Reklama


Před 100 lety vypuklo v Holešově ostudné rabování a židovský pogrom

03.12.2018 - Vendula Borůvková

Skvrnou na těle mladé republiky, označoval dobový tisk pogrom, který v židovském ghettu v moravském Holešově rozpoutal oddíl českých vojáků. Ti odstartovali ostudné rabování, do kterého se hned ráno zapojili dobří křesťané z městečka i jeho okolí

<p>Holešovské ghetto bylo cílem útoků už v roce 1899, když společností proběhla silná vlna antisemitismusu vyprovokovaná vraždou devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové. Definitivně ho smetli nacisté za druhé světové války.</p>

Holešovské ghetto bylo cílem útoků už v roce 1899, když společností proběhla silná vlna antisemitismusu vyprovokovaná vraždou devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové. Definitivně ho smetli nacisté za druhé světové války.


Reklama

Že se něco chystá, se v Holešově šuškalo už pár dní před osudnou nocí z 3. na 4. prosince 1918. Po městě se svévolně potloukala skupina vojáků, která prý přijela z Moravské Ostravy. Na pogrom se připravovali důkladně nejen popíjením v místní hospodě a verbováním spojenců mezi místními občany. Přeřezali také telegrafní a telefonní dráty, aby se okolní svět o akci dozvěděl co nejpozději. Proč cílili právě na Židy? Z několika důvodů.

Vlastenecká povinnost

V Holešově žila velmi početná židovská komunita čítající více než osm stovek obyvatel. Fungovala tu samospráva nezávislá na městě, od něhož bylo ghetto symbolicky odděleno bránou. Židé měli vlastní synagogu, hřbitov, provozovali obchody a továrny. Mnoho z nich se přirozeně hlásilo k německé národnosti. „Seš vlastenec? Tak to nemůžeš zůstat stranou!” ozývalo se prý během příprav.

Tvrdilo se, že Židé za války nemuseli na frontu, že dostávali umístěnky do kanceláří. Že šmelili a draho prodávali. Jistě, to byl ten hlavní důvod: disponovali majetkem, což v poválečné bídě mnohým dobrým občanům zvedalo žluč.

Do pogromu se tak vedle relativně dobře organizovaných vojáků s vlastními veliteli zapojili i místní lidé. Po půlnoci se útočníci systematicky vrhli na židovské domy. Stříleli do oken, bili a vyháněli vystrašené obyvatele. Šli zejména po penězích a špercích – ale také s chutí ničili všechno kolem. Obchody a továrny nejprve vyrabovali a poté zapálili. 

Ironií osudu byli během noci zavražděni dva muži, kteří se teprve před čtyřmi dny vrátili z války. Židé Hugo Grätzer a Hermann Grünbaum. Zastřelili je, protože v rabujících vojácích poznali své dřívější spolubojovníky. Že je „špinavá židovka” zase zjevně nevadilo těm, kteří opakovaně znásilnili Terezii Kappovou. Čtrnáctkrát.

Všichni dobří sousedé

Když vojáci dostali, co chtěli, odjeli okamžitě z města. Pogrom však nekončil. Po okolí se rychle rozkřiklo, že „bijou Židy”. Lidé najížděli do ghetta s prázdnými vozy a domů se vraceli s nákladem peřin, nábytku, šatstva a nádobí. Pobrali téměř vše, na co přišli. Činily se i malé děti – však za dva dny budou mít bohatého Mikuláše! 

Z Kroměříže dorazil kolem páté hodiny ráno oddíl asi sto dvaceti vojáků, ti si však s rozdivočelým plenícím davem nedokázal poradit. Museli se stáhnout k nádraží a přivolat si posily. Teprve dalších 132 mužů z brněnské vojenské posádky na večer 4. prosince situaci stabilizovalo. Komise, která na konci prosince zjišťovala rozsah pogromu, sestavila přibližnou bilanci. Zcela vydrancováno bylo 51 domů, 26 obchodů, 4 hostince a palírny. Synagoga byla vyloupena a poničena, šest obchodů bylo zapáleno. Celková škoda? Pět milionů korun.

Soud s obviněnými účastníky násilností a krádeží proběhl až v létě roku 1919. Všech patnáct obžalovaných holešovských občanů se vymlouvalo na opilost – ta totiž platila za polehčující okolnost. Přihlížející a svědci jim navíc dodávali informace, jak mají vypovídat. Strategie to byla dobrá – třináct pachatelů vyfasovalo v průměru dva roky vězení. A to se jim do nich započítávala i více než půlroční vazba! 

Jednadvacet důstojníků, poddůstojníků a vojínů soudilo vojenské zastupitelství v Olomouci. U toho však veřejnost chyběla. Vrah Hermanna Grünbauma dostal deset let vězení.

Odškodnění?

Vraťme se ale zpět k těm, kterým pogrom změnil život nejvíce. Holešovská židovská komunita ztratila vše – majetky i pocit, že v novém státě pro ně existuje spravedlnost a dovolání. Noviny, které o události psaly, věc bagatelizovaly. A poukazovaly spíše na to, že ne zcela zvládnutý vojenský zásah stál město jen zbytečné výdaje. Reportéři se také strachovali, jak asi bude republika vypadat v zahraničním tisku a že to českému lidu jen ublíží. Antisemitské články připomínaly, že Židé se nikdy nepřizpůsobí a že si za to vlastně mohou sami.

TIP: Vražda Anežky Hrůzové: Co rozpoutalo drama zvané hilsneriáda?

A odškodnění? Pojišťovny se cukaly. Tvrdily, že škody má hradit stát. Tajný přípis Ministerstva vnitra navíc určil, že „každá větší částka bude považována za nespravedlivě přemrštěnou a posuzována jako pochybená.” Poškození museli vyplňovat speciální formuláře a i když komise vyčíslila jejich újmu na 2 627 725 Kč, ke vyplacení schválila jen pětinu této částky. Tím to nekončilo. Nakonec bylo sedmnácti osobám dohromady proplaceno kolem 90 tisíc. Zbylých šedesát jedna žadatelů nedostalo nic. Soudili se dál. Neúspěšně a nakonec to vzdali. Kdo by se divil, že během dvacátých let se z města odstěhovalo devadesát procent místních Židů? Zkázu židovského Holešova poté dokonali nacisté ve čtyřicátých letech. 

Masaryk a antisemitismus

Antisemitismus z české společnosti nezmizel ani s první republikou. A to i přesto, že sám Masaryk se snažil proti němu bojovat a tvrdil, že ten, kdo přijme Ježíše, nemůže být nikdy antisemitou. Už v listopadu roku 1920 se prohnaly pražským Josefovem další protižidovské bouře. Dav zničil vybavení židovské radnice, nakonec vyvěsil americký konzul na budovu vlajku USA, aby ji vzal pod svou ochranu. A policie? Ze začátku jen nečinně přihlížela. Přesto to všechno se situace Židů v novém státě jevila o dost lepší, než v okolních evropských státech.

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Potřeba spánku je individuální záležitost. Přesto platí, že dospělý zdravý člověk by měl spát přibližně 8 hodin denně. Někdo potřebuje o hodinu více, jinému stačí o dvě hodiny méně.

Věda
Věda
Historie
Zajímavosti
Vesmír

Na tomto záběru je krásně vidět nejen zbarvení, podle nějž dostal tuleň leopardí druhové jméno, ale rovněž jeho úctyhodné zuby.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907