Vybroušené podnikání: Ludwig Moser dodával sklo i na císařský dvůr

V Karlových Varech působila na přelomu 19. a 20. století celá řada významných podnikatelů. Vedle Mattoniho, Bechera či Puppa to byl také Ludwig Moser – talentovaný rytec a brusič skla, jehož výrobky získaly mnohá ocenění i hrdou přezdívku

06.08.2019 - Robert Šimek



Rodina Moserů byla židovského vyznání a spolu s jinými se výrazně podílela na hospodářském i kulturním životě Karlových Varů. Už Ludwigův dědeček David Moser, měšťan z nedalekého Hroznětína, provozoval kolem roku 1800 v domě Zlatá váha v Karlových Varech známou židovskou rituální jídelnu. K jejím návštěvníkům patřila řada významných lázeňských hostů a pravidelně ji při svých pobytech navštěvovali také příslušníci rodiny Rothschildů. 

Ve vedení jídelny pokračoval i Ludwigův otec Lazar, jehož manželka Henriette, rozená Becherová, pocházela z rodiny obchodníka Abrahama Bechera z Chodové Plané. Lazar Moser byl také vůbec prvním Židem, který získal celoroční povolení k práci a pobytu ve městě.

Učení u Mattoniho

Ludwig Moser se narodil 18. června 1833 v Karlových Varech. Zde se mu dostalo základního vzdělání, poté absolvoval čtyři třídy reálky u piaristů ve Vídni. Roku 1847 se vrátil do Karlových Varů a pokračoval ve studiu na reálce v nedalekém Lokti. Z rodinných (nejspíše finančních) důvodů ale následujícího roku studia zanechal a vstoupil do učení v dílně uznávaného karlovarského rytce skla Andrease Mattoniho. Současně se učil a zdokonaloval v kresbě u zdejšího malíře Ernsta Antona.

Už po dvou letech však Mattoniho dílnu opustil a snažil se vylepšit existenční potíže rodiny jako rytec skla. Roku 1851 odešel do Prahy, kde získal místo u významného obchodníka se sklem Wilhelma Hoffmanna. O dva roky později se vrátil do Karlových Varů a začal jako rytec pracovat u Antona Heinricha Pfeiffera. Pravděpodobně pro nízký výdělek se ale brzy znovu vydal hledat výnosnější práci. Tentokrát zamířil do Saska a přes Zwickau a Lipsko došel až do Berlína, kde získal zaměstnání v rytecké dílně na Markgrafenstrasse. 

Rytec v butiku

Snad právě zájem o jeho práci, nově nabyté zkušenosti i přesvědčení o vlastních podnikatelských schopnostech Mosera povzbudily v rozhodnutí osamostatnit se. Roku 1855 se vrátil do rodného města a od Andrease Mattoniho si na Staré louce pronajal butik. Tyto malé krámky na nábřeží řeky Teplé sloužily ve městě k sezonnímu prodeji upomínkových předmětů. 

Vedle obchodníků s různorodým zbožím zde působili také rytci skla. Nabízeli hlavně hotové skleněné předměty, řezbou na počkání ale občas doplňovali i číšky a poháry upomínkovými nápisy, monogramy či věnováním. Právě příznivé a perspektivní obchodní podmínky, rostoucí popularita a návštěvnost lázeňského města přispěly ke zřizování a rozvoji ryteckých dílen do té míry, že se Karlovy Vary během první poloviny 19. století staly jedním z hlavních středisek ryteckého umění v Čechách.

Vlastní dílna

Ludwig Moser působil v pronajatém butiku ještě v létě 1856, následujícího roku dospěl k rozhodnutí založit vlastní živnost. V březnu 1857 si proto za 65 zlatých pronajal prostory v domě Město Výmar na Zámeckém vrchu, zřídil zde ryteckou dílnu a obchod se sklem

Rekonstruovat šíři a skladbu nabídky jeho obchodu v samých počátcích lze dnes jen těžko. Jistě ji částečně tvořilo ryté sklo s náměty, které se nijak výrazně nelišily od tvorby ostatních karlovarských či severočeských rytců. Vedle běžných upomínkových a ornamentálních motivů se nejspíše jednalo o rytiny s loveckými výjevy, s nimiž získal úspěch už v Berlíně. Rubínově a modře vrstvené číšky a poháry mu dodávala Harrachovská sklárna v Novém Světě v Krkonoších. Sklo ale dovážel také ze Šumavy, především ze sklárny Meyr's Neffe v Adolfově u Vimperka.

Doba zrcadlová

O zaměření a šíři Moserových obchodních aktivit v průběhu šedesátých let 19. století informují četné inzeráty v Karlsbader Wochenblatt. Doporučují zejména „velký výběr zrcadel a skleněného zboží, zvláště nejnovější toaletní zrcadla“. Už po pěti letech od založení, v březnu roku 1862, Moser oznamuje otevření další prodejny v domě Zlatý klíč na Mlýnském náměstí. V letech 1863 a 1864 zde nabízel velký výběr zrcadel ve zlacených rámech. O prudkém rozmachu firmy svědčí zřízení nového obchodu v domě Červené srdce na Staré louce roku 1866.

Zaměření na prodej zrcadel ukazuje na Moserova obchodního ducha a prozíravost, protože právě v šedesátých letech, v době intenzivní výstavby lázeňských domů a zařizování interiérů, šla zrcadla velmi dobře na odbyt. Podobně nabídkou „plynových lustrů a nástěnných svítidel jak z křišťálu, tak bronzových se skleněnými ověsky“, podnikatel pohotově reagoval na zavedení plynového osvětlení v Karlových Varech roku 1867. 

Zlatá šedesátá

Šedesátá léta přinesla důležité změny i v Moserově osobním životě. Po sňatku se Sarou Benedictovou, dcerou obchodníka Hermana Benedicta, se stal otcem dcery Mathilde a pěti synů. Podruhé se oženil roku 1870 s Julií Meyerovou, s níž měl čtyři syny. Ludwig Moser se také aktivně zapojil do společenského života. Stal se jedním z prvních zástupců místní židovské obce a brzy byl zvolen jejím představeným. Toto vysoké a zodpovědné postavení zastával až do konce života. Zasadil se o vybudování synagogy v Parkové ulici a významně se podílel i na zřízení izraelitského hospice

Během prvních deseti let existence živnosti se mu podařilo vytvořit prosperující obchod. V závěru šedesátých let tedy mohl přikročit k realizaci dalších plánů. Produkci rozšířil o luxusní, broušené a ryté dekorativní sklo, o které byl velký zájem. Vedle stálých zaměstnanců – roku 1875 jich bylo už 56 – navázal také spolupráci s předními karlovarskými rytci. Nárůst výroby měla zabezpečit i nová rafinerie skla v Mistrovicích u České Kamenice, uvedená do provozu roku 1872.

Dvorní dodavatel

V závěru šedesátých let si Moser uvědomil význam co nejširší prezentace své produkce a systematicky začal propagovat výrobky firmy na různých výstavách. Certifikát z ledna roku 1869 podepsaný ředitelem vídeňského muzea dosvědčuje, že zde už víckrát vystavil „křišťálové sklo, které se vyznačuje technicky dokonalým brusem“. Dokládá to jeho snahu vejít v povědomí a získat uznání v hlavním městě mocnářství a tedy rozšířit obchodní zázemí.

Snaha prosadit se ve Vídni byla následně korunována ziskem Medaile za zásluhy na Světové výstavě, pořádané roku 1875. Moser zde upoutal především poháry s figurálními kompozicemi a sklem s loveckými náměty. Přestože se hodnocení výtvarné úrovně exponátů různí, nemění to nic na skutečnosti, že rok 1875 byl jedním z nejúspěšnějších v dosavadní historii firmy, protože právě tehdy byl Ludwigu Moserovi udělen titul c. k. dvorního dodavatele. Tímto prestižním a pro další úspěšný rozvoj podniku velmi důležitým potvrzením prvotřídní úrovně se zařadil mezi nejlepší výrobce skla v Rakousko-Uhersku.

Sklo králů

Závislost na dodávkách ze skláren v Krkonoších a na Šumavě přiměla Ludwiga Mosera uvažovat také o stavbě vlastní hutě. Touto myšlenkou se zabýval zřejmě už v průběhu osmdesátých let, ale mohl ji uskutečňovat až od roku 1892, kdy se mu po dlouhých průtazích podařilo získat svolení od karlovarské městské rady.

TIP: Byznys postavený na vodě: Mattonka chutnala ve Vídni stejně jako v Americe!

Stavět začal okamžitě a za jediný rok vybudoval v nedaleké obci Dvory moderně vybavenou sklářskou huť se dvěma pecemi. Na sociální výhody a nově postavené byty sem přilákal množství zkušených sklářů, čímž zajistil vysokou kvalitu výroby. Vrcholu dosáhl roku 1900, kdy za své sklo s květinovými motivy získal stříbrnou medaili na „výstavě století“ v Paříži. Moser byl držitelem řady vyznamenání, včetně vzácného řádu Slunce a lva 3. třídy od perského šáha Musaffereddina, a stal se exkluzivním dodavatelem královských dvorů Anglie, Norska, Bulharska nebo Španělska. Jeho výrobkům se dostalo označení „sklo králů“.

  • Zdroj textu

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci