Může se Pluto stát zase planetou?

12.11.2016 - František Martinek

Srdce Pluta -<p>Jedna z prvních fotografií Pluta pořízena sondou New Horizon</p>
Srdce Pluta -

Jedna z prvních fotografií Pluta pořízena sondou New Horizon


Reklama

K objevu Pluta došlo v roce 1930, a vzhledem k tomu, že Slunce obkrouží jednou za 248 let, nepozorují jej astronomové ještě ani na polovině oběhu. Podle původních představ mělo mít Pluto poměrně velký průměr, a proto bylo zařazeno mezi planety: Stalo se tak devátým členem Sluneční soustavy. Jenže odborníci jeho velikost postupně upřesňovali a zjistili, že je mnohonásobně menší, než předpokládali – dokonce menší než Měsíc. Pozorování povrchu Pluta bylo přitom takřka nemožné i s použitím největších dalekohledů.

Později určený průměr Pluta odpovídal některým tělesům objeveným v Kuiperově pásu, za drahou Neptunu. Vzniklo tedy dilema: Buď je také zařadíme mezi planety a určíme velikostní limit pro planetární těleso, nebo Pluto o post právoplatné planety přijde. Nakonec nastala druhá zmíněná možnost, a to v roce 2006 na pražském zasedání Mezinárodní astronomické unie, kde byla mimo jiné schválena definice planety a zavedena nová kategorie těles – trpasličí planety. Do této skupiny se pak přesunulo i Pluto.

Pravděpodobnost objevu nového objektu, který by se velikostí zařadil mezi planety Sluneční soustavy, je velmi malá, avšak počet známých trpasličích planet se zcela určitě zvýší. Každopádně, Pluto bude do této kategorie patřit i nadále – přestože se podle informací ze sondy New Horizons jedná o velmi zajímavé těleso o průměru 2 372 km.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 1/2016

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907