Tovaryšstvo Ježíšovo v Čechách: Neoblíbení jezuité skvěle ovládali češtinu
V českém povědomí nemají jezuité příliš dobrou pověst. Často jsou vykreslováni jako příslušníci fanatického katolického řádu, jenž neblaze proslul v období protireformace
Opravdu byli jezuité hubitelé českého národa, jak se domníval Karel Havlíček Borovský? Měli pro české země vůbec nějaký přínos? A čím jejich misionáři vynikali, fanatismem, nebo spíše zápalem pro vědu a poznání? Odpověď na tyto otázky bude patrně pro mnohé čtenáře překvapivá. I slavný obrozenec Josef Dobrovský byl členem Tovaryšstva Ježíšova, pod jehož režií se připravoval na nikdy neuskutečněnou misii do Indie!
Víra i jazyk
Řád jezuitů byl založen Ignácem z Loyoly roku 1534. V této době měl za sebou tento zralý muž poměrně pestrý život, jehož součástí bylo i několik drobnějších střetů s inkvizicí (ta byla v rukou dominikánského řádu a Ignác jej po zbytek života neměl zrovna v oblibě). Během studia na pařížské univerzitě se mu podařilo vytvořit s několika přáteli nový řád. Pojmenovali ho Tovaryšstvo Ježíšovo. Jezuité byli podřízeni především papeži a jejich hlavní náplní se měl stát boj proti reformovaným náboženstvím. Vedle celé řady s tím spojených úkolů hrála významnou složku řádového života misijní činnost.
Ta nemusela být nutně spojena s dlouhými a nebezpečnými cestami. Za misii mohlo být stejně dobře považováno působení v Čechách a dalších evropských zemích, v nichž bylo zapotřebí upevnit katolickou víru. Často misie fungovaly v rámci jediné země a její vlastní jezuitské organizace, označované dnes pojmem vnitřní misie, které byly v českých zemích poměrně rozšířené.
Jezuitský řád svým způsobem vznikl jako reakce na vzrůstající vliv protestantských vyznání, a tak bylo jeho zapojení v rámci sílícího boje proti odlukám od univerzálního pojetí víry více než přirozené. Je zajímavé, že jezuité kladli při svém působení silný důraz na využívání domácího jazyka, což se projevilo i v jejich jazykovědné činnosti.
TIP: Fanatičtí kazitelé mládeže? Pravda o jezuitském školství v českých zemích
Ne náhodou pocházelo mnoho předchůdců národních buditelů devatenáctého století právě z jejich řad. Za všechny lze jmenovat například Bohuslava Balbína. V tomto světle nepřekvapí, že když byli jezuité poprvé zváni do českých zemí, jeden ze základních požadavků kladený na vybrané bratry byla mimo jiné dobrá znalost češtiny.
