Patentový systém vznikal postupně a od časů průmyslové revoluce se stal jedním z pilířů moderní ekonomiky

Na konci středověku začal stoupat počet států, které stále více ochraňovaly autory vynálezů. Jen v benátských archivech se pro období let 1475–1549 dochovalo celkem 109 patentů na technické vynálezy s datem udělení, jménem držitele a předmětem. Žadatel o patent musel dílo realizovat do jednoho roku, nesmělo být již vynalezeno nebo představeno jinými, ani nesmělo být již uděleno jiným privilegiem.

Vzorový zákon

Například astronom, filozof a fyzik Galileo Galilei proslul nejen inovativním využitím dalekohledu k astronomickým pozorováním, ale též požádal roku 1594 Benátskou republiku o patent na zařízení na čerpání vody a zavlažování pozemků, protože se mu nelíbilo, že by „se tento vynález, který je mým majetkem a který jsem vytvořil s velkým úsilím a náklady, stal společným majetkem kohokoli“. Byla mu udělena ochrana na dvacet let, za porušení patentu hrozil trest ztráty napodobeniny a pokuta 300 dukátů, z nichž třetina měla připadnout žalobci. Galilei úspěšně použil své zařízení v zahradách vznešené dóžecí rodiny Contarini.

Podobně jako v italských republikách byly zákony na ochranu duševního vlastnictví přijímány také v Anglii. Někteří vynálezci ale měli smůlu, neboť anglický dvůr byl znám tím, že odmítal udělovat patenty na vynálezy považované za nevhodné. Právě z tohoto důvodu nezískal v roce 1596 sir John Harington patent na návrh splachovacího záchodu. Tento předchůdce moderní splachovací toalety měl splachovací ventil, který vypouštěl vodu z nádržky, a splachovací systém, jenž vyprazdňoval mísu. Chyběl mu ale sifon zabraňující šíření nepříjemných pachů. Harington nakonec neproslul jako vynálezce, ale jako významný alžbětinský básník a překladatel.

V roce 1624 vydal král Jakub I., první panovník ze stuartovské dynastie, zákon o patentech, který poprvé kodifikoval možnost udělovat dočasné monopoly „pravému a prvnímu vynálezci“ na „nové výrobky“ na dobu čtrnácti let. Ochrana zakazovala distribuci a dovoz daného produktu, čímž monopolizovala obchod ve prospěch vynálezce.

Zákon byl považován za vzor patentových zákonů na celém světě a aplikoval se ještě dlouho v 19. století. Nicméně stále neexistoval žádný ústřední patentový úřad, novost se systematicky nezkoumala, patenty byly vydávány různými úřady a jejich zveřejňování nebylo systematické.

Barokní kalkulačka

Ve Francii 17. století se udělování výhradních práv stalo zcela závislé na úsudku a libovůli královského dvora. Jednotlivým vynálezcům se málokdy podařilo získat vynálezecké privilegium na základě žádosti adresované akademii věd nebo králi. Bylo to způsobeno tím, že státní manufaktury stejně jako mocné cechovní organizace zneužívaly svého výsadního postavení a bránily inovacím ve výrobě.

Jednu z mála výjimek představovalo vynálezecké privilegium ve Francii udělené v roce 1645 jménem krále Ludvíka XIV. matematiku a filozofovi Blaise Pascalovi na počítací stroj neboli mechanickou kalkulačku pascalinu. Patentový dokument obsahoval oblast působnosti, práva držitele patentu a stanovení pokuty ve výši 3 000 livrů, což odpovídalo přibližně dnešním pěti milionům českých korun. Pascal dokonce spustil reklamní kampaň a pověřil známého básníka, aby vytvořil sonet propagující jeho vynález. Přesto se počítací stroj příliš nerozšířil, protože jeho cena sto livrů byla na tehdejší dobu velmi vysoká. Kromě toho zvládal pouze sčítání a odčítání, což výrazně omezovalo jeho praktické využití. Ale i tak znamenal důležitý krok na cestě k moderním počítačům.

Patentová revoluce

Inovace během průmyslové revoluce prudce zvýšily výkon hospodářství: stroje poháněné parou a nové postupy nahradily lidskou i zvířecí práci a umožnily vyrábět rychleji a levněji. Vynálezy otevíraly celé nové obory – od textilní výroby po železnice – a jejich vzájemné navazování spustilo řetězovou proměnu společnosti: růst měst, nové profese, rozšíření trhů a dlouhodobý hospodářský vzestup. Patenty poskytovaly vynálezcům právní ochranu a jistotu návratnosti nákladů, čímž podněcovaly další nápady, ale pokud byly příliš přísné, zpomalovaly šíření nových řešení.

Ve Velké Británii, nejprůmyslovější zemi světa, vznikl roku 1852 centralizovaný patentový úřad, který zavedl čísla patentů, zveřejňování a tisk specifikací. Patentové řízení však bylo vleklé (viz Byrokratické martyrium). Ve Spojených státech amerických federální zákon prosadil roku 1790 věcný přezkum, který posuzoval, zda je vynález „dostatečně užitečný a významný“. První patent podle tohoto zákona získal Samuel Hopkins na zlepšený postup výroby potaše (uhličitan draselný) užívané při výrobě mýdla, opracování kůží, ale především ve sklářské a železářské produkci.

Zásadní obrat přinesl nový zákon z roku 1836, jímž se zřizoval samostatný patentový úřad s prvními profesionálními examinátory, který zavedl číslování patentů a začal systematicky budovat přehled patentů. Nízké poplatky otevřely systém širokým vrstvám a přispěly k demokratizaci vynalézání. Američané tedy velmi brzy pochopili, že rozumně nastavená patentová ochrana je jedním z nejjistějších prostředků, jak urychlit rozkvět domácího průmyslu a povzbudit přirozenou soutěž nápadů.

Hezký příklad americké patentové mašinérie ukázal americký seriál Pozlacený věk (2022–dosud). Ve vyprávění z osmdesátých let 19. století vymyslel obyčejný sluha Jack Trotter lepší budík, s pomocí syna multimilionáře podal patentovou přihlášku, a nakonec celý patent i s výrobními právy prodal za ohromující částku, odpovídající podle dnešních přepočtů zhruba desítkám milionů českých korun.

Na riziko žadatelů

Moderní francouzský patentový systém zavedli v roce 1791 revolucionáři. V preambuli přelomového zákona se uvádělo, že by bylo újmou lidských práv, kdyby se průmyslový vynález nepovažoval za autorovo vlastnictví. Zákon nepředepisoval žádné zkoumání novosti a případná řešení patentových sporů ponechával na soudu. Předložil ho poslanec, markýz Stanislas de Boufflers, bývalý guvernér Senegalu, bojovník proti otrokářství, známý svými galantními úspěchy u žen. Mimo jiné zdůraznil i nutnost dohonit britskou patentovou legislativu: „Napodobovat vše je dětinské, odmítat vše je šílené.“

O půl století později, v roce 1844 byl ve Francii zaveden nový patentový zákon, který s malými změnami platil až do roku 1968. Stanovil: „Patenty, jejichž přihláška byla podána řádným způsobem, budou vydány bez předchozího přezkoumání, a to na výhradní riziko žadatelů o patent a bez záruky skutečnosti, novosti nebo hodnoty vynálezu, ani správnosti nebo přesnosti popisu.“ Kontrola se týkala pouze formálních náležitostí.

Pro zajímavost uveďme, že světově proslulá Eiffelova věž v Paříži se stala předmětem francouzského patentu č. 164364 z roku 1884. Vedle celokovové konstrukce ideálně propouštějící vítr, tvaru nohou, metod montáže a prefabrikace byly mimořádně technicky novátorské též hydraulické lanové výtahy.

Dnešní výzvy

Když se podíváme na dnešní inovace, je zřejmé, že patentový svět už dávno neodpovídá době, kdy vznikl. Trh je globální, technologie jsou vrstvené a propojené a jeden moderní výrobek stojí na tisících drobných stavebních kamíncích. Například u chytrých telefonů se uvádí, že jsou vyvíjeny na základě více než dvou set tisíc relevantních patentů. V takové „houštině“ je prakticky nemožné uvést složitý produkt na trh, aniž by někdo netvrdil, že porušujete jeho práva. A paradoxně čím větší úspěch člověk má, tím je pro žaloby viditelnější.

O komplikované situaci v oblasti patentů svědčí například dvě nedávná rozhodnutí dvou soudních tribunálů ve stejné věci – v žalobách firmy Apple o porušování patentů. Apple vyhrál soudní spor v USA s tím, že řada telefonů a tabletů Samsung porušuje několik užitných i designových patentů Applu.

Naopak v Japonsku soud konstatoval, že Samsung patent Applu týkající se synchronizace hudby a videí mezi zařízeními a servery neporušil. Stanovené odškodnění ve výši jedné miliardy dolarů je pro firmu z finančního pohledu v podstatě nezajímavé, neboť Apple dosahuje ročního obratu okolo 150 miliard a zisku kolem 40 miliard dolarů. A to díky inovacím a schopnosti okamžitě je využít na trhu. Firma inovuje proto, že se jí to vyplácí na trhu, nikoliv že ji k tomu motivuje patentový systém. Apple přitom nejlépe dokazuje, že dnes je možné vytvořit globální trh v podstatě okamžitě a velmi rychle na něm splatit veškeré náklady na vývoj.