280–300 ppm (částic na milion). Jenže v posledních desetiletích došlo k prudkému zlomu: kolem roku 2000 činila koncentrace CO₂ asi 369 ppm, dnes se pohybuje kolem 420 ppm. Tak rychlý nárůst je z pohledu lidské evoluce bezprecedentní. Naše fyziologie se vyvíjela v podmínkách relativně stabilního složení atmosféry – a právě to může být klíčové.

Když se CO₂ dostane do lidského těla, v krvi se přeměňuje na hydrogenuhličitan (bikarbonát). Ten není žádným vetřelcem – naopak, hraje zásadní roli při udržování správného pH krve. Funguje jako pufr, tedy chemický „tlumič“ kyselosti.

Larcombe s Bierwirthem si položili otázku: pokud CO₂ roste v atmosféře, mohl by růst i průměrný obsah bikarbonátu v krvi populace? Odpovědi vědci hledali v rozsáhlé databázi National Health and Nutrition Examination Survey (NHANES), která mezi lety 1999–2020 každé dva roky odebírala krev přibližně 7 000 Američanům.

Ukázalo se, že průměrná koncentrace bikarbonátu vzrostla z 23,8 na 25,3 miliekvivalentů na litr – tedy asi o 7 % (přibližně 0,34 % ročně). Tento nárůst časově téměř dokonale kopíruje růst atmosférického CO₂.

Co se děje s kyselostí krve?

Oxid uhličitý po rozpuštění v krvi ovlivňuje rovnováhu mezi kyselinami a zásadami. Lidské tělo si přitom pH krve hlídá s mimořádnou přesností – i malá odchylka může být nebezpečná. Pokud CO₂ přibývá, organismus reaguje. Ledviny zadržují více bikarbonátu, aby neutralizoval zvýšenou kyselost a kosti mohou uvolňovat minerály (zejména vápník a fosfor), které také pomáhají tlumit kyseliny.

A právě zde vědci zaznamenali něco zajímavého: během sledovaného období klesla průměrná hladina vápníku o 2 % a fosforu o 7 %. Změny jsou zatím malé a stále spadají do normálního rozmezí. Jejich paralelní vývoj s atmosférickým CO₂ je ale znepokojivě konzistentní. Podle autorů studie publikované v časopisu Air Quality, Atmosphere & Health může jít o známku toho, že lidský organismus není na nové podmínky plně adaptován. Fyziologická rovnováha totiž závisí na jemně vyváženém systému:

• koncentrace CO₂ ve vzduchu
• dýchací frekvence
• pH krve
• hladiny bikarbonátu

Pokud je CO₂ ve vzduchu vyšší než kdykoli během evoluce našeho druhu, může se jednoduše začít více hromadit i v našem těle.

Modely naznačují, že pokud bude trend pokračovat, průměrná hladina bikarbonátu by kolem roku 2076 mohla dosáhnout horní hranice dnešního zdravého rozmezí. Vápník a fosfor by se naopak mohly přibližovat dolní hranici normy.

Závěry Larcombeho a Bierwirthovy studie nepopisují bezprostřední zdravotní krizi. Spíše otevírají novou perspektivu: klimatická změna nemusí být jen otázkou extrémního počasí, ale také dlouhodobého, sotva postřehnutelného posunu v lidské biologii. Možná se tak nacházíme uprostřed globálního fyziologického experimentu – a naše krev začíná zapisovat jeho první kapitoly.