Více než tři mušketýři: Kdo patřil mezi lásky královny Anny Rakouské?

Románky královny Anny Rakouské známe především ze Tří mušketýrů. I když si z nich Alexandr Dumas ledacos vymyslel, reálný základ jeho příběh přece jen má. Ale v divokém životě francouzské královny znamenal pouze drobnou epizodu!

14.05.2021 - Jana Ládyová



George Villiers, vévoda z Buckinghamu, přijel v roce 1625 jako ministr anglického krále Karla I. do Paříže, aby dojednal smlouvu o spojenectví mezi Anglií a Francií. Součástí jednání byly i podmínky sňatku mezi jeho králem a Henriettou, mladší sestrou Ludvíka XIII. Sňatek dohodnut byl, spojenecká smlouva však nikoli.

Princeznu Henriettu tehdy doprovázela na francouzské pobřeží takřka polovina pařížského dvora včetně její švagrové, mladé královny Anny Rakouské. Ta se s vévodou z Buckinghamu letmo setkala už předtím v Paříži a samozřejmě jí lichotil jeho obdiv k její kráse. I když tehdy k ničemu mezi nimi patrně nedošlo, něžné city prý byly oboustranné. Vévoda měl údajně v plánu se v nejbližší budoucnosti do Francie vrátit, smrt mu v tom však zabránila.

Provdám se do Francie!

V deseti letech přišla Anna o matku, zemřela dva týdny po osmém porodu. Když dostal její otec Filip III. Španělský z Francie od Marie Medicejské nabídku na dvojí svatbu jejích dvou dětí s dětmi habsburskými, Anna mu nekompromisně oznámila, že se buď provdá za krále Francie, nebo půjde do kláštera.

Ke svatebnímu veselí opravdu došlo – a v klasickém habsburském stylu hned ke dvěma veselkám zároveň. Psal se rok 1615, když se čtrnáctiletá Anna vdala za stejně starého Ludvíka XIII. (byl jen o pět dní mladší) a její teprve desetiletý bratr Filip se stal manželem třináctileté francouzské princezny Alžběty, jež si změnila své jméno na španělskou variantu Isabela.

Dobrý začátek

Ačkoli měla Anna vlastně po obou rodičích habsburský původ, neprojevily se u ní žádné negativní rodové rysy, ani psychické, ani fyzické. Měla středně vysokou postavu, štíhlý pas, půvabný obličej. Hovořilo se o ní jako mimořádně krásné a okouzlující ženě. Annin manžel Ludvík byl citlivý mladík milující lov a hudbu. Jakékoli větší společnosti se vyhýbal, protože na veřejnosti ze sebe sotva vypravil rozumnou větu, často rozčilením koktal. Jeho rozkošná zlatovlasá nevěsta se zelenýma očima se mu okamžitě zalíbila. I Annu si nepříliš atraktivní Ludvík získal hned v prvním momentě.

Vypadalo to, že je čeká skvělá budoucnost, že by mohl jejich vzájemný vztah přerůst v lásku. Mohl! Jenže ženichova matka Marie Medicejská trvala nekompromisně na okamžitém naplnění manželských povinností hned o svatební noci, aby bylo zpečetěno spojenectví mezi Francií a Španělskem.  

Svatební noc noční můrou

Nezkušené novomanžele odvedli do ložnice a tam je dvě hodiny ponechali svému osudu. Jestli se tam dělo, co se dít má, se už dnes nikdo nedoví. Obecně se ale předpokládá, že nikoli. A nezabraly ani nesporné Anniny půvaby. Ani nemohly! Plachého, naprosto nepoučeného Ludvíka totiž vyděsili impertinentními žertíky dvořané už předem. Svatební noc se tak stala pro něj traumatizujícím zážitkem, který ho do budoucna poznamenal. Další čtyři roky odmítal plnit manželské povinnosti a ložnici své krásné manželky se vyhýbal velkým obloukem.

O to víc vyhledával společnost mladých mužů. Po určité době však naznal, že by přece jen potřeboval dědice, a tak se snažil věc napravit. Štěstí však manželům nepřálo, dlouho si k sobě hledali cestu. A jeden potrat následoval druhý. Ten poslední si Anna přivodila sama, když nešťastně uklouzla při tanci. Tím si manžela rozhněvala natolik, že se od ní na dlouhá léta odtáhl a přestal se s ní úplně stýkat. Neexistovala pro něj. Vykázal ji mimo Paříž, a dokonce začal koketovat s myšlenkou, že nechá manželství anulovat. Neplodnost královny totiž byla podle tehdejší církve důvodem k zapuzení manželky. 

Zázrak? 

Traduje se, že se Ludvík XIV., budoucí Král Slunce, nemusel vůbec nenarodit. Napomohla tomu náhoda. Verzí je více, ale ta nejznámější je tato: Ludvík XIII. se ke své manželce na zámek Chantilly uchýlil, když jej po cestě z honu nečekaně zaskočila bouře. Tehdy s ní musel strávit noc. Královna dvaadvacet let po svatbě opět otěhotněla a ve svých 37 letech konečně porodila následníka. A zas tak hrozná oběť to pro něj nemohla být! Anna prý byla i na prahu čtyřicítky mimořádně krásná žena…

Přes toto oficiální vysvětlení se po narození chlapečka okamžitě vyrojily spekulace, kdo by mohl být skutečným princovým otcem. Hovořilo se také o zázraku. Tyto zvěsti utnul sám Ludvík XIII., když uvedl věci na pravou míru: „Těžko se dá mluvit o zázraku, když muž, který spí se svou ženou, jí udělá dítě.“ 

Milující matkou

O dva roky později pak přišel na svět ještě druhý syn Filip. Anna byla na svou dobu velice pečlivá a milující matka, která ke svým dětem skutečně přilnula a trávila s nimi většinu času. Malý Ludvík ji dokonce oslovoval maminko a celý život o ní velmi hezky mluvil. Takové nadstandardní vztahy s dětmi nebyly v královských rodinách obvyklé. Ani králi se to příliš nelíbilo, a místo aby to ocenil, často Anně naopak hrozil, že jí děti odebere a dá na vychování. V té době už ale Anna měla na své straně kardinála Richelieua. Vzájemné vztahy se díky němu mezi manželi uklidnily, a duchovní se za královnu často později přimlouval. 

Když Ludvík v roce 1643 v necelých dvaačtyřiceti letech zemřel na tuberkulózu., nebylo malému kandidátovi na trůn ještě ani pět let. Ač si to král výslovně nepřál, Anna Rakouská dosáhla toho, že se stala až do synovy dospělosti regentkou. Za vydatné pomoci kardinála Mazarina tak připravovala cestu pro jednoho z nejslavnějších francouzských panovníků – a pro sebe příjemné večery v Mazarinově společnosti.

Krásný Ital

Okouzlující Giulio Mazzarini (1602–1661) patřil mezi další osudové muže královny Anny. Ačkoli pocházel pouze z italských měšťanských poměrů, vybudoval si ve Francii vskutku pohádkovou kariéru. Neobyčejně inteligentní a charismatický muž udělal velký dojem už v Itálii na papeže Urbana VIII., v jehož vojsku sloužil. Nicméně taková životní dráha ho neuspokojovala. Chtěl víc. Stát se kardinálem! 

V roce 1632 se po získání doktorátu práv stal zástupcem papeže v Avignonu. Zde si jeho schopností povšiml francouzský kardinál Richelieu, který si ho velice oblíbil. Postaral se mu o místo papežského nuncia ve Francii a posléze mu nabídl dokonce místo svého sekretáře. Rozhodl se, že z něj vychová svého nástupce. V roce 1641 se Giuliovi jeho sen získat kardinálský klobouk splnil. I bez kněžského svěcení. Tehdy už si změnil své jméno na francouzské Jules Mazarin. Jeho kariéra nemohla stoupat strměji - o rok později ho na přímluvu umírajícího Richelieua Ludvík XIII. jmenoval svým prvním ministrem. 

Milenci nebo jen přátelé?

Byli skutečně milenci nebo dokonce tajně uzavřeli manželství, jak jim přisuzovaly zlé jazyky? Nebo se jednalo o čistě pracovní vztah? Těžko říci. Láska mezi nimi existovala, ale nejspíš jen platonická. Anně sice obdiv mužů lichotil odjakživa, nicméně byla velice zbožná na to, aby žila v hříchu. A proti tajnému manželství zase hovoří kardinálova touha stát se papežem.

TIP: Hříchy Krále Slunce: S milenkami zplodil víc dětí než se zákonitými manželkami!

V každém případě si získal Mazarin přízeň budoucího krále Ludvíka XIV., kterému vlastně v dětství nahrazoval otce. Když Mazarin onemocněl, nehnula se Anna od jeho lůžka a dojemně ho ošetřovala. Po jeho smrti mu vzdal Ludvík XIV. hold tím, že nařídil dvorský smutek. Spolu s matkou v něm ztratili nejen politického spojence, ale hlavně skutečného přítele. 


Další články v sekci