Záchvěvy andělského chmýří: Kde se můžeme setkat s plaménkem plotním

18.10.2021 - Jaroslav Monte Kvasnica

Spisovatel Jaromír Tomeček chlupatý přívěšek plodu plaménku plotního nazýval andělským chmýřím

<p>Plamének plotní běžně kvete od června do září, často se však s jeho květy potěšíme i v říjnu a výjimečně dokonce i počátkem listopadu. Plamének dokáže dokonale skrýt dřeviny i ploty, po nichž se pne.</p>

Plamének plotní běžně kvete od června do září, často se však s jeho květy potěšíme i v říjnu a výjimečně dokonce i počátkem listopadu. Plamének dokáže dokonale skrýt dřeviny i ploty, po nichž se pne.


Reklama

Spisovatel Jaromír Tomeček (1906–1997), který hluboce ovlivnil mou generaci svými lyrickými knihami o přírodě a jejích dětech, kdysi rozesílal péefky s něžným chmýřím. Když obdarovaný rozevřel obálku, jemné vlásky se rozechvěly již samotným dechem. „Je to chmýří z křídel andělů, kterým zimní severák pocuchal perutě,“ tvrdíval mi Jaromír se svým typickým, klukovsky zasněným úsměvem.

Mimořádně bujná liána

Plamének plotní (Clematis vitalba) je vytrvalá dřevitá liána, která se může pnout do výše šesti až dvanácti metrů, výjimečně prý až třiceti. Plamének, který patří do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), má mnoho lidových jmen: barvínek, rabuď, labuť atd.

Dřevnaté části rostliny mají šedohnědou borku, která se odlupuje v dlouhých pruzích. Listy s 3–6 cm dlouhým řapíkem jsou podlouhle vejčité (někdy srdčité), zašpičatělé a složené z 3–5 lístků. Řapík, vřeteno listu a stopky lístků mají schopnost otáčivého pohybu. Na podzim opadávají pouze lístky, zdřevnatělé úponky, které drží plamének na podkladu, po němž se pne, pochopitelně vytrvávají. Bujně rostoucí plamének plotní může zcela přerůst a pokrýt stromy a keře, po nichž se plazí.

Stříbřitý zimní lesk

Oboupohlavné květy plaménku jsou žlutavé (někdy bělavé až zelenavě bílé) a rostou v latách se čtyřmi květními lístky. Voní po mandlích a tento charakteristický pach přitahuje opylující včely a mouchy. V literatuře se uvádí, že rostlina kvete od června do září. V posledních teplých podzimech jsme však plamének plotní zastihli v květu ještě v říjnu a někdy dokonce počátkem listopadu.

Stříbřitě lesklé plody plaménku – nažky – mají dlouhý, chlupatý přívěšek, který slouží jako létající aparát. Jsou nahloučeny do bohatých souplodí a rostlina díky tomu „vypadá, jako by podruhé kvetla“. Plody vytrvávají přes zimu na rostlině a teprve na jaře je odnáší vítr.

Jedovatá náhražka čaje

Všechny druhy plaménků obsahují jedovatý glykosidický lakton ranunkulin, a proto jsou všechny části rostliny jedovaté. Rozdrcené listy způsobují při styku s pokožkou zrudnutí kůže, puchýře a často i obtížně léčitelné kožní záněty. Při požití má plamének projímavé a močopudné účinky. Závažnější otravy dosud nebyly zaznamenány, protože odvar má prý odpornou chuť. Usušením se ovšem jedovaté účinky plaménku zruší. V minulosti se sušené květy používaly v některých zemích jako náhražka čaje.

Botanická literatura laiky často varuje před záměnou plaménku plotního s plaménkem přímým (Clematis recta). Přesto, že se květy, listy a ochmýřené nažky obou plaménků poněkud podobají, nezdá se mi záměna příliš pravděpodobná, poněvadž plamének přímý je nepopínavý. Je to statná, vytrvalá (a jedovatá – jako všechny plaménky) bylina, která dorůstá výšky 125–150 cm s podzemním oddenkem. Plamének přímý je chráněn a my jej sledujeme napříklald na Pouzdřanské stepi.

Čas vzpomínek

Kouzelné chmýří plaménku plotního zvláště v zimních měsících ozvláštňuje posmutnělé opadalé dřeviny, zkrášluje ploty i holé koruny stromů spanilou ozdobou. Když si vánek plápolavě pohrává s něžným pápěřím, které statečně vzdoruje mrazu a slotě, s vděčností vzpomínám na zeleného Jaromíra (takto poeticky kdysi nazýval Jaromíra Tomečka básník Jan Skácel), který andělskou symboliku této liány hluboce obdivoval, a která jej pevně poutala k jeho milované jižní Moravě. Koneckonců ani geniálnímu básníkovi Janu Skácelovi nebyl obdivný pohled na plamének cizí. V jeho básni „Kam odcházejí maminky“ najdeme tyto verše:

„Jednoho dne musíme maminku jít hledat
do noční trávy. Ráno dojdeme
k zarostlé brance.
Orosené pne se
v plaménku plotním cizí dětství.“

Kam za plaménkem plotním

Plamének plotní je evropským druhem s centrem rozšíření ve Středozemí – od Portugalska po Malou Asii. Severní hranice areálu protíná jižní Anglii, prochází Francií, Německem, Rakouskem, jižní Moravou, Slovenskem, Ukrajinou a zasahuje až na Kavkaz.

Roste především v lužních lesích, v olšinách, pne se v porostu podél vodních toků, šíří se v křovinatých porostech – převážně v pásmu od nížin po pahorkatiny (ovšem v Alpách roste až do výšky 1 500 m n. m.). Daří se mu na hlinitých a nivních půdách, které jsou zásadité, často vápenité, živné, vlhké anebo alespoň střídavě vlhké.

TIP: Nepřehlédnutelná měsíčnice vytrvalá: Podzimní vyslankyně Luny

V Česku je plamének původní pouze na jižní Moravě, ovšem druhotně se objevuje i v teplejších oblastech Čech. (Dlužno poznamenat, že botanikové přiznávají, že původní rozšíření plaménku plotního není jednoznačně vyjasněno. Předpokládá se však, že původní je skutečně výhradně na jižní Moravě, odkud se druhotně rozšířil do ostatních částí Moravy a do Čech.) Některé prameny zařazují plamének plotní mezi ohrožené druhy České republiky.

Jistotu, že plamének uvidíte, máte na jižní Moravě, v lužních lesích a porostech kolem řek. V Brně na tuto liánu narazíte kolem Svratky i Svitavy, v parcích, na okrajích lesů, na plotech zahrádkářských i chatových kolonií. Plamének však můžete zahlédnout i na mnoha místech střední Moravy a Čech, kam se druhotně rozšířil.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Zdenka Prokešová (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907