Studie odhaluje nepříjemnou pravdu: Potravinově soběstačná je jen jedna země na světě
Výsledky nové vědecké studie ukazují, jak zranitelný je současný globální potravinový systém – jen jediná země světa by dokázala uživit své obyvatele bez dovozu potravin.
Vědci z německé Univerzity v Göttingenu a skotské Univerzity v Edinburghu nedávno publikovali poměrně překvapivou studii v odborném časopise Nature Food. Zkoumali, jak by si jednotlivé země vedly, kdyby se globální obchod s potravinami ze dne na den zastavil. Výsledky nejsou právě povzbudivé: jen jedna jediná země na světě by byla schopná uživit své obyvatelstvo naprosto samostatně.
Šampion potravinové soběstačnosti
Tou zemí je Guyana – malý jihoamerický stát se zhruba 800 tisíci obyvateli. Guyana jako jediná splňuje podmínky pro plnou soběstačnost ve všech sedmi sledovaných skupinách potravin, mezi které patří luštěniny, obiloviny a brambory, mléko a mléčné výrobky, ryby a rybí produkty, maso a masné výrobky, zelenina a ovoce.
Za Guyanou následují Čína a Vietnam, které zvládají uživit své obyvatele v šesti ze sedmi kategorií. Jenže i tyto dvě země by si bez mezinárodního obchodu musely odepřít některou ze základních složek pestré a zdravé stravy.
Pokud jde o potravinovou soběstačnost, většina světa na tom není dobře. Podle německých vědců zvládne jen každá sedmá země pokrýt domácí produkcí aspoň pět potravinových skupin. Více než třetina zemí zvládá jen jednu až dvě. Šest zemí (například Afghánistán, Irák, Jemen nebo Spojené arabské emiráty) není soběstačných ani v jedné skupině. Česko je podle studie plně soběstačné ve třech kategoriích potravin – obilovinách a bramborách, mase a mléce a částečně soběstačné v ovoci.
Pokulhávající ekonomické unie
Ani regionální ekonomické bloky na tom nejsou výrazně lépe. Rada pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC) je soběstačná pouze v mase. Západoafrické a karibské unie dosahují soběstačnosti jen ve dvou potravinových skupinách. Ani jedna ekonomická unie na světě nedokáže zcela pokrýt potřebu zeleniny vlastní produkcí. Evropská unie je například soběstačná jen ve čtyřech kategoriích: obilovinách a bramborách, mléce a mléčných výrobcích, mase a ovoci, a téměř soběstačná i v zelenině.
Naprostá většina zemí se spoléhá na dovoz, což by samo o sobě nebylo kritické – kdyby ovšem mnohé z nich nebyly závislé na jediném obchodním partnerovi. Více než polovina dovozu potravin v některých zemích pochází z jednoho státu, což zvyšuje zranitelnost vůči výkyvům cen, politickému napětí či přírodním katastrofám.
Podle autorů studie je mezinárodní spolupráce a pestré obchodní vztahy zásadní podmínkou pro udržení zdravé a udržitelné výživy. Výzkumník Jonas Stehl z Göttingenu to shrnuje jasně: „Mezinárodní obchod s potravinami je klíčový. Ale přílišná závislost na jednom dodavateli nás činí zranitelnými. Potřebujeme odolné potravinové řetězce.“
Zatímco svět balancuje mezi nacionalismem a globalizací, jedno je jisté: v otázce potravin jsme na sobě závislí víc, než si připouštíme. A pokud má lidstvo přežít budoucí krize, bude muset stavět na diverzitě, spolupráci a odolnosti – nikoliv na izolaci.
