John Davison Rockefeller: Muž, který vytvořil impérium a změnil americký kapitalismus
Byl prvním americkým miliardářem. John Davison Rockefeller měl na sklonku života majetek v hodnotě 1,4 miliardy dolarů, v dnešním přepočtu přes 300 miliard. Vybudoval naftařskou společnost Standard Oil, která se stala základem řady velkých podniků.
Ropa se začala ve Spojených státech poprvé průmyslově těžit v polovině 19. století. Do Pensylvánie, kde byl roku 1859 proveden první komerční vrt, se s vidinou bohatství začali sjíždět nadšenci ze širokého okolí. Ropnou horečku povzbuzovala především výkupní cena, která se brzy vyšplhala až na osm dolarů za barel. Divocí těžaři ale většinou nedosáhli velkých úspěchů a postupně je začali nahrazovat seriózní podnikatelé. Nejvýznamnějším z nich byl John Davison Rockefeller, který sice sám ropu netěžil, ale dobře zvolenou strategií zanedlouho zcela ovládl její zpracování a distribuci. Jeho společnost Standard Oil Company, založená roku 1870, kontrolovala v dobách největší slávy až 95 % ropné produkce USA.
Škola života
Průmyslník, obchodník a finančník John Davison Rockefeller se narodil 8. července 1839 v osadě Richford ve státě New York. Jeho otec William, obchodní cestující pochybné pověsti, který nabízel mimo jiné léky na léčbu rakoviny, mu odmalička vysvětloval základy podnikání a učil ho praktické triky vychytralého byznysmena. „Často se mnou smlouval a kupoval u mě různé věci,“ vyprávěl Rockefeller roku 1917 a pyšně dodával: „Jednoduše mě naučil, jak obchodovat.“ I na matku, horlivou baptistku, velice rád vzpomínal jako na ženu, která ho učila šetrnosti. „Často si připomínám slova své matky, že vědomé plýtvání plodí bídu s nouzí,“ říkával.
Mladý John začal s podnikáním už jako školák. Tehdy v místním obchodě kupoval bonbony a se ziskem je prodával známým. Také se rychle naučil chovat krocany na prodej a přivydělával si rovněž kopáním brambor. Podle otcových a matčiných rad ukládal všechny utržené peníze do porcelánové pokladničky. Bylo mu sotva 13 let, když poprvé poznal, jak chutná moc peněz. Na matčino doporučení si totiž z této pokladničky vyzvedl 50 dolarů, které pak půjčil jednomu farmáři na nákup osiva. A protože to bylo na úrok 7,5 %, rychle dospěl ke zjištění, že půjčováním lze vydělat víc peněz než samotnou prací.
Od obilí k ropě
Ačkoliv ve škole nikdy moc neprospíval, patřil od samého začátku k vynikajícím počtářům. Kvůli nedostatku peněz nešel studovat vysokou školu, v šestnácti letech absolvoval pouze několikatýdenní kurs na obchodní akademii v Clevelandu. Následně nastoupil jako pomocný účetní u firmy Hewitt & Tuttle, která obchodovala s obilím a zeleninou. John zde pracoval od půl sedmé ráno až do noci a večer ještě přemýšlel, jak svěřenou práci zefektivnit a zvýšit zisk. Vedl si dobře, když ovšem po čase požádal o zvýšení platu, jeho šéfové ho odmítli. S pocitem křivdy pak práci okamžitě opustil.
Následně spolu s Mauricem Clarkem založili firmu zaměřenou na obchodování s obilím, masem, solí a senem. Brzy své podnikání rozšířili i za hranice státu Ohio, a protože právě začala občanská válka, prakticky všechno jejich zboží šlo velmi dobře na odbyt, zejména pro armádu Seveřanů. Zisky rychle rostly a jen za první měsíce dosáhly 17 tisíc dolarů. Johnovým osudem se ale nakonec stal jiný obor.
Roku 1859 se objevila zpráva o nalezení ropy v Pensylvánii. Rockefeller tuto novinu zaregistroval a dobře si spočítal, že by se na nové surovině dalo dobře vydělat. Roku 1863 proto s dalšími dvěma partnery investovali čtyři tisíce dolarů do výstavby a provozu rafinérie Excelsior Works a o rok později do druhé s názvem Standard Works. Protože ostatní partneři brzy přestali sdílet jeho nadšení, vykoupil jejich podíly a začal podnikat sám. Byl totiž přesvědčen, že obchod s ropou se mu v budoucnu bohatě vyplatí.
Vytyčil si ovšem jasný cíl: zabývat se pouze zpracováním a dopravou. Vlastní těžba ho příliš nezajímala, jelikož správně usoudil, že se pojí s menším ziskem, navíc vyžaduje velké investice. Věděl, že naftový průmysl stejně ovládne ten, komu se podaří dostat pod kontrolu zpracování a obchod. Této myšlence pak podřídil veškeré další úsilí.
Strategická surovina
Roku 1865 měl dva petrolejářské závody, za další dva roky jich už bylo pět. Roku 1870 soustředil všechny své podniky do jedné akciové společnosti s kapitálem jeden milion dolarů. Nic přitom neponechal náhodě, dokonce ani firemní jméno. Podnik nazval Standard Oil Company, což mělo pragmatický důvod. Jméno poukazovalo na to, že firemní produkty odpovídají technickým a bezpečnostním standardům, tedy zákonem určeným normám. V podmínkách tehdejšího naftařského podnikání, kdy se většina bezpečnostních opatření nedodržovala, to byl výborný tah. Není divu, že akcie společnosti produkující bezpečné výrobky na burze raketově rostly.
Rockefeller se nemýlil. Ropa se velmi rychle stala strategickou surovinou a obchodním artiklem nejvyšší přitažlivosti. Její deriváty, používané ke svícení v továrnách, úřadech i domácnostech, patřily k nejžádanějšímu zboží. Tento trend se navíc brzy přenesl také do Evropy, což bylo pro Ameriku dalším zdrojem zisků. Už během prvního roku po skončení občanské války se americký export ropy do Evropy zvýšil z 600 tisíc na 1,5 milionu barelů.
Rockefeller byl opět v čele, protože s předstihem vyslal mladšího bratra Williama do New Yorku, aby z něj koordinoval dodávky petroleje společnosti Standard Oil evropským zákazníkům. S tím souvisel i další úkol – vytvářet nezávislou distribuční síť a budovat vlastní překladiště i sklady přímo v prostorách manhattanských doků.
Loutkář a chobotnice
John Davison Rockefeller byl vskutku výjimečným podnikatelem. Kdosi o něm prohlásil, že se „odlišoval od masy průmyslníků tak, jak se liší silný vůdce od smečky dravců“. Byla to v podstatě pravda, protože skutečně nejednal v rukavičkách. Hluboce zbožný asketa, který nepil ani nekouřil, byl chladnokrevný, vypočítavý a nevyhýbal se ani úskokům. Své metody boje s konkurencí neustále zdokonaloval a rozvíjel až na hranici zákona.
Uměl velmi promyšleně využívat hospodářské převahy svého podniku. Od počátku pracoval také tvrdě na eliminaci konkurence. Soupeřům strategickým způsobem snižoval hodnoty pozemků, takže je většina z nich musela dříve či později prodat. Karikaturisté proto prezentovali jeho firmu jako chobotnici, pavouka či nenasytnou obludu. Samotného Rockefellera pak často zpodobňovali jako loutkáře. Ten si ale z podobných narážek nic nedělal a podnikání dále rozšiřoval.
Roku 1881 vydal pokyny, o nichž tvrdil, že mají vést ke zmodernizování společnosti Standard Oil. Požadoval, aby všichni akcionáři v desítkách firem, které pod ni spadaly, vyměnili své akcie jednotlivých podniků za akcie nově vytvořeného seskupení za účelem jednotné výrobní, obchodní a cenové politiky. Tím vznikl první trust a také monopol, který usiloval o úplné nebo aspoň převážné ovládnutí amerického trhu s ropou. Když pak 2. ledna 1882 dohoda o tomto trustu vstoupila v platnost, Rockefeller už měl pod kontrolou 80 % amerického naftového průmyslu, 90 % ropovodů a v rukách držel i trumfy k ovládání dalších přidružených odvětví, jakými byla cisternová doprava či produkce kovových barelů.
Nechtěl se ovšem spokojit jen s pouhým růstem všech položek svého trustu. Chtěl být samostatným i v oblasti složitých peněžních procedur, proto se rozhodl získat akcie tehdejší největší americké banky National City Bank of New York. To se mu nakonec podařilo, a tak se tento přední peněžní dům stal na dlouhá léta jeho finanční oporou.
Nucené rozdělení
Rockefeller se stal nekorunovaným králem kapitalismu a nic na tom nezměnil ani jeho odchod do ústraní. V padesáti letech mu lékař doporučil přestat pracovat, jinak hrozilo, že to jeho organismus nevydrží. Roku 1890 tak opustil všechny vedoucí funkce a oddělil vlastnictví firmy od jejího řízení.
Standard Oil přinášela mimořádné zisky a jen mezi lety 1882 až 1906 vynesly její akcie 548 milionů dolarů. Podnik byl ale tak velký, bohatý a mocný, že začal ostatním vadit. Rockefeller byl při svých pravidelných návštěvách v baptistickém kostele napadán a v Kongresu se vedla plamenná diskuse o tom, že moc Standard Oilu musí být omezena. Nejvyšší soud Spojených států nakonec roku 1911 přikázal rozdělit společnost na 34 menších na sobě formálně nezávislých firem. Paradoxem bylo, že ceny akcií těchto nových podniků na burze okamžitě vyletěly nahoru. A protože Rockefeller vlastnil značné podíly i v těchto nových společnostech, vyšel z tohoto násilného rozdělení čtyřikrát bohatší.
Majetek ovšem jen samoúčelně nehromadil. Sám říkal, že „nezná nic opovrženíhodnějšího, než vydělávat peníze jen pro peníze“. Už ze svých prvních výdělků proto dával část příjmů církvi a stál také za obrovským vzestupem Chicagské univerzity, které daroval 80 milionů dolarů. V New Yorku založil Rockefellerův institut pro medicínský výzkum a následně Rockefellerovu nadaci, do níž přesunul čtvrtinu svého majetku. Ještě dnes existuje několik nadací, které jsou vedené Rockefellerovými dědici. Nejznámější je The Rockefeller Brothers Fund.
John Davison Rockefeller zemřel 23. května 1937 na Floridě v úctyhodném věku 97 let. Jeho majetek se v době smrti odhadoval na 1,4 miliardy dolarů, což odpovídalo dvěma procentům hrubého domácího produktu celých Spojených států.
Fondy a nadace
V den Rockefellerovy smrti přerušily všechny společnosti bývalé Standard Oil na pět minut práci, ropné podnikání se ale nezastavilo. Nově vzniklé firmy Esso (Standard Oil of New Jersey) a Mobil (Standard Oil of New York) podepsaly roku 1928 s francouzskými a britskými společnostmi takzvanou dohodu z Oostende, která jim umožnila těžit ropu na Středním východě. Po druhé světové válce je pak vystřídaly korporace Chevron (Standard Oil of California) a Texaco.
Když v padesátých letech Írán zestátnil veškeré britské ropné společnosti na svém území, John Davison Rockefeller mladší nabídl, že zprostředkuje pomoc ze strany USA. Podmínkou bylo, že ropné impérium Rockefellerů získá čtyřicetiprocentní podíl v dosud britských firmách. Londýn souhlasil a americká tajná služba se zasloužila o převzetí moci perským šáhem, který ihned vyhlásil opětovnou privatizaci ropného průmyslu.
Nelson Aldrich Rockefeller, syn Johna Davisona mladšího, se pak už obchodům s ropou nevěnoval a místo toho se vrhl do politiky. Roku 1944 se za vlády prezidenta Roosevelta stal expertem Bílého domu pro vztahy Spojených států s Jižní Amerikou a Harry Truman ho později jmenoval předsedou Komise pro mezinárodní vývoj. V letech 1958 až 1970 byl čtyřikrát za sebou zvolen guvernérem státu New York a od roku 1974 až do ledna 1977 zastával po abdikaci Richarda Nixona post viceprezidenta Spojených států.
Žádná z rodin nebyla tak bohatá, tak opěvovaná, zbožňovaná, ale také nenáviděná jako Rockefellerové. Kdysi nejbohatší dynastie světa, která vydělala miliony dolarů na obchodu s ropou, zůstává i dnes důležitým hráčem na poli podnikání. Jen se od ropy postupně přesunula do finančního světa a majetek má hlavně v různých fondech a trustech.
Pouze v seznamu nejbohatších lidí světa už se jméno Rockefeller nevyskytuje. Důvodem je zmíněná filantropie. Přes Rockefeller Foundation sponzoruje rodina dodnes prestižní americké univerzity, například Harvardskou, Stanfordskou, Yaleovu a desítku dalších. Roku 1991 dokonce založila i vlastní Rockefeller University.
