Na povrchu Marsu mohla kapalná voda vydržet mnohem déle. Nové důkazy posouvají jeho vodní minulost o stovky milionů let

Astronomové po desetiletí předpokládali, že povrch Marsu zhruba před 3 miliardami let definitivně zamrzl a od té doby už takový zůstal. Pokud to tak skutečně bylo, veškerá kapalná voda by už dávno musela být buď uvězněna hluboko pod povrchem, nebo by unikla do okolního vesmíru.

Nová analýza minerálů, které na Marsu zkoumal čínský rover Ču-žung, ale přinesla důkazy, které tyto představy zpochybňují. Jiacheng Liu z Hongkongské univerzity a jeho spolupracovníci totiž objevili krystaly minerálů, které mohly vzniknout, pokud víme, pouze ve stojaté vodě. Materiál, v němž byly tyto krystaly objeveny, je přitom podstatně mladší, než kdokoli očekával.

Svědectví dávných vod

Čínský rover Ču-žung přistál v květnu 2021 v oblasti Utopia Planitia, rozlehlé planině na severní polokouli Marsu. Během 93 dnů shromáždil obrovské množství údajů o povrchu planety, než jeho misi v roce 2022 předčasně ukončila prachová bouře. Ču-žung během svého průzkumu nasnímal světlé, ploché horniny vystupující z písku. Jeho přístroje ukázaly, že tyto horniny jsou bohaté na minerály obsahující vodu. Ze samotných snímků však vědci nedokázali přesně určit, z jakých minerálů se horniny skládají.

Liu s kolegy nyní znovu a podrobněji analyzovali data z roveru Ču-žung, a tentokrát se zaměřili na tvary drobných krystalů viditelných těsně pod povrchem hornin. Dospěli k závěru, že tyto struktury tvoří selenit, což je forma sádrovce. Selenit může vznikat krystalizací přímo z koncentrované slané vody.

Podle tloušťky minerální vrstvy vědci vypočítali, že k jejímu vytvoření bylo zapotřebí množství vody o výšce vodního sloupce 6,25 až 25 metrů. Podle okolních impaktních kráterů pak odhadli stáří tehdejšího povrchu rudé planety na přibližně 757 milionů let.

Vědci předpokládají, že voda pocházela z podzemního zdroje, kde působením tepla spojeného se sopečnou aktivitou rozmrzla a byla vytlačena vzhůru, kde se pak koncentroval roztok solí.