Odstrašující ostruhy galského kohouta: Francouzský jaderný arzenál a jeho proměny
Francouzský jaderný arzenál se v průběhu let měnil v souladu s doktrínou a oscilováním politické reprezentace. Nakonec se však podařilo vybudovat sílu budící respekt spojenců a obavy případných nepřátel.
Mobilní odpalovací zařízení Pluton dokázalo odpálit raketu na vzdálenost 120 km, jaderná hlavice měla sílu 15–25 Kt. (foto: Wikimedia Commons, Alf van Beem, CC0 1.0)
Základem Force de dissuasion (Odstrašující síly) se na přelomu 50. a 60. let stala adaptovaná pozemní, letecká a námořní technika, schopná nést jaderné hlavice. Základ vzdušných sil v pionýrských dobách tvořily strategické bombardéry Mirage IV, vedle nichž sloužily také víceúčelové letouny Vautour IIB. Od roku 1964 měli letci k dispozici bombu AN-11 o hmotnosti 1 500 kg a síle 60 kilotun (kt). Pro srovnání: bomba svržená na Hirošimu měla 13–16 kt.
V závěru 60. let přišel do výzbroje nový model AN-22, jenž se vyznačoval výrazně nižší hmotností (700 kg), ale také větší silou (70 kt). Vyrobilo se 40 kusů. Od 70. let pak francouzské letectvo zařadilo do výzbroje letouny SEPECAT Jaguar, rovněž schopné nést atomové nálože. Od roku 2011 zatím poslední generaci stíhaček Mirage postupně nahrazovaly stroje Dassault Rafale.
Ze země i z moře
Pozemní odpalovací zařízení zaváděla Francie do provozu až od roku 1971. Základ výzbroje z počátku tvořily rakety S-2 o síle 120 kt. O tři roky později se k jednotkám dostal pásový mobilní odpalovací systém Pluton, následně využívaný až do 90. let, kdy jej nakrátko vystřídal systém Hadès. V dobách studené války se kalkulovalo s možným vysláním plutonů do západního Německa jako prostředku „posledního varování“ proti případné sovětské agresi.
Současně s výstavbou pozemních jaderných sil došlo v roce 1971 rovněž ke zprovoznění první francouzské jaderné ponorky Le Redoutable. Ta dokázala nést 16 hlavic M1, z nichž každá vážila přes 20 tun a dosahovala síly 1 000 kt. Počet obdobných ponorek se následně rozšířil na čtyři.
Dodnes platí, že nejméně jedno z plavidel zůstává neustále v pohotovosti na volném moři. Případný nepřátelský útok na přístav by tak nemohl vyřadit celou flotilu. V roce 1985 původní ponorky z počátku 70. let nahradily modernější stroje. Zatím poslední nová ponorka s názvem Le Terrible přibyla v roce 2010.
Opatrné odzbrojování
Konec studené války a rozpad SSSR vedly k utlumení francouzského jaderného programu. Společenský tlak měl za následek postupné omezování počtu nukleárních zbraní. Když v roce 1995 prezident Jacques Chirac oznámil další zamýšlené nukleární testy, v řadě zemí proběhly protesty a některé státy dokonce uvalily embargo na dovoz francouzského vína a dalších produktů. Přesto se v letech 1995–1996 uskutečnilo šest pokusných výbuchů na atolech Mururoa a Fangataufa.
Po podpisu Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek v září 1996 se Paříž zavázala snížit množství atomových zbraní zhruba o třetinu. Dané rozhodnutí vedlo k postupné likvidaci pozemních sil Force de dissuasion. Relativně nové mobilní systémy Hadès byly vyřazeny z výzbroje a do roku 1999 došlo k uzavření všech odpalovacích základen.
Aktivní nadále zůstává námořní sekce (Force Océanique Stratégique), v současné době disponující čtveřicí strojů třídy Triomphant s raketami M51. Letectvo má ve výzbroji 54 raket ASMP-A, k jejichž nasazení může využít zejména letouny Dassault Mirage 2000N, v případě námořního letectva Dassault Rafale M.
Dislokace nukleárního arzenálu podléhá utajení, jeho ostrahu spolu s armádou zajišťují také zvláštní oddíly četnictva (Gendarmerie de la sécurité des armements nucléaires). K řízení případných nukleárních krizí slouží centrální velitelské stanoviště Jupiter, umístěné od 70. let v Paříži pod Elysejským palácem, v bunkru původně vybudovaném na počátku druhé světové války.
Nevázáni smlouvami
V roce 2008 prezident Nicolas Sarkozy rozhodl o redukci počtu nukleárních leteckých raket ze 60 na 40, čímž se francouzský jaderný arzenál dostal pod 300 zbraní. Přesto si země ohledně své nukleární výzbroje nadále uchovává velkou autonomii a nepřistupuje k mezinárodním smlouvám omezujícím atomové zbrojení. V roce 2017 tehdejší vláda odmítla přistoupit k Dohodě o zákazu nukleárních zbraní. V současné době Francie představuje jedinou členskou zemi Evropské unie, která vlastní nukleární zbraně nespadající přímo pod správu NATO.
Jaderná doktrína Paříže dosud vychází z Chiracova prohlášení z roku 2006, že Francie bude připravena použít nukleární zbraně proti státům, které napadnou její území nebo zde spáchají teroristický útok. V současné době jaderný arzenál čítá 290 zbraní.
Navzdory kontinuální politice „nukleární nezávislosti“ se jaderné zbraně stávají předmětem domácích politických kontroverzí. Proběhlo množství mediálních kampaní a soudních žalob s cílem zajistit odškodnění vojáků i civilistů, kteří během testů utrpěli ozáření. Žalobu 12 veteránů z roku 2009 soudy sice zamítly, kauza však přiměla vládu k vyčlenění 10 milionů euro na program odškodnění osob postižených radiací.
