Včelí královny zaslepuje láska trubců, kteří do nich vstřikují toxiny

16.09.2019 - Stanislav Mihulka

Včelí trubci mají krátký život a ohromnou konkurenci při páření s královnami. Proto své královny tak trochu otráví

<p>Divoké páření královny a trubce za letu</p>

Divoké páření královny a trubce za letu


Reklama

Říká se, že láska je slepá. Pro včely je přitom tohle rčení hluboce pravdivé. Láska mezi včelí královnou a trubcem může královnu připravit o zrak, alespoň krátkodobě. Zjistili to američtí vědci, kteří analyzují proteiny ve výměšcích včel. Jejich tým během let objevil už více než 300 takových látek, které mívají i velmi specifický účel. 

Nedávno přišli na to, že včelí trubci v průběhu sexu vstřikují do své královny ve spermatu jedovaté látky, které včelí královnu dočasně oslepí. Zní to nepěkně, ale pro trubce je to výhodné. Veškerý jejich sex probíhá brzy potom, co trubci dospějí. Pak včelí trubci umírají, zatímco královny mohou žít a rozmnožovat se ještě mnoho let, aniž by k tomu potřebovali další sex.

TIP: Závislost v říši hmyzu: Včely jsou bláznivé do kofeinu

Podle vědců si včelí trubci vyvinuli látky oslepující královnu po páření, aby si zvýšili šance, že se jejich geny dostanou na potomstva královny. Jedna královna se za svého krátkého svatebního letu může pářit až s 90 různými samci. Proto je v zájmu těch prvních, aby královně zkomplikovali páření s těmi dalšími. Pokud královna špatně vidí, tak mnohem hůře létá a také se méně páří. Včelí láska je podle všeho docela drsná záležitost.

 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Vesmír

Udržování podmořských ropovodů s využitím lidské síly stojí víc než dva miliony korun za jediný den. V blízké budoucnosti by je však mohly značně urychlit a zlevnit autonomní drony.

Zajímavosti

Finští vojáci přeházejí sovětskou hranici poblíž Tohmajärvi v létě 1941. Helsinky deklarovali svoji účast ve válce jako obrannou.

Válka

Jednáte pomalu!

freska Ježíše
kde: Španělsko | kdy: 2012

Freska Ecce homo, kterou v kostelíku nedaleko španělské Zaragozy před více než sto lety vytvořil Elías García Martínez, postupně „opadávala“ vinou vlhkosti. Ministerstvo kultury ji sice hodlalo nechat zrestaurovat, ale v porovnání s tamní důchodkyní Cecilií Giménezovou jednalo příliš pomalu: Vitální osmdesátnice vzala dílo do vlastních rukou a pohřbila historickou malbu pod nánosy nové barvy. Výsledek jejího snažení připomíná mazanici malého dítěte, které si hraje s pastelkami. Památku sice původně čekala oprava, ale z poničeného Ježíše se stala internetová senzace a do města kvůli němu proudí davy turistů – takže zatím zůstává ve zbídačeném stavu.

Revue
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907