Poláci u Arnhemu: 1. samostatná výsadková brigáda v boji
Na pozadí největší výsadkové operace druhé světové války se odehrálo první a také poslední bojové nasazení polské výsadkové brigády, kterou s velkým úsilím vybudoval zkušený důstojník Stanisław Sosabowski.
Podle spojeneckých plánů měla být během operace Market Garden nasazena také polská 1. samostatná výsadková brigáda. Vojáci měli být vysazeni ve třech vlnách (dvou kluzákových a jedné paradesantní) a poskytovat podporu svým britským druhům při obsazení silničního mostu přes Rýn ve městě Arnhem a železničního mostu v Oosterbeeku.
Akce začala 17. září, ale první Poláci se do střetů s nenáviděnými Němci dostali až o den později, když na palubách 10 kluzáků v cílové oblasti bezpečně přistály obsluhy protitankových kanonů i se svými zbraněmi. Hlavní část brigády měla z Anglie odstartovat až 19. září. Nakonec toho dne zamířila na bojiště jen druhá kluzáková vlna, která měla o poznání méně štěstí než ta předešlá, neboť se setkala se silným německým odporem, jenž vyústil ve ztrátu většiny přepravovaných 57mm protitankových děl.
Skeptický velitel
Smůla „šedých baretů“ vyvrcholila, když kvůli špatnému počasí došlo k odložení startu poslední paradesantní vlny o 24 hodin. Totéž se opakovalo i následujícího dne, kdy navíc přišly rozkazy o změně cílové zóny. Poláci měli nyní seskočit v okolí vesnice Driel, odkud by se pak přívozem dostali přes Rýn a připojili se k britské 1. výsadkové divizi pod velením generálmajora Roye Urquharta.
Sosabowskému zůstalo jen velmi málo času na přípravu a začínal být stále skeptičtější ohledně celkového výsledku operace. Nadřízení jej ale ubezpečili, že klíčový přechod přes řeku mají Britové pevně v rukou. Poláci, čekající nervózně na anglických letištích, dostali zelenou teprve ve čtvrtek 21. září odpoledne a 114 transportních C-47 s více jak 1 500 vojáky na palubách odstartovalo směr Holandsko. Jenže počasí bylo stále nepříznivé a k cíli dorazilo jen 72 strojů. Když se pak asi tisícovka padáků snesla za silné nepřátelské palby na zem, začaly se naplňovat zlé předtuchy generála Sosabowského.
Prokletý Rýn
Nejprve se sice „šedým baretům“ bez větších potíží podařilo obsadit obec Driel, pak ale přišel šok. Poručík Kaczmarek, který měl s několika dalšími muži zjistit situaci u přívozu přes Rýn, vzpomínal: „Postavili jsme se na rampu a kapitán Budziszewski zvolal na druhou stranu hlasité ‚Hello‘, avšak nedočkal se odpovědi. Pak vypálil světlici, jenže hned jak se rozžala, spustila se z protějšího břehu zuřivá palba.“ Poláci rychle pochopili, že na severní straně Rýna je nečekají spolubojovníci, ale nepřítel, který navíc přívoz poničil.
Aby toho nebylo málo, nefungovalo rádiové spojení. Kapitán Ludwik Zwolanski, styčný důstojník u Urquhartova štábu později v noci dobrovolně přeplaval řeku, aby své kamarády informoval o situaci u Arnhemu. Sdělil jim, že Britové se pokusí vyčistit část severního břehu Rýna a následně dodají vory, na kterých se pak polská brigáda přepraví k Oosterbeeku, v jehož okolí 1. výsadková divize horko těžko udržovala obranný perimetr. Nic z toho se však nezdařilo a lodě nebyly k dispozici ani na jižním břehu řeky v okolí Drielu. Sosabowskému tak nezbylo než nařídit zaujetí kruhové obrany vesnice s tím, že k dalšímu pokusu o překročení řeky dojde následující noci.
Nekončící smůla
V průběhu pátku 22. září se Němci pokusili Driel dobýt, byli však poměrně snadno odraženi. Večer navíc do obce dorazila první vozidla 43. pěší divize coby předvoj britského XXX. sboru, který postupoval na Arnhem v rámci pozemní části operace Market Garden. Po setmění se Poláci znovu zkoušeli dostat přes řeku. Tentokrát již měli alespoň šest malých gumových člunů, které provizorně svázali dohromady, chyběla jim však pádla a silný proud je neustále strhával.
Nakonec se do rána na druhý břeh dostalo jen 52 mužů, přičemž všechna plavidla přišla vniveč. Zdálo se, že překonání Rýna představuje pro brigádu nesplnitelný úkol, a tak se znovu opakoval scénář předchozího dne: za světla Poláci drželi obranu Drielu a pod rouškou tmy se část z nich přesouvala k řece.
V noci ze soboty na neděli již měli Sosabowského muži k dispozici asi 12 plnohodnotných ženijních člunů, které vyprosili u 43. divize, dál se jim však lepila smůla na paty. Polští ženisté neměli se získanými plavidly žádné zkušenosti, a navíc museli pracovat pod těžkou nepřátelskou palbou. Vše pozoroval také britský podplukovník Myers, který později vzpomínal: „Dělali, co mohli. V překonávání vodních toků neměli patřičný výcvik a plán operace ani nic takového nepředpokládal. Čím méně ale bude řečeno o jejich ‚vodáckých‘ schopnostech, tím lépe.“ Na druhý břeh se tentokrát dostalo jen 153 Poláků, většina z nich se rychle zapojila do obrany u Oosterbeeku.
Místo orlů obětní beránci
Během 24. září dorazil do Drielu zbytek brigády, který seskočil o den dříve a dopadl poněkud jižněji v americkém sektoru u městečka Grave. Sosabowski se téhož dne zúčastnil porady s velícími britskými důstojníky, avšak brzy poznal, že ztratil jejich důvěru. Na schůzi se polský generál dozvěděl, že v noci proběhnou dva nové pokusy o překonání řeky, které bude řídit velitel 43. divize generálmajor Ivor Thomas. Plán počítal i s tím, že jeden z polských praporů bude vyňat ze Sosabowského velení a přejde do britské gesce. To pak vyústilo v hádku, při níž se Polák mimo jiné ohradil tím, že síly, které mají podle plánu překročit Rýn, jsou příliš slabé a téměř jistě dojde k jejich zničení. Na to velitel XXX. sboru pohrozil Sosabowskému zproštěním velení, načež celá porada skončila.
Již za několik hodin se ukázalo, že ani Britové nedokáží ve tmě a pod palbou naplnit stanovené cíle. Jen něco málo přes 300 vojáků Dorsetského pluku se dostalo na severní břeh, kde byla většina z nich do 24 hodin zajata. Situace 1. výsadkové divize u Oosterbeeku se navíc tak zhoršila, že již nezbyla jiná možnost než evakuace. Ta proběhla v noci z 25. na 26. září a jako zadní voj posloužili mimo jiné i polští výsadkáři, kteří pak z velké části padli do německého zajetí. Sosabowského brigádu následně čekal již jen pěší ústup a obranné boje, ze kterých byla stažena 6. října 1944.
Během svého jediného bojového vystoupení přišla formace zhruba o 25 % původního stavu: 97 mužů padlo, 158 utrpělo zranění a 173 zůstalo nezvěstných. Brigádní generál Sosabowski navíc zaplatil za svou troufalost, kterou projevil tváří v tvář britským protějškům, a 9. prosince 1944 mu bylo odebráno velení jednotky, kterou vybudoval a celým srdcem miloval.
