Příběh jako z bajek: Drongové afričtí plaší surikaty cizí řečí

25.04.2020 - Jaroslav Petr

Příběh jako vystřižený z Ezopových bajek vypozorovali vědci v jihoafrické Kalahari. Jeho hlavními aktéry jsou zpěvní ptáci drongové afričtí. Vedlejší role připsal velký režisér Příroda surikatám a pěvcům timáliím stračím

<p><strong>Drongo africký</strong> (ve výřezu) někdy plaší surikatu vlastním alarmem, jindy sáhne po vypůjčeném poplachu jiného ptáka.</p>

Drongo africký (ve výřezu) někdy plaší surikatu vlastním alarmem, jindy sáhne po vypůjčeném poplachu jiného ptáka.


Reklama

Surikata právě ulovila velkého štíra. Bleskovým výpadem malé tlamy plné ostrých zubů mu odkousla jedovou žlázu na konci ocasu a chystá se k hodům. Vtom se ozve hlasité zvonivé volání. Surikata ustrne a vzápětí jako blesk vyrazí ke své noře. Vmžiku zmizí v bezpečí pod zemí a její úlovek zůstává prakticky nedotčený ležet na zemi...

Varování, nebo lest?

Hlasité volání, které surikatu (Suricata suricatta) zahnalo do bezpečí, patří nevelkému černému ptákovi, který sedí na větvi nedalekého trnitého keře. Drongo africký (Dicrurus adsimilis) dává tímto signálem všem příslušníkům svého druhu jasně na srozuměnou: „Pozor, nepřítel je nablízku!“ Varuje před blížícím se dravcem, hadem nebo šelmou.

Ptačí volání je ovšem srozumitelné nejen ptákům. Surikata ovládá „cizí jazyky“ a pamatuje si poplašné signály řady ptačích druhů. Varování opeřenců nebere na lehkou váhu. Ptáci sedávají na vyvýšených místech a mají lepší rozhled než surikata slídící na zemi po něčem k snědku. Na ptačí varování proto surikaty reagují útěkem do bezpečí.

Také tentokrát zmizela surikata v noře a při kvapném ústupu nechala uloveného štíra ležet v písku. Je to logická reakce. Zarážející je však chování dronga. Před chvilkou křičel, jako by mu šlo o život, ale teď se netváří, jako by se i on chtěl skrýt před hrozbou. Poposedl na větvi, bedlivě se rozhlíží kolem a pak se snese na zem. Sebere mrtvého štíra a i s uloupenou kořistí odlétá do ústraní, aby si na ní pochutnal.

Záhada surikatí hlouposti

Jihoafrický zoolog Tom Flower z University v Kapském městě studoval ve vyprahlých pustinách Kalahari život surikat. Přitom si všiml nevelkých černých ptáků s nápadně rozeklaným ocasem, kteří se často zdržovali v blízkosti surikatích kolonií. Byli to právě drongové afričtí.

Flower věděl, že surikaty naslouchají poplašným ptačím voláním, a proto ho nepřekvapilo, když tyto drobné šelmičky prchaly, jen co zaslechly drongův varovný pokřik. Zaskočila jej prohnanost jihoafrického pěvce. Drongové evidentně číhali, až surikata uloví nějakého většího tvora, třeba štíra nebo gekona. Pak ptáci zahnali surikatu falešným poplachem do úkrytu a zmocnili se její kořisti.

Tom Flower si marně lámal hlavu s tím, proč surikaty drongovi na jeho trik pokaždé naletí. Vybavila se mu Ezopova bajka o pasáčkovi, který se bavil tím, že předstíral útok vlka na stádo. „Pomoc! Vlk!“ křičel a smál se, když mu vesničané přibíhali na pomoc. Po nějaké době už ale nikdo na pasáčkovo poplašné volání nereagoval. A právě tehdy vlk opravdu napadl stádo. Marně volal chlapec o pomoc, nikdo už mu nevěřil. Pasáčkův život skončil ve vlčích tesácích.

Surikaty nepatří ve zvířecí říši mezi hlupáky. Stejně jako vesničané z bajky by podle získané zkušenosti měly pochopit, že drongovi se nedá věřit. Jak to, že ptačí trik po pár falešných poplaších neprokouknou?

Kolik jazyků umíš …

Tom Flower na čas přerušil výzkum života surikat a začal se věnovat drongům. Zjistil, že kromě surikat provázejí drongové i pěvce timálie stračí (Turdoides bicolor). Také tito ptáci se navzájem varují poplašným voláním před hrozícím nebezpečím. Flower se stal opakovaně svědkem toho, že drongo vyplašil timálii od úlovku velmi hodnověrnou imitací jejího vlastního varovného křiku.

Drongo africký se tak zařadil mezi ptáky, kteří „mluví cizí řečí“ a jsou s to imitovat hlasy jiných živočichů. To není v ptačí říši nijak výjimečné. Někdy je repertoár opeřených imitátorů skutečně zvláštní. Někteří kosi černí (Turdus merula) si například oblíbili vyzváněcí tóny mobilních telefonů. Dokážou je napodobit tak věrně, že kolemjdoucí chodec podvědomě zašátrá v kapse po telefonu v domnění, že mu právě někdo volá. Australský pěvec lyrochvost nádherný (Menura novaehollandiae) umí napodobit třeba řev motorové pily nebo rachot stavebních strojů.

Najít tu pravou řeč

Na rozdíl od jiných ptáků, kteří si napodobováním zvuků většinou jen rozšiřují repertoár, aby v době námluv ohromili samičky, využívá drongo své „jazykové dovednosti“ účelněji. Aby surikaty neotupěly k jeho falešným poplachům, střídá varovná volání různých ptačích druhů. Někdy plaší surikatu svým vlastních alarmem, jindy sáhne po vypůjčeném alarmu timálie nebo jiného ptáka.

TIP: Společenské vazby promykovitých: Jeden za všechny, nebo nepřežije nikdo

Flower se o účinnosti strategie drongů přesvědčil řadou experimentů. Pouštěl při nich jak surikatám, tak timáliím jednak nahrávky pravých varovných volání, ale rovněž zvukový záznam jejich imitací. Surikaty braly do zaječích, ať už slyšely nahrávku skutečného varování dronga nebo jim vědci pustili nahrávku falešného poplachu tohoto ptáka. Stejně šelmičky reagovaly na pravý alarm timálie i na jeho imitaci v podání drongů. Také timálie nedokázaly odlišit pravé varování příslušníků vlastního druhu od falešného poplachu drongů.

Pozorování v přírodě Kalahari prokázala, že když drongo neuspěje s jedním typem alarmu, rychle mění repertoár a zkouší svou oběť ošálit jiným typem falešného poplachu. V drtivé většině případů nakonec uspěje.

Drongo africký (Dicrurus adsimilis)

  • Řád: Pěvci (Passeriformes)
  • Čeleď: Drongovití (Dicruridae)
  • Rod: Drongo (Dicrurus)
  • Velikost a popis: Dorůstá délky asi 25 cm. Základní barva je černá, černou barvu má i zobák. Peří samců se leskne, jen na křídlech bývá matnější. Samičky jsou zbarveny celé matně. Jeho typickým znakem je rozeklaný ocas, pro který bývá ve své domovině často označován jako „vidloocasý“. 
  • Potrava: Živí se hlavně hmyzem, ale nepohrdne ani drobnými obratlovci a dalšími živočichy. Hotové hody mu připraví požár savany. Drongové se shromažďují na frontě postupujících plamenů a loví hmyz vyplašený ohněm z úkrytu. 
  • Hnízdění: Hnízdo si staví vysoko ve větvích stromů. Klade do něj 2 až 4 vajíčka. Při ochraně hnízda se nezalekne ani mnohem větších nepřátel, například dravých ptáků, a srdnatě na ně útočí. 
  • Kde žije: V rozsáhlých oblastech subsaharské Afriky, kde obývá především řídké lesy a křovinaté pláně.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Systém FAST poskytuje landerům superschopnost stavby vlastního kosmodromu během přistání. Stačí během přistání vstříknout do raketového plamene keramické částice s hliníkem.

Vesmír

Povětrnostním podmínkám Altiplana odolá jen málo vytrvalců. Patří mezi ně třeba tráva stipa ichu. (foto: Jan Miklín)

Zajímavosti

Sovětští partyzáni pronikali do německého týlu a přepadali skladiště a dopravní uzly.

Válka

Objevený zlatý poklad obsahuje řadu propracovaných artefaktů.

Věda
Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907