Pět nejslavnějších zrádců v časech války: Podlosti, tvé jméno je…

23.03.2019 - Radomír Dohnal

Jen kvůli nim mnohá bitva skončila drtivou porážkou. Zrádci, vyzvědači a zběhové, kteří protivníkům donášeli zásadní informace, možná rozhodli více válek, než vojevůdci proslulí nadáním pro strategii a taktiku

<h3>Zrádce od Thermopyl</h3><p>Píše se rok 480 př. n. l. a u Thermopyl se právě výhodná pozice řeckých obránců mění v mlýnek na maso. Mnohasettisícová armáda Peršanů pod vedením krále Xerxa totiž nenapochodovala do úzké soutěsky v jednom houfu (jak si představovali Sparťané), ale částečně ji obešla skalními pěšinami zezadu. Někdo jim musel dobře poradit! <strong>Obvinění padne na bývalého vojáka Epialtese z Trachisu. Důkazy však chybějí</strong>. Slavný řecký historik Hérodotos píše, že podezíráni byli i další dva lidé. <em>„Ale jen na život hanebného Epialtese vypsali Řekové odměnu.“</em> Pravdou zůstává, že tuhle „zkratku přes hory“ hojně využívali při vzájemných přepadech jak Sparťané, tak i lid z Fókidy, který momentálně stál na straně perského krále Xerxa. Dá se tedy předpokládat, že o cestě do týlu nepřítele věděli už dávno i bez našeptávačů.</p>

Zrádce od Thermopyl

Píše se rok 480 př. n. l. a u Thermopyl se právě výhodná pozice řeckých obránců mění v mlýnek na maso. Mnohasettisícová armáda Peršanů pod vedením krále Xerxa totiž nenapochodovala do úzké soutěsky v jednom houfu (jak si představovali Sparťané), ale částečně ji obešla skalními pěšinami zezadu. Někdo jim musel dobře poradit! Obvinění padne na bývalého vojáka Epialtese z Trachisu. Důkazy však chybějí. Slavný řecký historik Hérodotos píše, že podezíráni byli i další dva lidé. „Ale jen na život hanebného Epialtese vypsali Řekové odměnu.“ Pravdou zůstává, že tuhle „zkratku přes hory“ hojně využívali při vzájemných přepadech jak Sparťané, tak i lid z Fókidy, který momentálně stál na straně perského krále Xerxa. Dá se tedy předpokládat, že o cestě do týlu nepřítele věděli už dávno i bez našeptávačů.

<h3>Kočka mezi čínskými holuby</h3><p>Na počátku 12. století zuří boje mezi severskou říší Ťin a centrální Čínou, kterou ovládá dynastie Sung. <strong>Qin Hui</strong> pochází z druhé jmenované oblasti, ale hlásá mír a staví se proti válce s říší Ťin. Jenže pak během velké bitvy u Jing­kangu padne do zajetí – stejně jako řada generálů včetně císaře dynastie Sung. <strong>Neskončí ovšem jako ostatní na popravišti. Po letech se vrací domů a tvrdí, že „zázračně“ unikl ze spárů nepřátel. Opět získá místo ve vládě nového císaře</strong>. Časem se vypracuje až na kancléře a brzy kontroluje život celé říše! Cíleně se přitom zbavuje všech, kteří by mohli uškodit říši Ťin. Nakonec nechá popravit generála a válečného hrdinu Yue Fei. Ještě nějaký čas mu vše prochází! <strong>V Chang-čou má dnes i se svou manželkou sochu: klečí za ochrannou mříží a lidé na ně chodí plivat</strong>.</p>

Kočka mezi čínskými holuby

Na počátku 12. století zuří boje mezi severskou říší Ťin a centrální Čínou, kterou ovládá dynastie Sung. Qin Hui pochází z druhé jmenované oblasti, ale hlásá mír a staví se proti válce s říší Ťin. Jenže pak během velké bitvy u Jing­kangu padne do zajetí – stejně jako řada generálů včetně císaře dynastie Sung. Neskončí ovšem jako ostatní na popravišti. Po letech se vrací domů a tvrdí, že „zázračně“ unikl ze spárů nepřátel. Opět získá místo ve vládě nového císaře. Časem se vypracuje až na kancléře a brzy kontroluje život celé říše! Cíleně se přitom zbavuje všech, kteří by mohli uškodit říši Ťin. Nakonec nechá popravit generála a válečného hrdinu Yue Fei. Ještě nějaký čas mu vše prochází! V Chang-čou má dnes i se svou manželkou sochu: klečí za ochrannou mříží a lidé na ně chodí plivat.

<h3>Ochotná tlumočnice</h3><p>Po zlatě prahnoucí conquistadoři měli na území Střední Ameriky a dnešního Mexika jen malé šance na přežití. Neznámé nemoci, jedovatí živočichové, tropické klima a k tomu přesila nepřátelsky naladěných indiánů! Jenže hned roku 1519 si <strong>Hernando Cortés</strong> koupí od otrokářů z Tabasca domorodou dívku. Bohatě se mu vyplatí. Jmenuje se <strong>Malinatzin</strong>. Španělé jí říkají <em>La Malinche</em> a pokřtí ji jménem doňa Marina. Dívka slouží jako překladatelka, tlumočnice a informátorka. Zná místní zvyky, pozná nástrahy a léčky. <strong>Díky ní se vyhýbají všem úskokům domorodců. Marina je tak vlastně příčinou, proč dobyvatelé uspěli. Španělština je díky ní bohatší o termín „malinchismo“, tedy nekritické zalíbení ve všem cizorodém, které vede ke ztrátě původní kultury a zradě na vlastních lidech</strong>.</p>

Ochotná tlumočnice

Po zlatě prahnoucí conquistadoři měli na území Střední Ameriky a dnešního Mexika jen malé šance na přežití. Neznámé nemoci, jedovatí živočichové, tropické klima a k tomu přesila nepřátelsky naladěných indiánů! Jenže hned roku 1519 si Hernando Cortés koupí od otrokářů z Tabasca domorodou dívku. Bohatě se mu vyplatí. Jmenuje se Malinatzin. Španělé jí říkají La Malinche a pokřtí ji jménem doňa Marina. Dívka slouží jako překladatelka, tlumočnice a informátorka. Zná místní zvyky, pozná nástrahy a léčky. Díky ní se vyhýbají všem úskokům domorodců. Marina je tak vlastně příčinou, proč dobyvatelé uspěli. Španělština je díky ní bohatší o termín „malinchismo“, tedy nekritické zalíbení ve všem cizorodém, které vede ke ztrátě původní kultury a zradě na vlastních lidech.

<h3>Vyměnil Indii za trůn</h3><p>Udělat z indického poloostrova na dvě století britskou kolonii? „Nejproklínanější“ muž Indie <strong>Mir Jafar</strong> to dokázal. Stal se totiž hlavním architektem porážky Siraj ud-Daulaha, posledního nezávislého vládce Bengálska. Bitva u Plassey v roce 1757 má být přitom pouhou formalitou. Na jedné straně stojí zájmy britského impéria. Reprezentuje je plukovník Robert Clive, tři majoři, jeden kapitán a přibližně 900 evropských žoldnéřů Východoindické společnosti, jež doprovází asi tisícovka nosičů. </p><p>Proti nim stojí 50 tisíc bengálských vojáků se slony i dělostřelectvem pod vedením Mir Jafara. <strong>Plukovník Clive má jasno: tohle vyhrát nepůjde. A tak udělá Jafarovi zajímavou nabídku: <em>„Zběhněte s celou armádou k nám, a my vás uděláme novým vůdcem Bengálska.“</em> Zrádce se dlouho nerozmýšlí.</strong> Bitva „zuří“ 11 hodin, ale spíš jde o popravování těch, kteří se nechtějí přidat na stranu Britů. Když Bengálsko padne, je už jen otázkou času, kdy se celá Indie stane britským dominiem. </p>

Vyměnil Indii za trůn

Udělat z indického poloostrova na dvě století britskou kolonii? „Nejproklínanější“ muž Indie Mir Jafar to dokázal. Stal se totiž hlavním architektem porážky Siraj ud-Daulaha, posledního nezávislého vládce Bengálska. Bitva u Plassey v roce 1757 má být přitom pouhou formalitou. Na jedné straně stojí zájmy britského impéria. Reprezentuje je plukovník Robert Clive, tři majoři, jeden kapitán a přibližně 900 evropských žoldnéřů Východoindické společnosti, jež doprovází asi tisícovka nosičů. 

Proti nim stojí 50 tisíc bengálských vojáků se slony i dělostřelectvem pod vedením Mir Jafara. Plukovník Clive má jasno: tohle vyhrát nepůjde. A tak udělá Jafarovi zajímavou nabídku: „Zběhněte s celou armádou k nám, a my vás uděláme novým vůdcem Bengálska.“ Zrádce se dlouho nerozmýšlí. Bitva „zuří“ 11 hodin, ale spíš jde o popravování těch, kteří se nechtějí přidat na stranu Britů. Když Bengálsko padne, je už jen otázkou času, kdy se celá Indie stane britským dominiem. 

<h3>Pevnost za britský důchod</h3><p>„První zrádce USA“ či „Jidáš z West Pointu“. I tak titulovali <strong>Benedicta Arnolda</strong>. Proč? Nejprve zdatně bojoval za nezávislost Američanů na Velké Británii. </p><p>Dotáhl to až na generála, ale po zranění v bitvě u Saratogy se jeho kariérní postup zastavil. Šířily se o něm zvěsti zpochybňující jeho vlastenecké nadšení. Začal jej vyšetřovat Kongres. To jeho zápal silně nahlodalo. <strong>Jako velitel obránců pevnosti West Point tedy začal roku 1780 tajně vyjednávat s Brity o tom, že jim strategické místo vydá bez boje</strong>. </p><p>Plán byl ale vyzrazen a Arnold musel hledat útočiště na protivníkově straně. <strong>Těm se znalec místního prostředí hodil, hned jej jmenovali brigádním generálem. Léta velel britským červenokabátníkům a ničil své bývalé spolubojovníky v bitvách od Virginie po Connecticut</strong>. S ročním platem 6 tisíc liber a bohatým důchodem výčitkami svědomí nejspíš netrpěl. Po válce se však raději usadil v Londýně…</p>

Pevnost za britský důchod

„První zrádce USA“ či „Jidáš z West Pointu“. I tak titulovali Benedicta Arnolda. Proč? Nejprve zdatně bojoval za nezávislost Američanů na Velké Británii. 

Dotáhl to až na generála, ale po zranění v bitvě u Saratogy se jeho kariérní postup zastavil. Šířily se o něm zvěsti zpochybňující jeho vlastenecké nadšení. Začal jej vyšetřovat Kongres. To jeho zápal silně nahlodalo. Jako velitel obránců pevnosti West Point tedy začal roku 1780 tajně vyjednávat s Brity o tom, že jim strategické místo vydá bez boje

Plán byl ale vyzrazen a Arnold musel hledat útočiště na protivníkově straně. Těm se znalec místního prostředí hodil, hned jej jmenovali brigádním generálem. Léta velel britským červenokabátníkům a ničil své bývalé spolubojovníky v bitvách od Virginie po Connecticut. S ročním platem 6 tisíc liber a bohatým důchodem výčitkami svědomí nejspíš netrpěl. Po válce se však raději usadil v Londýně…

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav zlepšili postavení Židů v českých zemích.

Historie

Jednu z největších podzemních prostor parku představuje i Gua Rusa neboli „jelení jeskyně“.

Cestování
Reklama

Zbrusu nový kráter na Marsu

Vesmír

V Grónsku mizí led přímo před očima

Věda

PzKpfw IV Ausf. H od instrukční divize Lehr v předvečer vylodění v Normandii

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907