Reklama


Pět nejslavnějších zrádců v časech války: Podlosti, tvé jméno je…

23.03.2019 - Radomír Dohnal

Jen kvůli nim mnohá bitva skončila drtivou porážkou. Zrádci, vyzvědači a zběhové, kteří protivníkům donášeli zásadní informace, možná rozhodli více válek, než vojevůdci proslulí nadáním pro strategii a taktiku

<h3>Zrádce od Thermopyl</h3><p>Píše se rok 480 př. n. l. a u Thermopyl se právě výhodná pozice řeckých obránců mění v mlýnek na maso. Mnohasettisícová armáda Peršanů pod vedením krále Xerxa totiž nenapochodovala do úzké soutěsky v jednom houfu (jak si představovali Sparťané), ale částečně ji obešla skalními pěšinami zezadu. Někdo jim musel dobře poradit! <strong>Obvinění padne na bývalého vojáka Epialtese z Trachisu. Důkazy však chybějí</strong>. Slavný řecký historik Hérodotos píše, že podezíráni byli i další dva lidé. <em>„Ale jen na život hanebného Epialtese vypsali Řekové odměnu.“</em> Pravdou zůstává, že tuhle „zkratku přes hory“ hojně využívali při vzájemných přepadech jak Sparťané, tak i lid z Fókidy, který momentálně stál na straně perského krále Xerxa. Dá se tedy předpokládat, že o cestě do týlu nepřítele věděli už dávno i bez našeptávačů.</p>

Zrádce od Thermopyl

Píše se rok 480 př. n. l. a u Thermopyl se právě výhodná pozice řeckých obránců mění v mlýnek na maso. Mnohasettisícová armáda Peršanů pod vedením krále Xerxa totiž nenapochodovala do úzké soutěsky v jednom houfu (jak si představovali Sparťané), ale částečně ji obešla skalními pěšinami zezadu. Někdo jim musel dobře poradit! Obvinění padne na bývalého vojáka Epialtese z Trachisu. Důkazy však chybějí. Slavný řecký historik Hérodotos píše, že podezíráni byli i další dva lidé. „Ale jen na život hanebného Epialtese vypsali Řekové odměnu.“ Pravdou zůstává, že tuhle „zkratku přes hory“ hojně využívali při vzájemných přepadech jak Sparťané, tak i lid z Fókidy, který momentálně stál na straně perského krále Xerxa. Dá se tedy předpokládat, že o cestě do týlu nepřítele věděli už dávno i bez našeptávačů.

<h3>Kočka mezi čínskými holuby</h3><p>Na počátku 12. století zuří boje mezi severskou říší Ťin a centrální Čínou, kterou ovládá dynastie Sung. <strong>Qin Hui</strong> pochází z druhé jmenované oblasti, ale hlásá mír a staví se proti válce s říší Ťin. Jenže pak během velké bitvy u Jing­kangu padne do zajetí – stejně jako řada generálů včetně císaře dynastie Sung. <strong>Neskončí ovšem jako ostatní na popravišti. Po letech se vrací domů a tvrdí, že „zázračně“ unikl ze spárů nepřátel. Opět získá místo ve vládě nového císaře</strong>. Časem se vypracuje až na kancléře a brzy kontroluje život celé říše! Cíleně se přitom zbavuje všech, kteří by mohli uškodit říši Ťin. Nakonec nechá popravit generála a válečného hrdinu Yue Fei. Ještě nějaký čas mu vše prochází! <strong>V Chang-čou má dnes i se svou manželkou sochu: klečí za ochrannou mříží a lidé na ně chodí plivat</strong>.</p>

Kočka mezi čínskými holuby

Na počátku 12. století zuří boje mezi severskou říší Ťin a centrální Čínou, kterou ovládá dynastie Sung. Qin Hui pochází z druhé jmenované oblasti, ale hlásá mír a staví se proti válce s říší Ťin. Jenže pak během velké bitvy u Jing­kangu padne do zajetí – stejně jako řada generálů včetně císaře dynastie Sung. Neskončí ovšem jako ostatní na popravišti. Po letech se vrací domů a tvrdí, že „zázračně“ unikl ze spárů nepřátel. Opět získá místo ve vládě nového císaře. Časem se vypracuje až na kancléře a brzy kontroluje život celé říše! Cíleně se přitom zbavuje všech, kteří by mohli uškodit říši Ťin. Nakonec nechá popravit generála a válečného hrdinu Yue Fei. Ještě nějaký čas mu vše prochází! V Chang-čou má dnes i se svou manželkou sochu: klečí za ochrannou mříží a lidé na ně chodí plivat.

<h3>Ochotná tlumočnice</h3><p>Po zlatě prahnoucí conquistadoři měli na území Střední Ameriky a dnešního Mexika jen malé šance na přežití. Neznámé nemoci, jedovatí živočichové, tropické klima a k tomu přesila nepřátelsky naladěných indiánů! Jenže hned roku 1519 si <strong>Hernando Cortés</strong> koupí od otrokářů z Tabasca domorodou dívku. Bohatě se mu vyplatí. Jmenuje se <strong>Malinatzin</strong>. Španělé jí říkají <em>La Malinche</em> a pokřtí ji jménem doňa Marina. Dívka slouží jako překladatelka, tlumočnice a informátorka. Zná místní zvyky, pozná nástrahy a léčky. <strong>Díky ní se vyhýbají všem úskokům domorodců. Marina je tak vlastně příčinou, proč dobyvatelé uspěli. Španělština je díky ní bohatší o termín „malinchismo“, tedy nekritické zalíbení ve všem cizorodém, které vede ke ztrátě původní kultury a zradě na vlastních lidech</strong>.</p>

Ochotná tlumočnice

Po zlatě prahnoucí conquistadoři měli na území Střední Ameriky a dnešního Mexika jen malé šance na přežití. Neznámé nemoci, jedovatí živočichové, tropické klima a k tomu přesila nepřátelsky naladěných indiánů! Jenže hned roku 1519 si Hernando Cortés koupí od otrokářů z Tabasca domorodou dívku. Bohatě se mu vyplatí. Jmenuje se Malinatzin. Španělé jí říkají La Malinche a pokřtí ji jménem doňa Marina. Dívka slouží jako překladatelka, tlumočnice a informátorka. Zná místní zvyky, pozná nástrahy a léčky. Díky ní se vyhýbají všem úskokům domorodců. Marina je tak vlastně příčinou, proč dobyvatelé uspěli. Španělština je díky ní bohatší o termín „malinchismo“, tedy nekritické zalíbení ve všem cizorodém, které vede ke ztrátě původní kultury a zradě na vlastních lidech.

<h3>Vyměnil Indii za trůn</h3><p>Udělat z indického poloostrova na dvě století britskou kolonii? „Nejproklínanější“ muž Indie <strong>Mir Jafar</strong> to dokázal. Stal se totiž hlavním architektem porážky Siraj ud-Daulaha, posledního nezávislého vládce Bengálska. Bitva u Plassey v roce 1757 má být přitom pouhou formalitou. Na jedné straně stojí zájmy britského impéria. Reprezentuje je plukovník Robert Clive, tři majoři, jeden kapitán a přibližně 900 evropských žoldnéřů Východoindické společnosti, jež doprovází asi tisícovka nosičů. </p><p>Proti nim stojí 50 tisíc bengálských vojáků se slony i dělostřelectvem pod vedením Mir Jafara. <strong>Plukovník Clive má jasno: tohle vyhrát nepůjde. A tak udělá Jafarovi zajímavou nabídku: <em>„Zběhněte s celou armádou k nám, a my vás uděláme novým vůdcem Bengálska.“</em> Zrádce se dlouho nerozmýšlí.</strong> Bitva „zuří“ 11 hodin, ale spíš jde o popravování těch, kteří se nechtějí přidat na stranu Britů. Když Bengálsko padne, je už jen otázkou času, kdy se celá Indie stane britským dominiem. </p>

Vyměnil Indii za trůn

Udělat z indického poloostrova na dvě století britskou kolonii? „Nejproklínanější“ muž Indie Mir Jafar to dokázal. Stal se totiž hlavním architektem porážky Siraj ud-Daulaha, posledního nezávislého vládce Bengálska. Bitva u Plassey v roce 1757 má být přitom pouhou formalitou. Na jedné straně stojí zájmy britského impéria. Reprezentuje je plukovník Robert Clive, tři majoři, jeden kapitán a přibližně 900 evropských žoldnéřů Východoindické společnosti, jež doprovází asi tisícovka nosičů. 

Proti nim stojí 50 tisíc bengálských vojáků se slony i dělostřelectvem pod vedením Mir Jafara. Plukovník Clive má jasno: tohle vyhrát nepůjde. A tak udělá Jafarovi zajímavou nabídku: „Zběhněte s celou armádou k nám, a my vás uděláme novým vůdcem Bengálska.“ Zrádce se dlouho nerozmýšlí. Bitva „zuří“ 11 hodin, ale spíš jde o popravování těch, kteří se nechtějí přidat na stranu Britů. Když Bengálsko padne, je už jen otázkou času, kdy se celá Indie stane britským dominiem. 

<h3>Pevnost za britský důchod</h3><p>„První zrádce USA“ či „Jidáš z West Pointu“. I tak titulovali <strong>Benedicta Arnolda</strong>. Proč? Nejprve zdatně bojoval za nezávislost Američanů na Velké Británii. </p><p>Dotáhl to až na generála, ale po zranění v bitvě u Saratogy se jeho kariérní postup zastavil. Šířily se o něm zvěsti zpochybňující jeho vlastenecké nadšení. Začal jej vyšetřovat Kongres. To jeho zápal silně nahlodalo. <strong>Jako velitel obránců pevnosti West Point tedy začal roku 1780 tajně vyjednávat s Brity o tom, že jim strategické místo vydá bez boje</strong>. </p><p>Plán byl ale vyzrazen a Arnold musel hledat útočiště na protivníkově straně. <strong>Těm se znalec místního prostředí hodil, hned jej jmenovali brigádním generálem. Léta velel britským červenokabátníkům a ničil své bývalé spolubojovníky v bitvách od Virginie po Connecticut</strong>. S ročním platem 6 tisíc liber a bohatým důchodem výčitkami svědomí nejspíš netrpěl. Po válce se však raději usadil v Londýně…</p>

Pevnost za britský důchod

„První zrádce USA“ či „Jidáš z West Pointu“. I tak titulovali Benedicta Arnolda. Proč? Nejprve zdatně bojoval za nezávislost Američanů na Velké Británii. 

Dotáhl to až na generála, ale po zranění v bitvě u Saratogy se jeho kariérní postup zastavil. Šířily se o něm zvěsti zpochybňující jeho vlastenecké nadšení. Začal jej vyšetřovat Kongres. To jeho zápal silně nahlodalo. Jako velitel obránců pevnosti West Point tedy začal roku 1780 tajně vyjednávat s Brity o tom, že jim strategické místo vydá bez boje

Plán byl ale vyzrazen a Arnold musel hledat útočiště na protivníkově straně. Těm se znalec místního prostředí hodil, hned jej jmenovali brigádním generálem. Léta velel britským červenokabátníkům a ničil své bývalé spolubojovníky v bitvách od Virginie po Connecticut. S ročním platem 6 tisíc liber a bohatým důchodem výčitkami svědomí nejspíš netrpěl. Po válce se však raději usadil v Londýně…

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lovci mamutů se vyhýbali studeným jeskyním – naopak si stavěli teplé domy, kde mohli chodit polonazí.

Zajímavosti

Jed vylučovaný ropuchou coloradskou, která dorůstá až do délky 19 centimetrů a živí se mimo jiné i malými hlodavci, způsobuje intenzivní psychedelické stavy.

Věda

Škola má být zábava

A pokud není, zábavná by měla být alespoň cesta do ní. Není pochyb, že mladí studenti z nejmenovaného místa v Súdánu si vzrušení na rozbitých silnicích užijí až až. Jedna z nejchudších zemí subsaharské Afriky přesto úspěšně bojuje s negramotností: za posledních deset let se podařilo do škol dostat o třetinu více dětí. Nyní dostane základní vzdělání alespoň 80 % z nich.

Revue

Ultrafialové ultra hluboké pole z roku 2014

Vesmír

Královský pár často navštěvoval místa poškozená bombardováním, tentokrát si však vzali Němci na mušku jejich palác.

Válka

Římský palác Farnese na dobové rytině. Takhle mohl vypadat, když si ho chodil prohlížet Ferdinand August na své druhé kavalírské cestě.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907