Vasa a její sestry: Příběh ztracené flotily švédského krále Gustava II. Adolfa
Nejvýznamnější švédský král Gustav II. Adolf si objednal stavbu několika obrovských válečných lodí. Nejznámější z nich pojmenovaná podle dynastie Vasa se v roce 1628 potopila záhy poté, co vyplula z doku. Co se stalo se zbývajícími plavidly?
Gustav II. Adolf (1611–1632) bojoval během své vlády téměř se všemi sousedy. Ve válce s Dány se mu nedařilo a smrti unikl jen o vlásek, když se pod jeho koněm probořil led. Z vody jej na poslední chvíli vytáhl jeho doprovod. Záhy ale triumfoval, neboť přiměl Rusy, aby mu postoupili pobaltské oblasti Karélii a Ingrii. Ty připojil k Estonsku a Finsku, čímž ovládl celé pobřeží Finského zálivu.
Poté se však Štěstěna od severského lva odvrátila a polská flotila uštědřila jeho loďstvu drtivou porážku. Z toho důvodu král vydal rozkaz postavit nové válečné loďstvo, které mu mělo zajistit převahu na Baltu a jehož prvním úkolem se měla stát blokáda ústí Visly. Dožil se zhotovení čtyř mohutných válečných lodí: Äpplet (Jablko), Vasa (doslova snop), „druhá“ Äpplet a Kronan (Koruna) nazvaných podle korunovačních klenotů a dynastie.
Budování flotily
Stavbu válečných korábů Švédové zadali zkušeným nizozemským a hanzovním podnikatelům a stavitelům, kteří po staletí dominovali mořeplavbě v severní Evropě. Díky dobré síti kontaktů v Nizozemsku, o niž se mohli opřít, dodávali lodě levněji, a tudíž na stavbě vydělali. Švédové zase nemuseli sami provozovat neobyčejně náročnou stavbu lodí, přitom si ale zajistili zavedení pokročilých technologií a navázání obchodních kontaktů.
Jako první v roce 1622 na moře vyplula válečná loď Äpplet, již čtyři roky stavěli podnikatelé Paridon van Horn a Christian Welshuisen. Horn pocházel z brémsko-hamburské měšťanské rodiny. V Amsterdamu podnikal v plátenictví, načež odešel do Švédska, kde působil jako armádní dodavatel. Spolu s nizozemským obchodníkem Welshuisenem uzavřel s korunou smlouvu, podle níž měli ve Västerviku, přezdívaném „perla Východního pobřeží“, postavit šest velkých a několik menších plavidel. Financováni byli zčásti z korunních příjmů z pronájmu několika měst a hradů, dále vybíráním námořního cla a spotřební daně za dovoz holandských sleďů.
Od roku 1620 působila v loděnici ve Stockholmu ještě další skupina nizozemských podnikatelů. Reprezentovali ji loďař Henrik Hybertsson a vysoce postavený dělostřelecký odborník a podnikatel Anton Monier. Ti také uzavřeli s korunou dohodu, a to na stavbu tří lodí, jejich údržbu a správu.
Zkáza vlajkové lodi
V roce 1625 byla podepsána smlouva o opravě Äpplet, která ale poté zmizela z námořních záznamů. Některé prameny naznačují, že ji stavitelé koupili zpět i s vybavením. V důsledku toho král uzavřel v témže roce kontrakt s Henrikem Hybertssonem na výrobu dalších plavidel. V té době se při stavbě nepoužívaly nákresy plánů v dnešní podobě, nýbrž se vycházelo z proporcí již postavených lodí, které se osvědčily na moři. Hybertsson postupoval stejně, takže loď nazvanou podle královské dynastie Vasa pojal tradičně – plavidlo mělo jednu hlavní palubu s děly.
Problém vyvstal poté, co se Gustav II. Adolf dozvěděl, že polský monarcha si nechává stavět podobně velkou loď. Proto v roce 1627 přikázal, aby na horní dělové palubě Vasy byla instalována děla ve stejném množství a stejného kalibru jako na dolní dělové palubě, čímž se měla zvýšit palebná síla. Hybertsson však těžce onemocněl, takže musel svěřit dohled nad stavbou svému asistentovi Heinu Jacobssonovi, který nebyl schopen tak náročný projekt řídit. Hybertssona, ležícího na smrtelném loži, tedy raději neinformovali o výsledcích testu, z nějž vyplynulo, že dokončované plavidlo s navýšeným počtem děl je značně nestabilní.
Osudnou se Vase stala hned první plavba 10. srpna 1628. Když se do lodi po opuštění přístavu opřely poryvy větru, naklonila se natolik, že do ní otevřenými dělovými střílnami vnikla voda, a aniž urazila celý jeden kilometr, klesla ke dnu. Co bylo příčinou? Jednak porušená statika kvůli velkému počtu děl. Loď měla totiž hlubší ponor kvůli hmotnosti přidaných zbraní, takže se otvory pro děla na dolní palubě ocitly i při mírném náklonu pod čárou ponoru, přičemž zvýšené těžiště ještě zvětšovalo vratkost lodi. Jako balastní zátěž, která měla plavidlu dodat na stabilitě, sloužilo 120 tun velkých kamenů umístěných na jeho dně. Ukázalo se však, že to nestačilo.
Další závažný problém způsobila skutečnost, že na horní palubě byly postaveny vysoké můstky, jež měly umožnit zahákování, tedy přiražení k nepřátelské lodi a jejímu obsazení výsadkem vojáků. Nicméně i můstky velmi neblaze ovlivnily stabilitu Vasy, takže se po silnějším nárazu větru nedokázala srovnat na rovný kýl. Třetí problém způsobil lidský faktor, když kapitán Söfring Hansson nevydal rozkaz zavřít kryty dělových střílen.
Druhá v pořadí
Druhá královská válečná loď jménem Äpplet byla postavena na konci dvacátých let 16. století. O osudu obou lodí pojmenovaných Äpplet se nedochovalo mnoho pramenů, navíc si je mnoho historiků pletlo a zaměňovalo je. Druhá z nich vznikla jako sesterská loď Vasy ve stejné loděnici ve Stockholmu. Měla ale jiné proporce, neboť Hein Jacobsson ji postavil o jeden metr širší, aby zvýšil její stabilitu. I přes tyto změny bylo plavidlo stále obtížně ovladatelné.
Na moře vyplula druhá Äpplet v roce 1628, nicméně se nikdy nezúčastnila námořní bitvy, protože byla tak drahá, že se ji snažili uchránit před zkázou. Byla pěkná na pohled, její impozantní velikost i výzdoba z ní udělaly symbol moci švédské monarchie, která zaujala velmocenské postavení v severní Evropě. Äpplet se používala pouze pro prestižní mise, například pro cesty členů královské dynastie. Rovněž sloužila jako dopravní loď armádě bojující během třicetileté války v severní a střední Evropě proti císaři a jeho spojencům.
Po třiceti letech služby se Švédsko pokusilo Äpplet prodat Francii i dalším zemím, bohužel marně. Všechny nabídku odmítly, protože opotřebované velké plavidlo bylo neobratné a náročné na údržbu, jeho oprava by byla nadmíru nákladná. Švédům tedy nezbylo nic jiného, než koráb zbavit děl, cenné výbavy a výstroje, uříznout stěžně a zbytek potopit poblíž hradu Vaxholm. Vrak chránil úžinu severovýchodně od Stockholmu před nepřáteli. Äpplet tak stihl osud podobný jako sesterskou loď Vasa, která klesla na dno nedaleko švédského pobřeží.
Pátrání po vracích
Znovuobjevení vraku Vasy se datuje rokem 1956. Nález učinil průzkumník Carl Gustav Anders Franzén. Pocházel z lékařské rodiny, studia na Vysoké technické škole nedokončil, neboť ho zcela pohltilo nadšení pro námořní historii, především hledání vraků potopených lodí. K nalezení a vyzvednutí Vasy došlo zejména díky jeho neúnavnému nadšení, propagování a lobování, například i u královského dvora, příslušných úřadů a muzeí. Rovněž z jeho iniciativy vznikl výbor, který sehnal dostatek finančních prostředků a získal podporu státních institucí, takže v pondělí 24. dubna 1961 mohl být vrak válečné lodi Vasa konečně vyzvednut na hladinu. Švédská vláda později rozhodla vybudovat pro něj zcela nové, speciální stálé muzeum. Toto Vasamuseet bylo otevřeno v roce 1990 a patří k nejnavštěvovanějším institucím svého druhu na světě.
Zájem o lodní archeologii vedl i k pátrání po lodi Äpplet. Její vrak poblíž Vaxholmu se nachází ve vojenském ochranném pásmu, kde platí zákaz potápění, kotvení i rybolovu, takže průzkum mohl probíhat pouze ve spolupráci s válečným námořnictvem. Hledání ztížil i fakt, že u vaxholmského vjezdu do Stockholmu bylo potopeno mnoho opotřebovaných lodí, jež měly zablokovat úžiny pro nepřítele. V roce 2019 se tým mořského archeologa Patrika Höglunda předčasně radoval, že našel Äpplet. Nicméně se ukázalo, že se jedná o menší lodě Apollo a Maria z poloviny 17. století.
Tým námořního archeologa Jima Hanssona nalezl při novém průzkumu v prosinci 2021 větší vrak. V následujícím roce byl prozkoumán, změřen a identifikován jako Äpplet zejména díky existenci dvou dělových palub. Vrak je považován za dobře zachovalý, i když se části dělové paluby zřítily. K identifikaci lodi přispěla rovněž analýza dubového dřeva použitého na stavbu, při níž se zjistilo, že byly pokáceny stromy v okolí Mälarenu v průběhu roku 1627 stejně jako ty, z nichž jsou zhotoveny některé trámy lodi Vasa. Na vyzvednutí vraku Äpplet a neobyčejně náročnou, drahou opravu a konzervaci se zatím nepomýšlí.
