Reklama


Nepřehlédnutelná měsíčnice vytrvalá: Podzimní vyslankyně Luny

31.10.2018 - Jaroslav Monte Kvasnica

Měsíčnici vytrvalou můžete na vhodných stanovištích sledovat takřka po celý rok. Koncem října a především v listopadu však v pošmourných a sychravých lesích zazáří jako nadpozemský zázrak, sycený měsíčním svitem. Její stříbrné „penízky“ zazáří i v husté mlze

<p>Měsíčnice vykvétá v květnu až v červenci a je opylována nočními motýly. Její květy omamně voní</p>

Měsíčnice vykvétá v květnu až v červenci a je opylována nočními motýly. Její květy omamně voní


Reklama

Jméno, vzhled i omamná vůně měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) ve mně odjakživa vzbuzovaly ozvěnu tajemství dávných keltských druidů. Jan Lacina o ní ve své knize Květnice a příroda Tišnovska píše: „Setkání s měsíčnicí je vždy vzrušujícím setkáním s divokou, nenarušenou přírodou.“

Rodinné stříbro listnatých lesů

Měsíčnice vytrvalá je 10–140 cm vysoká bylina, jejíž fialové (zřídka i bílé) květy jsou uspořádány ve složeném hroznu. Omamně vonící květy vyrážejí v květnu, červnu a červenci a tajemnému charakteru této rostliny bezpochyby odpovídá fakt, že jsou opylovány nočními motýly.

Měsíčnice prospívá ve vlhkých a stinných lesích, v roklích a suťových lesích. Narazit na ni můžete v podrostu podél potoků, bystřin a řek, na kamenitých, humózních a minerálních půdách. Vyhledává stinná stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí. Tam, kde se jí daří, pokrývá půdu v souvislých porostech. Absolutně se však vyhýbá smrkovým monokulturám, roste ve fragmentech původních listnatých porostů – pod korunami javorů, jasanů, buků a lip.

Měsíčnice vytrvalá neztrácí nic ze své krásy ani na podzim, právě naopak. Její plody – ploché elipsovité, protáhlé šešulky – seschnou a dostávají nádherný stříbřitý valér. Odtud jistě dostala své jméno, protože i ve dne prozáří mlhavé podzimní rokle a suťové lesy svým magickým měsíčním svitem. Pro mne je měsíčnice pozemským vyslancem jejího veličenstva Luny.

Čarovné fluidum ke zklidnění srdce

Tajemná stanoviště, která měsíčnici vytrvalé vyhovují, evokovala v prostých lidech tísnivou bázeň z temných sil, ovládajících neprostupný les a skalní sluje. I proto bývala měsíčnice považována za rostlinu čarodějnou, magickou a oplývající mocnou silou. Částečně se tento fakt odráží i v lidových názvech - fiola měsíčná, Jidášovy peníze, lunárie, měsíčenka.

Měsíčnice je využívána v léčitelství, účinná látka však nebyla dosud detailně zkoumána. Faktem zůstává, že je silně močopudná a v Českém herbáři se o ní uvádí: „Símě užívalo se před časem ku hnaní na moč“. Pro ten účel se užívá semeno nebo list.

Měsíčnice obsahuje nevelké množství alkaloidů, glukoberteroin, kveratin, kamferol, aminokyseliny, trochu silice atd. Užívá se zejména ke zklidnění srdce (proti bušení, arytmii nebo při angině pectoris). Plody se užívají jako antiepilektikum, při bolestech hlavy psychického původu a při doléčení po otřesu mozku. Rostlina je ovšem přísně chráněná, a proto je sběr v přírodě absolutně vyloučen. V úvahu tedy připadá jen pěstování a sběr z vlastní zahrady.

Pověst o měsíčnici

Lunaria rediviva roste téměř v celé Evropě s výjimkou nejjižnějších částí, izolovaně ji však naleznete i na Sardinii a v Portugalsku. Nevyskytuje se na Britských ostrovech. Na severu svého areálu dosahuje jihu Skandinávie, na východě do Povolží. Měsíčnice byla zavlečena i do Severní Ameriky. V České republice roste roztroušeně zejména v pahorkatinách a v podhorských oblastech v nadmořských výškách od 300 do 1 300 metrů nad mořem. Je u nás chráněna podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie „ohrožený druh“.

TIP: Masožravky mokřadů: Procházka po haťových chodnících Pobaltí

Lidová pověst, která se váže k měsíčnici, má své kořeny na lokalitě Líska v severovýchodním svahu Černého vrchu (631 m n. m.). Kdysi zde prý tábořila početná cikánská rodina. Jedné noci jim zemřelo maličké nemocné dítě, které rodiče pohřbili u kříže. Později se matka na vrch vrátila, skropila jej svými slzami a na hrob zasadila kytičku. Rostlina se pak rozšířila po celém svahu, který je masovým výskytem měsíčnice vytrvalé dodnes známý.

Kam za měsíčnicemi

Měsíčnice vytrvalá ostrůvkovitě roste takřka na celém území České republiky. Upozorníme tedy jen na některá místa masového výskytu.

Přírodní památka Líska (Severní Čechy, Děčínsko). Nachází se 1,5 km severovýchodně od stejnojmenné osady na svahu Černého vrchu. Lokalita se též místně nazývá Měsíční stráň nebo Měsíční údolí. Líska je proslulá neobvykle bohatým porostem měsíčnice vytrvalé a je chráněna od roku 1929.

Přírodní rezervace Plakánek (nedaleko středověkého hradu Kost).

Přírodní rezervace Smrdutá v Hostýnských vrších.

Moravskoslezské Beskydy – měsíčnice se vyskytuje v suťových lesích, např. v legendárním pralese Mionší, v Přírodní rezervaci Trojačka atd.

Přírodní rezervace Křemešník – Pelhřimovsko.

Křivoklátsko – biosférická rezervace UNESCO.

Lužické hory – najdeme zde rozsáhlé porosty měsíčnice.

Jeseníky mají řadu lokalit s měsíčnicí (např. PR Skalní potok, PR Rabštejn, Králický Sněžník, rašeliniště Skřítek, pobřežní porosty řeky Moravice atd.)

Domaslavické údolí – v Krušných horách.

V Krkonoších obývá měsíčnice stinné svahové bučiny (např. Boberská stráň), v suťových javořinách a v olšinách podél řek (zejména na řece Jizeře a jejích přítocích).

Na Šumavě objevíme měsíčnici např. v Přírodní památce Svobodova niva (Klatovsko), měsíčnice prospívá též v Jizerských i Orlických horách.

CHKO Moravský kras má řadu lokalit s měsíčnicí (již několik let monitoruji např. populaci v Kamenném žlíbku); významný výskyt měsíčnice je rovněž např. v Pustém žlebu.

Na Tišnovsku roste měsíčnice jen na dvou místech, zato masově – na skalnatém hřbetu Míchovce, který vybíhá od vrcholu Sýkoře (nejvyšší kopec Svratecké hornatiny) směrem nad Křeptov a pod skalnatým vrcholem kopce Jedle nad Nedvědicí.

Zajímavé je, že se vzácné rostliny udržely i v lokalitě Turkov, což je izolované refugium lužního lesa v průmyslově mimořádně exponované části Ostravy; měsíčnice zde statečně roste.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Zdenka Prokešová

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Je libo býčí penis?

„O tom, zda považujeme konkrétní jídlo za pochoutku, nebo za nepoživatelnou nechutnost nerozhoduje jeho chuť, ale kulturní prostředí, z něhož pocházíme“, říká Dr. Samuel West – zakladatel muzea nejnechutnějších jídel ze švédského Malmö.

Revue

Kočičí mumie v egyptské Sakkáře

Věda

Inzeráty zprvu většinou psali muži, pro ženu by podobná praxe byla dehonestující

Historie

Dohromady už letos v Kalifornii shořelo území o rozloze větší, než mají Belgie a Lucembursko dohromady.

Zajímavosti

Zdálky jsem na skalnatém pahorku zahlédl dva mladé kozorožce při hledání potravy. Vydal jsem se za nimi a obcházel kopeček po vrstevnici pořád dokola. Po kozorožcích ani vidu ani slechu. Konečně mě napadlo podívat se taky vzhůru a zjistil jsem, že kozorožec chodil celou dobu po vrstevnici asi tři metry nade mnou a zřejmě se královsky bavil

Příroda

Potulná planeta ve vesmíru

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907