Kubánští dělníci si v 19. století platili předčítače, kteří jim při práci četli noviny, romány i vědecké texty
Tovární provoz mohl být nejenom místem nekonečné těžké práce, ale také centrem lidové osvěty. Namátkou na Kubě dospěl už v roce 1865 jeden z tamních podnikatelů k názoru, že by měl své zaměstnance vzdělávat.
Předčítač neboli „lectore“ čte zprávy kubánským dělníkům v továrně na doutníky, 1910. (foto: Getty Images)
Básník Saturnino Martínez podnikal i v tabákovém průmyslu a začal pro dělníky v továrnách vydávat noviny, jež vedle politického zpravodajství obsahovaly též články o literatuře, umění a vědě. Deník La Aurora však při své osvětové misi záhy narazil na jeden problém, a sice že pouze 15 % dělníků umělo číst. Martínez si proto vypůjčil ze středověku nápad, díky němuž se pak jeho plátek stal pro řadu lidí hlavním zdrojem informací a formování estetického vkusu – veřejné předčítání.
Populární předčítači
Martínez se spojil s ředitelem střední školy v městečku Guanabacoa a navrhl, aby studenti pomohli šířit vzdělanost. Po diskusi s pracovníky z továrny El Fígaro a získání souhlasu majitele docházeli tamní žáci předčítat noviny v rámci výuky. Aby však měli dělníci neustálý přísun denních zpráv, rozhodli se nakonec sami ze své kapsy platit továrního předčítače. V každé hale tudíž seděl lektor a vedle novin četl nahlas také romány, či dokonce odborné knihy.
Předčítač neboli „lectore“ čte zprávy kubánským dělníkům v továrně na doutníky, 1900. (foto: Getty Images)
Během půl roku pak příklad El Fígara následovaly i další továrny. Poslech totiž dělníkům mimo jiné umožňoval překrýt mechanickou práci určitou kulisou a úspěšně je motivoval k pravidelné docházce. A přestože se guvernér pokusil čtení coby „konspirační aktivitu“ postavit mimo zákon, zákaz dlouho nevydržel.
Americké pokračování
Tradice předčítání knih a novin však z Kuby postupně vymizela – definitivně následkem zmatků za desetileté války mezi roky 1868 a 1878. V průběhu konfliktu o nezávislost ostrova řada dělníků emigrovala do Spojených států a instituci veřejného předčítače tam obnovili: Dopoledne se četl lokální deník, v poledne noviny z Kuby a po obědě se sahalo po některém ze soudobých románů, což od lektora vyžadovalo imitaci hlasů jednotlivých postav.
Někdejší malou rybářskou vesničku Key West na Floridě proměnil příliv Kubánců v hlavní centrum tabákového průmyslu. A dělníci tam odváděli podíl z platu do společného fondu, z nějž se poté najímal předčítač, a dokonce dostával příspěvek na slušný oděv – široký klobouk, brýle a kabát.
Zmíněný institut vítaly i americké úřady, neboť se díky němu Kubánci snáz učili anglicky a začlenili se do každodenního dění ve společnosti. Předčítači pak v továrnách vydrželi až do 20. let 20. století.
