Kovový věk Augusta Rodina: Necudná socha, která pohoršovala Pražany

12.07.2021 - Lucie Jahodářová

Na počátku 20. století se v Praze uskutečnila výstava Augusta Rodina, snad nejslavnějšího sochaře moderní doby. Kromě toho, že ovlivnila mladou uměleckou generaci, zanechala „Matce měst“ trvalou památku v podobě Rodinovy sochy „Kovový věk“. Záhy ale vyvstala otázka, kam s dílem, které většinu lidí pohoršovalo


Reklama

Výstava děl Augusta Rodina (1840–1917) byla slavnostně otevřena 10. května 1902 v nově zřízeném pavilonu pod zahradou Kinských. Představovala průřez sochařovou tvorbou, z níž patřil k nejvýznamnějším dílům Polibek, Občané z Calais nebo Balzac. Organizace celé akce se ujali čeští umělci v čele s Rodinovým žákem Josefem Mařatkou a Spolkem výtvarných umělců Mánes. Navzdory averzi k cestování Prahu 28. května poctil svou návštěvou i sám Mistr.

Co zbylo z výstavy

Přes počáteční chladné přijetí výstavy veřejností byl francouzský sochař v Praze uvítán jako „byli dříve vítáni pouze králové“ a nakonec se jeho dílu dostalo vesměs kladného ohlasu. Týden před ukončením akce hlásily Národní listy celkovou návštěvnost „13.086 vstupné zaplativších osob“. Vliv Rodinova díla na soudobé umělce byl ohromný a výstava znamenala mezník v dějinách českého moderního umění. Současně přispěla k popularizaci mistrovy tvorby v české společnosti a utužení vztahu české a francouzské kultury.

Spolku Mánes zanechal Rodin poděkování v podobě postavy Občana z Calais, sám si odvezl jako upomínku na čas strávený v Praze obraz Maxe Švabinského Rodinova inspirace. Městská rada, která uvažovala o koupi jednoho z Rodinových děl, se na doporučení Alfonse Muchy rozhodla pro bronzový odlitek sochy Kovový věk, který dala do zasedací síně Staroměstské radnice. Přes nadšení českých politiků z úspěchu výstavy se Rodinova tvorba bohužel nesetkala s přílišným pochopením. Proto se velice záhy rozhořela diskuse o vhodnějším umístění sochy.

Nekonečná tahanice

Ještě téhož roku shledali konzervativní radní Kovový věk necudným, dílem, které je „s to moralitu obecenstva kazit“. Ostatně tyto reakce nebyly ničím novým. Už při svém představení roku 1877 vyvolal Kovový věk mnoho polemik a kritiky. Rodin byl tehdy nařčen, že sochu odlil podle živého modelu! Přestože ji nakonec uhájil, nikdy nebyla přijata s nadšením a stále budila rozpaky.

Kauza pražského Kovového věku si vysloužila řadu anekdot, karikatur či úsměvných básniček. Socha po několik let putovala z místa na místo, když roku 1911 nastal zdánlivý zlom. Nově byla umístěna do venkovních prostor v Žofínských sadech. Ani zde se však dlouho neohřála. Brzy po jejím instalování se totiž vyrojily stížnosti, že budí pohoršení, neboť návštěvníci žofínské plovárny poslušně nosí plavky, zatímco Kovový věk se bezostyšně vystavuje v celé své nahotě. Poté Rodinovo dílo opět putovalo po interiérech, aby natrvalo zakotvilo ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy.   

Dantův ráj

Po návratu do Francie poslal Auguste Rodin do Čech děkovný dopis, který v českém překladu otiskly Národní listy: „Pane starosto města Prahy, po svém návratu z Prahy, kde byl jsem pozdraven na počest Francie a též jako umělec sochař, cítím velice milou povinnost, abych poděkoval Vám i městu. (…) Skromná moje osoba byla na několik dní povznesena tím tak velice srdečným uvítáním a uchová si na ně slavnou a nevyhladitelnou vzpomínku. Nebyl bych úplný, kdybych se nezmínil o kráse slavnosti, kde v jaře rozkvetlých sadech paláce aristokratická krása pražských žen, jejich chůze i toiletta, tak půvabná a elegantní, připomínaly mi ráj Dantův. (…) Končím, jsa šťasten, že mé soše Kovový věk dostalo se cti, aby umístěna byla ve velké zasedací síni radnice (…).“  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907