Kdo by se nechtěl zúčastnit pijáckých zábav na dvoře Petra Voka z Rožmberka. Jeho pokutní pijácká registra jsou originální perličkou v české historii. Jak taková zábava probíhala a co všechno musel nový příchozí podstoupit?
„Pán bůh spomocník muój
a Maruška potěšení mý.
Aleš Volbram. Pil sem pokutu.“
„Má klisna klepouchá
a má žena poctivosti nemá.
Pil sem pokutu. Simeon Běšín z Běšin.“
Takto se hosté Petra Voka z Rožmberka na bechyňském zámku zvěčnili v památníku, pro který se vžilo označení pokutní registra. Původního majitele by jen stěží napadlo, jak se mu tato útlá složka dochovaných zápisů spolu s takzvanými Třeboňskými pamětmi postará o nesmrtelnou pověst frejíře a pijana, pro jednu generaci pověst nanejvýše pobuřující, pro dnešní snad dokonce senzační a sympatickou.
Zápisy z pokutních register z let 1573–1576 dokumentují svéráznou, i když rozhodně nijak originální zábavu, kterou pro své hosty organizoval poslední Rožmberk na Bechyni. Petr Vok zřejmě tuto kratochvíli zažil takříkajíc na vlastní kůži v prostředí dvora arcivévody a českého místodržitele Ferdinanda Tyrolského.
Na jeho zámku Ambras nad Innsbrukem měli pro podobné účely nejen obdobná registra, takzvané Trinkbücher, ale také umělou Bakchovu jeskyni, v níž se obřad přivítání hosta a jeho přijetí do pijáckého bratrstva odehrával. Ve spolku ambraského bratrstva ostatně Rožmberk nebyl sám. Celá řada českých šlechticů, kteří hrdlem prolili bechyňskou pokutu, navštívila tyrolský Ambras také.
A jakou měl takový obřad podobu? Rožmberskou verzi neznáme, ale opět je zde možná analogie s dvorem tyrolského arcivévody. Přijímaný host měl na uvítanou vypít jedním douškem pohár vína, přičemž dochované poháry na Ambrasu mají objem zhruba čtvrt litru. Může to souviset s rozšířeným zvykem nabízet hostovi pohár na uvítanou, takzvaný vilkum, o němž se hosté v zápisech pokutních register zmiňují: „Pán bůh má naděje. Voldřich Starší Svatkovskej z Dobrhoště. Pil sem pokutu s vilkum.“
Pokud host pohár předepsaným způsobem nevypil, následovala pokuta, kdy musel vyprázdnit další pohár podobného objemu.
Každý si dovede představit, jak snadno se pitím pokut nově příchozí dostal na „hladinku“ svých spolustolovníků a našel s nimi stejnou řeč. Zápisy o zdárném vypití pokuty odráží bezpochyby nejen stav mysli pokutovaného, ale také témata hovoru v rozjařené společnosti. Mezi jazyky sice převládala čeština, zdatně jí však sekunduje latina, němčina či řečtina, podle vzdělání a založení hosta.
Některá ruka, ač roztřesená, přinesla všeobecně známé mravoučné průpovídky: „Ve všem vůle Boží. /Pán buoh spomocník a ochránce muoj; jiný pevnými tahy pera ujišťuje: „Rád sem pitijíval kdy sem mohl, již tak nechám. Jindřich Kořenský k[t]erý již pí pí píti nemůže. Pil sem pokutu.“ Rožmberský rybníkář Jakub Krčín z Jelčan varuje: „Nihil sine causam – Nic [není] bez příčiny.“ A třeboňský hejtman Černý z Vinoře dodává: „Smrt všemu konec.“ Někteří hosté přidali k zápisu i kresbičku.
Protože šlo o ryze mužskou záležitost, ani o hovory na téma žen a lásky nebyla nouze. Dvůr téměř čtyřicetiletého starého mládence Petra Voka byl k těmto tématům inspirativním. Na přemíru komornic mezi jeho služebnictvem si stěžoval i jeho starší bratr a hlava rodu Vilém. Přesto se však svobodný šlechtic milující rakovnické pivo a obklopující se mladými služebnými nijak nevymykal dobové představě o životním stylu muže jeho postavení. I on měl svá trápení, od kterých tímto způsobem pouze utíkal.
Právě v sedmdesátých letech, z nichž pochází dochovaná pokutní registra, se nad Petrem Vokem coby veselým kumpánem začala povážlivě stahovat mračna. Jeho celková zadluženost přerostla únosnou míru a hrozilo, že bude vydán na milost a nemilost svým věřitelům, nebo se, ač příslušník předního českého rodu, ocitne ve vězení pro dlužníky. Záchranu mu nakonec nabídl starší bratr Vilém, který měl ovšem své podmínky.
Bezdětný a zdravotními obtížemi sužovaný Vilém nasměroval bratra k úkolu zajistit dědice rodu. Očekával, že se Petr Vok příkladněji postaví k vlastnímu životu a začne vystupovat na veřejnosti způsobem odpovídajícím tomu, že v případě bratrovy smrti převezme vladařství. Roku 1580 se Petr Vok oženil se sotva čtrnáctiletou Kateřinou z Ludanic. Novomanželský pár opět obklopila ženská společnost, byl to ale fraucimor nové paní rožmberské a pijáckým zábavám podle všeho definitivně odzvonilo.
Tajemství české minulosti 11/2011
VědaMezi nejnebezpečnější příměsi zemního plynu patří karcinogenní benzen. Jeho přítomnost vědci zaznamenali v 95 % vzorků. (foto: Unsplash, KWON JUNHO, CC0)
VesmírPodle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASA, CC BY-SA 4.0)