Nová pozorování Inouyeho solárního dalekohledu zviditelnila dlouho předpovídané struktury na povrchu Slunce

Nejvýkonnější solární dalekohled na Zemi, americký Daniel K. Inouye Solar Telescope (DKIST) na Havaji, není v provozu dlouho, ale už zásadně proměnil naše chápání Slunce. Nedávno učinil další obrovský skok vpřed a na dosud nejdetailnějších snímcích povrchu Slunce odhalil dosud skrytou krajinu přízračných vírů, které se točí kolem hranic magnetických struktur solárního povrchu.

Víry jsou projevem takzvaných Kelvinových-Helmholtzových nestabilit (KHI). Teorie jejich existenci předpovídala už desítky let, na Slunci ale zatím nikdy nebyly přímo pozorovány. Nová pozorování přitom nejsou jen potvrzením teoretických předpovědí. Ukazují, že KHI nejsou izolovanými poruchami, ale prakticky všudypřítomným jevem na povrchu Slunce.

Slunce plné vírů

„Skutečně nás ohromilo neuvěřitelné množství detailů v malém měřítku a aktivita, která je na snímcích s vysokým rozlišením patrná,“ uvádí pro platformu ScienceAlert vedoucí výzkumu solární fyzik David Kuridze z americké Národní solární observatoře. „Překvapilo nás, kolik událostí KHI jsme našli. Bylo neobyčejné sledovat, jak jsou všude na magnetické povrchu Slunce.“

Kelvinovy-Helmholtzovy nestability se nevyskytují jen na Slunci. Jde o spirálovité struktury, které vznikají na rozhraní, kde dvě vrstvy tekutiny proudí různými rychlostmi. Podobné struktury můžeme pozorovat v prostředí na Zemi, například na mořských vlnách nebo v některých typech oblačnosti.

Plazma na Slunci je mimořádně turbulentní. Vědci již delší dobu očekávali, že by se KHI mohly objevovat i tam. Předchozí přístroje a pozorování ale neměly dostatečné rozlišení, aby tyto nestability dokázaly zachytit. S Inouyeho dalekohledem se to změnilo.

V dubnu 2025 zaměřili dalekohled na magneticky aktivní oblast nedaleko sluneční skvrny, aby pořídil časosběrné záběry rozbouřeného solárního plazmatu. Když vědci data získali a zpracovali je, okamžitě rozpoznali charakteristické známky vírů KHI.