Skrytá stránka kočičího lovu: Vedle ptáků a hlodavců tvoří významnou část kořisti také hmyz a bezobratlí

Volně žijící kočky jsou známé především jako mimořádně úspěšní lovci ptáků a drobných savců. Nová analýza více než pěti stovek vědeckých studií ukazuje, že jejich jídelníček je mnohem pestřejší, než se dosud předpokládalo – vedle ptáků a drobných savců překvapivě často loví také hmyz a další bezobratlé. Přestože se o jejich vlivu na populace ptáků a savců mluví dlouhodobě, dopady na hmyzí říši zůstávají dosud jen málo prozkoumané.

Globální predátor

Kočka domácí (Felis catus) patří k nejúspěšnějším invazním predátorům světa. Volně žijící zdivočelé kočky i domácí mazlíčci, kteří se mohou volně pohybovat venku, dnes obývají prakticky všechny suchozemské ekosystémy kromě Antarktidy. Biologové se proto snaží zjistit, jaké druhy živočichů loví a zda představují významnou hrozbu i pro vzácné nebo ohrožené organismy.

Za tímto účelem vědci během dvou desetiletí shromáždili a vyhodnotili 533 odborných publikací – od vědeckých článků přes diplomové práce až po zprávy státních institucí. Zahrnuli pouze studie, které spolehlivě dokumentovaly skutečné složení kočičí potravy nebo přímo zaznamenaly predaci.

Téměř 2 100 druhů kořisti

Souhrnná analýza zveřejněná v roce 2023 ukázala, že kočky po celém světě ulovily téměř 2 100 různých druhů živočichů. Převládali mezi nimi obratlovci – především ptáci, následovaní savci a plazy. Výzkumníci ale zjistili, že přibližně sedm procent všech zaznamenaných druhů tvoří bezobratlí.

Nejčastější kořistí z této skupiny byli brouci. Kočky však loví také korýše, pavoukovce, stonožky, mnohonožky, plže i slimáky. Přesný význam této potravy je zatím obtížné určit, protože většina studií neuváděla, kolik jedinců jednotlivých druhů kočky skutečně ulovily ani jak velkou část jejich energetického příjmu bezobratlí představují.

Bezobratlí přitom tvoří více než 70 % všech suchozemských živočišných druhů a plní v ekosystémech nezastupitelnou roli. Opylují rostliny, regulují populace jiných organismů a podílejí se na rozkladu organické hmoty. Mnohé jejich populace však v posledních desetiletích prudce klesají v důsledku urbanizace, ničení přirozených stanovišť, světelného znečištění, používání pesticidů i klimatických změn.

Kočky na lovu bezobratlých

Vědci proto podrobněji prozkoumali, které druhy bezobratlých kočky loví. Přestože více než třetina analyzovaných studií výskyt bezobratlých v kočičí potravě zaznamenala, většina z nich neurčila konkrétní druhy. Nakonec se podařilo spolehlivě identifikovat 148 druhů.

Objevily se mezi nimi i druhy z červeného seznamu ohrožených organismů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Patří k nim například endemický druh sarančete z atolu Aldabra nebo tasmánský obří sladkovodní rak Gouldův (Astacopsis gouldi), který může vážit až šest kilogramů.

Zranitelnými druhy jsou například novozélandský obří kobylkovitý hmyz weta (Deinacrida heteracantha), dorůstající velikosti myši, nebo australský sladkovodní rak ničivý (Cherax destructor). Mezi téměř ohrožené druhy pak patří i tesařík z Kanárských ostrovů Arhopalus pinetorum.

Kočky jsou masožravci s vysokými nároky na příjem bílkovin – ty tvoří přibližně třetinu jejich denní potravy. Bezobratlí představují snadno dostupný zdroj kvalitních proteinů a jsou prakticky všude kolem nás. V městských zahradách, parcích i na odlehlých ostrovech se proto stávají snadnou kořistí.

Ne vždy ale jde pouze o získávání potravy. U mnoha koček se lov hmyzu zdá být také formou přirozeného loveckého chování nebo hry. I dobře nakrmený domácí mazlíček často neodolá příležitosti pronásledovat brouka, kobylku nebo motýla.

Skrytá část kočičího jídelníčku

Studium této části kočičí potravy je mimořádně obtížné. Mnoho bezobratlých je drobných a jejich měkká těla po trávení zanechávají jen minimum rozpoznatelných zbytků. Přímé pozorování lovu v přírodě navíc zachytí jen malou část skutečných událostí a studie, které by přímo hodnotily vliv koček na populace bezobratlých, prakticky neexistují.

U mnoha druhů bezobratlých budou pravděpodobně mnohem významnějším problémem pesticidy než kočky. Přesto mohou kočky představovat významný problém pro vzácné druhy nebo v některých konkrétních lokalitách.

Významný posun v tomto směru přinášejí moderní molekulární metody. Analýza stopové DNA nalezené ve výkalech nebo žaludečním obsahu dokáže odhalit i druhy, které by klasickými metodami zůstaly skryté.

Vědci očekávají, že právě tyto technologie v příštích letech výrazně zpřesní naše znalosti o tom, co kočky ve volné přírodě skutečně loví a jaký dopad má jejich predace na jednotlivé ekosystémy.