Umlčená generace: Jací byli členové carské rodiny Mikuláše II.?

28.07.2020 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Členové nejužší carské rodiny Mikuláše II., jejíž osud se tak tragicky protnul s ruským revolučním během, žili v harmonických vzájemných vztazích, které nedokázaly oslabit ani válečné události a následné věznění. Jaké povahové rysy charakterizovaly rodinu vládce největší světové monarchie?

<h3>Váhavý střelec Nikolaj</h3><p><strong>Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918)</strong></p><p>Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí svému otci, caru <strong>Alexandru III.</strong> a matce, carevně <strong>Marii Fjodorovně</strong>. Vlády se musel ujmout již ve svých dvaceti šesti letech, když jeho otec zemřel na nefritidu. Vzápětí se oženil s hesenskou princeznou Alexandrou, se kterou zplodil celkem pět potomků, z nichž posledním byl vytoužený následník trůnu Alexej. <strong>Mikuláš rozhodně nebyl rozeným panovníkem a rozhodování o důležitých otázkách vlády mu činilo nepřekonatelné potíže.</strong> Svou pozornost tak věnoval spíše řešení jednoduchých problémů, na které stačil jeho intelekt. </p><p>Rusko se za jeho vlády potýkalo s vážnými sociálními a hospodářskými problémy, které po prohrané rusko-japonské válce vyústily roku 1905 v takzvanou první ruskou revoluci. Mikuláš byl nucen reagovat částečným opuštěním své samoděržavné politiky skrze vytvoření Dumy coby carského poradního orgánu. Po neúspěších ruské armády v bojích první světové války se namísto vládnutí sám ujal vrchního velení svých vojsk, čímž přispěl k postupnému rozkladu ruského státu a vlně revolucí, které se Ruskem přehnaly roku 1917 a které jej smetly z pozice vládce Ruska.</p>

Váhavý střelec Nikolaj

Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918)

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí svému otci, caru Alexandru III. a matce, carevně Marii Fjodorovně. Vlády se musel ujmout již ve svých dvaceti šesti letech, když jeho otec zemřel na nefritidu. Vzápětí se oženil s hesenskou princeznou Alexandrou, se kterou zplodil celkem pět potomků, z nichž posledním byl vytoužený následník trůnu Alexej. Mikuláš rozhodně nebyl rozeným panovníkem a rozhodování o důležitých otázkách vlády mu činilo nepřekonatelné potíže. Svou pozornost tak věnoval spíše řešení jednoduchých problémů, na které stačil jeho intelekt. 

Rusko se za jeho vlády potýkalo s vážnými sociálními a hospodářskými problémy, které po prohrané rusko-japonské válce vyústily roku 1905 v takzvanou první ruskou revoluci. Mikuláš byl nucen reagovat částečným opuštěním své samoděržavné politiky skrze vytvoření Dumy coby carského poradního orgánu. Po neúspěších ruské armády v bojích první světové války se namísto vládnutí sám ujal vrchního velení svých vojsk, čímž přispěl k postupnému rozkladu ruského státu a vlně revolucí, které se Ruskem přehnaly roku 1917 a které jej smetly z pozice vládce Ruska.

<h3>Petrohradská „paní domu“</h3><p><strong>Alexandra Fjodorovna (1872–1918)</strong></p><p>Narodila se na dvoře hesenského vévody <strong>Ludvíka IV.</strong> a jeho manželky <strong>Alice Sasko-koburské</strong>. Po smrti matky, která se od šestileté Alexandry nakazila tyfem, byla spolu se svými sestrami vychovávána na britském královském dvoře u své babičky z matčiny strany, královny <strong>Viktorie</strong>.</p><p>Svého budoucího manžela Nikolaje poprvé potkala roku 1883, když do Ruska doprovázela svou sestru Alžbětu, zasnoubenou za velkoknížete Sergeje Alexandroviče. Už tehdy se Nikolaj do Alexandry zamiloval a navzdory otcově nesouhlasu se s ní o deset let později oženil. Alexandra kvůli sňatku musela přestoupit z luterské víry na pravoslaví, což učinila jen s velkými obavami. <strong>Alexandra byla velmi fixována na své nejmladší dítě, careviče Alexeje, a pro jeho uzdravení z vážné choroby byla ochotná podniknout jakékoliv kroky. Na její přízni si svou kariéru u dvora vybudoval i mystik Rasputin, který carevičovu chorobu pravděpodobně díky hypnóze dokázal kontrolovat.</strong> Alexandra i proto velmi snadno podléhala jeho vlivu a řídila se jeho úsudkem i v naprosto nesouvisejících otázkách ruské politiky.</p>

Petrohradská „paní domu“

Alexandra Fjodorovna (1872–1918)

Narodila se na dvoře hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice Sasko-koburské. Po smrti matky, která se od šestileté Alexandry nakazila tyfem, byla spolu se svými sestrami vychovávána na britském královském dvoře u své babičky z matčiny strany, královny Viktorie.

Svého budoucího manžela Nikolaje poprvé potkala roku 1883, když do Ruska doprovázela svou sestru Alžbětu, zasnoubenou za velkoknížete Sergeje Alexandroviče. Už tehdy se Nikolaj do Alexandry zamiloval a navzdory otcově nesouhlasu se s ní o deset let později oženil. Alexandra kvůli sňatku musela přestoupit z luterské víry na pravoslaví, což učinila jen s velkými obavami. Alexandra byla velmi fixována na své nejmladší dítě, careviče Alexeje, a pro jeho uzdravení z vážné choroby byla ochotná podniknout jakékoliv kroky. Na její přízni si svou kariéru u dvora vybudoval i mystik Rasputin, který carevičovu chorobu pravděpodobně díky hypnóze dokázal kontrolovat. Alexandra i proto velmi snadno podléhala jeho vlivu a řídila se jeho úsudkem i v naprosto nesouvisejících otázkách ruské politiky.

<h3>Upřímná za každou cenu</h3><p><strong>Olga Nikolajevna (1895–1918)</strong></p><p>Nejstarší dcera cara Mikuláše II. a jeho manželky Alexandry byla odmalička velmi živým a temperamentním dítětem, které rádo pomáhalo druhým. <strong>Jejími stinnými stránkami byla občasná náladovost a často až přílišná upřímnost, s níž přivedla osoby ve svém okolí mnohokrát do rozpaků.</strong></p><p>Ještě před začátkem první světové války rodiče mladé velkokněžny intenzivně jednali o možnostech jejího sňatku s některým z urozených evropských monarchů. Ve hře byly vdavky za <strong>rumunského prince Karla</strong>, budoucího krále Karla II., stejně jako za <strong>velšského prince Edwarda</strong>, budoucího krále Edwarda VIII. Ani jedna z těchto variant však do začátku války nebyla dotažena do konce.</p>

Upřímná za každou cenu

Olga Nikolajevna (1895–1918)

Nejstarší dcera cara Mikuláše II. a jeho manželky Alexandry byla odmalička velmi živým a temperamentním dítětem, které rádo pomáhalo druhým. Jejími stinnými stránkami byla občasná náladovost a často až přílišná upřímnost, s níž přivedla osoby ve svém okolí mnohokrát do rozpaků.

Ještě před začátkem první světové války rodiče mladé velkokněžny intenzivně jednali o možnostech jejího sňatku s některým z urozených evropských monarchů. Ve hře byly vdavky za rumunského prince Karla, budoucího krále Karla II., stejně jako za velšského prince Edwarda, budoucího krále Edwarda VIII. Ani jedna z těchto variant však do začátku války nebyla dotažena do konce.

<h3>Strážkyně rodinného krbu</h3><p><strong>Taťána Nikolajevna (1897–1918)</strong></p><p>Druhá z dcer Mikuláše a Alexandry byla jako dítě vychovávána ve dvojici se svou starší sestrou Olgou a společně se jim přezdívalo „Velký pár“. <strong>Taťána</strong> byla oproti své sestře klidnější, mírnější a uzavřenější do sebe. Velmi pevný a upřímný vztah ji spojoval s rodiči, v jejichž přítomnosti se cítila nejlépe. <strong>Asi nejvíce tak připomínala svou matku Alexandru, se kterou se (ještě spolu se starší sestrou Olgou) v období první světové války aktivně zapojila do pomoci válečným uprchlíkům</strong> a do práce v petěrburských špitálech a lazaretech.</p>

Strážkyně rodinného krbu

Taťána Nikolajevna (1897–1918)

Druhá z dcer Mikuláše a Alexandry byla jako dítě vychovávána ve dvojici se svou starší sestrou Olgou a společně se jim přezdívalo „Velký pár“. Taťána byla oproti své sestře klidnější, mírnější a uzavřenější do sebe. Velmi pevný a upřímný vztah ji spojoval s rodiči, v jejichž přítomnosti se cítila nejlépe. Asi nejvíce tak připomínala svou matku Alexandru, se kterou se (ještě spolu se starší sestrou Olgou) v období první světové války aktivně zapojila do pomoci válečným uprchlíkům a do práce v petěrburských špitálech a lazaretech.

<h3>Tvrdohlavý andílek</h3><p><strong>Marie Nikolajevna (1899–1918)</strong></p><p>Na pohled jemná a něžná <strong>Marie</strong>, třetí z carových potomků, už odmalička disponovala na svůj věk překvapivě velkou fyzickou silou, kterou později v průběhu dospívání ráda demonstrovala zvedáním svých vychovatelek. Obvykle milou velkokněžnu občas přepadaly záchvaty tvrdohlavosti a lenosti, spojené ponejvíce s plněním školních povinností. </p><p>Marie byla na začátku války příliš mladá na to, aby se stejně jako její starší sestry a matka stala dobrovolnicí a pomáhala coby zdravotní sestra, alespoň tedy raněné vojáky navštěvovala. <strong>Její slabost pro druhé pohlaví se paradoxně nejvíce projevila v jekatěrinburském zajetí, kdy její milostná aféra s jedním ze strážných stála místo velitele jejich věznitelů Avdějeva. </strong></p>

Tvrdohlavý andílek

Marie Nikolajevna (1899–1918)

Na pohled jemná a něžná Marie, třetí z carových potomků, už odmalička disponovala na svůj věk překvapivě velkou fyzickou silou, kterou později v průběhu dospívání ráda demonstrovala zvedáním svých vychovatelek. Obvykle milou velkokněžnu občas přepadaly záchvaty tvrdohlavosti a lenosti, spojené ponejvíce s plněním školních povinností. 

Marie byla na začátku války příliš mladá na to, aby se stejně jako její starší sestry a matka stala dobrovolnicí a pomáhala coby zdravotní sestra, alespoň tedy raněné vojáky navštěvovala. Její slabost pro druhé pohlaví se paradoxně nejvíce projevila v jekatěrinburském zajetí, kdy její milostná aféra s jedním ze strážných stála místo velitele jejich věznitelů Avdějeva. 

<h3>Nezkrotný živel</h3><p><strong>Anastázie Nikolajevna (1901–1918)</strong></p><p>Nejmladší z carových dcer byla pro svou živelnou povahu a neutuchající veselost přezdívána již od útlého věku „Rarášek“. Výškově poměrně nevýrazná inklinovala malá velkokněžna k buclatosti, která ostře kontrastovala s jejím osobním šarmem. Vyrůstala spolu se svou starší sestrou Marií, společně byli sourozenci po vzoru svých starších sester přezdívány jako „Malý pár“. <strong>Podobně jako její „dvojče“ netíhla Anastázie ke svědomitému plnění školních povinností, ale brzy vyšlo najevo její výrazné pohybové nadání a herecký talent.</strong></p>

Nezkrotný živel

Anastázie Nikolajevna (1901–1918)

Nejmladší z carových dcer byla pro svou živelnou povahu a neutuchající veselost přezdívána již od útlého věku „Rarášek“. Výškově poměrně nevýrazná inklinovala malá velkokněžna k buclatosti, která ostře kontrastovala s jejím osobním šarmem. Vyrůstala spolu se svou starší sestrou Marií, společně byli sourozenci po vzoru svých starších sester přezdívány jako „Malý pár“. Podobně jako její „dvojče“ netíhla Anastázie ke svědomitému plnění školních povinností, ale brzy vyšlo najevo její výrazné pohybové nadání a herecký talent.

<h3>Zranitelná budoucnost rodu</h3><p><strong>Alexej Nikolajevič (1904–1918)</strong></p><p>Narození nejmladšího z potomků Mikuláše a Alexandry ohlásilo v Petrohradu tři sta výstřelů z děl Petropavlovské pevnosti. <strong>Alexej se totiž svým narozením stal pokračovatelem vládnoucího rodu a pretendentem carského trůnu.</strong> Chlapec však skrze svou matku, carevnu Alexandru, zdědil vážné onemocnění, způsobené genovou mutací – takzvanou <strong>hemofilii</strong>. Krev následníka trůnu měla nízkou srážlivost a z jakéhokoli zranění tak Alexejovi hrozila smrt vykrvácením. Pro svou ochranu dostal přiděleny dva služebníky, námořníky Děrevenka a Nagornyje, kteří se od něj nesměli vzdálit a dbali na jeho bezpečnost. <strong>Nemoc také zásadně ovlivnila Alexejův duševní vývoj, neboť od mala opečovávaný carevič vyrostl v rozmazlovanou osobnost</strong>, kolem které se točil život celé romanovské rodiny.</p>

Zranitelná budoucnost rodu

Alexej Nikolajevič (1904–1918)

Narození nejmladšího z potomků Mikuláše a Alexandry ohlásilo v Petrohradu tři sta výstřelů z děl Petropavlovské pevnosti. Alexej se totiž svým narozením stal pokračovatelem vládnoucího rodu a pretendentem carského trůnu. Chlapec však skrze svou matku, carevnu Alexandru, zdědil vážné onemocnění, způsobené genovou mutací – takzvanou hemofilii. Krev následníka trůnu měla nízkou srážlivost a z jakéhokoli zranění tak Alexejovi hrozila smrt vykrvácením. Pro svou ochranu dostal přiděleny dva služebníky, námořníky Děrevenka a Nagornyje, kteří se od něj nesměli vzdálit a dbali na jeho bezpečnost. Nemoc také zásadně ovlivnila Alexejův duševní vývoj, neboť od mala opečovávaný carevič vyrostl v rozmazlovanou osobnost, kolem které se točil život celé romanovské rodiny.




Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V mělkých tůních a loužích na jihu Afriky se letos namnožily sinice. Pro zhruba 330 slonů to bylo fatální.

Věda

Kosmická loď Crew Dragon přepsala historii – stala se prvním soukromým plavidlem, které vyneslo na Mezinárodní vesmírnou stanici astronauty. Šlo o dosavadní vrchol Muskovy kariéry.

Zajímavosti

Vídeňské setkání Vladislava Jagellonského s císařem Maxmiliánem

Historie

Umělecké ztvárnění dvojhvězdy Sirius A a B. Jasnost této nejzářivější hvězdy noční oblohy se bude příštích 60 tisíc let ještě zvyšovat.

Vesmír
Zajímavosti

 Mi-28 při odpalu klamných cílů, které mají zmást tepelně naváděné rakety

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907