Virus proti viru: Může jeden virus napadnout jiný?

28.08.2017 - redakce 100+1

Viry jsou malé, nebuněčné organismy, které obsahují jen jediný typ nukleové kyseliny a replikují se pouze v živých buňkách za využití hostitelské proteosyntézy. Mohou ale ničit i své virové konkurenty?

Virus -<p>U převážné většiny virů je složen ze zevního lipoproteinového komplexu a z druhově specifického vnitřního proteinu (tzv. M-protein ukotvující obal k nukleokapsidě).</p>
Virus -

U převážné většiny virů je složen ze zevního lipoproteinového komplexu a z druhově specifického vnitřního proteinu (tzv. M-protein ukotvující obal k nukleokapsidě).


Reklama

Viry nemají žádný metabolismus, nerostou, nedělí se, nedokážou produkovat energii. Vynikají pouze genetickou informací uloženou v sekvenci nukleových kyselin a schopností přizpůsobit se prostředí. Jak se tedy množí? Díky zvláštním proteinům pronikají do cizí buňky – rostlinné, živočišné, ale i bakteriální –, kde následně uvolní část své DNA či RNA. Poté buňku „donutí“, aby tyto úseky rozmnožila, a nově vzniklé viry se pak šíří do okolí

V roce 2008 však vědci skutečně objevili virus „útočící“ na své soukmenovce. Zmíněný typ dostal označení „virofág“, přičemž první takový případ – virofág Sputnik – našli badatelé ve virových částicích rodu Mamavirus, jenž napadá prvoky. Následoval Mavirus atakující jeden z virů, které parazitují na mořském bičíkovci. A do třetice byl v antarktickém jezeře Organic Lake identifikován tzv. Organic Lake Virophage (OLV): Parazitoval tam na velkých virech napadajících řasy a jeho existence naznačuje, že tyto formy života sehrály v evoluci větší roli, než jsme si mysleli.

Virofágy hostitelský virus poškozují – způsobují jeho smrt, čímž vlastně „obsazené“ buňce pomáhají. V budoucnu tak věda nevylučuje léčbu některých infekcí právě jejich pomocí.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907