Nepřehlédnutelná měsíčnice vytrvalá: Podzimní vyslankyně Luny

31.10.2018 - Jaroslav Monte Kvasnica

Měsíčnici vytrvalou můžete na vhodných stanovištích sledovat takřka po celý rok. Koncem října a především v listopadu však v pošmourných a sychravých lesích zazáří jako nadpozemský zázrak, sycený měsíčním svitem. Její stříbrné „penízky“ zazáří i v husté mlze

<p>Měsíčnice vykvétá v květnu až v červenci a je opylována nočními motýly. Její květy omamně voní</p>

Měsíčnice vykvétá v květnu až v červenci a je opylována nočními motýly. Její květy omamně voní


Reklama

Jméno, vzhled i omamná vůně měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) ve mně odjakživa vzbuzovaly ozvěnu tajemství dávných keltských druidů. Jan Lacina o ní ve své knize Květnice a příroda Tišnovska píše: „Setkání s měsíčnicí je vždy vzrušujícím setkáním s divokou, nenarušenou přírodou.“

Rodinné stříbro listnatých lesů

Měsíčnice vytrvalá je 10–140 cm vysoká bylina, jejíž fialové (zřídka i bílé) květy jsou uspořádány ve složeném hroznu. Omamně vonící květy vyrážejí v květnu, červnu a červenci a tajemnému charakteru této rostliny bezpochyby odpovídá fakt, že jsou opylovány nočními motýly.

Měsíčnice prospívá ve vlhkých a stinných lesích, v roklích a suťových lesích. Narazit na ni můžete v podrostu podél potoků, bystřin a řek, na kamenitých, humózních a minerálních půdách. Vyhledává stinná stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí. Tam, kde se jí daří, pokrývá půdu v souvislých porostech. Absolutně se však vyhýbá smrkovým monokulturám, roste ve fragmentech původních listnatých porostů – pod korunami javorů, jasanů, buků a lip.

Měsíčnice vytrvalá neztrácí nic ze své krásy ani na podzim, právě naopak. Její plody – ploché elipsovité, protáhlé šešulky – seschnou a dostávají nádherný stříbřitý valér. Odtud jistě dostala své jméno, protože i ve dne prozáří mlhavé podzimní rokle a suťové lesy svým magickým měsíčním svitem. Pro mne je měsíčnice pozemským vyslancem jejího veličenstva Luny.

Čarovné fluidum ke zklidnění srdce

Tajemná stanoviště, která měsíčnici vytrvalé vyhovují, evokovala v prostých lidech tísnivou bázeň z temných sil, ovládajících neprostupný les a skalní sluje. I proto bývala měsíčnice považována za rostlinu čarodějnou, magickou a oplývající mocnou silou. Částečně se tento fakt odráží i v lidových názvech - fiola měsíčná, Jidášovy peníze, lunárie, měsíčenka.

Měsíčnice je využívána v léčitelství, účinná látka však nebyla dosud detailně zkoumána. Faktem zůstává, že je silně močopudná a v Českém herbáři se o ní uvádí: „Símě užívalo se před časem ku hnaní na moč“. Pro ten účel se užívá semeno nebo list.

Měsíčnice obsahuje nevelké množství alkaloidů, glukoberteroin, kveratin, kamferol, aminokyseliny, trochu silice atd. Užívá se zejména ke zklidnění srdce (proti bušení, arytmii nebo při angině pectoris). Plody se užívají jako antiepilektikum, při bolestech hlavy psychického původu a při doléčení po otřesu mozku. Rostlina je ovšem přísně chráněná, a proto je sběr v přírodě absolutně vyloučen. V úvahu tedy připadá jen pěstování a sběr z vlastní zahrady.

Pověst o měsíčnici

Lunaria rediviva roste téměř v celé Evropě s výjimkou nejjižnějších částí, izolovaně ji však naleznete i na Sardinii a v Portugalsku. Nevyskytuje se na Britských ostrovech. Na severu svého areálu dosahuje jihu Skandinávie, na východě do Povolží. Měsíčnice byla zavlečena i do Severní Ameriky. V České republice roste roztroušeně zejména v pahorkatinách a v podhorských oblastech v nadmořských výškách od 300 do 1 300 metrů nad mořem. Je u nás chráněna podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie „ohrožený druh“.

TIP: Masožravky mokřadů: Procházka po haťových chodnících Pobaltí

Lidová pověst, která se váže k měsíčnici, má své kořeny na lokalitě Líska v severovýchodním svahu Černého vrchu (631 m n. m.). Kdysi zde prý tábořila početná cikánská rodina. Jedné noci jim zemřelo maličké nemocné dítě, které rodiče pohřbili u kříže. Později se matka na vrch vrátila, skropila jej svými slzami a na hrob zasadila kytičku. Rostlina se pak rozšířila po celém svahu, který je masovým výskytem měsíčnice vytrvalé dodnes známý.

Kam za měsíčnicemi

Měsíčnice vytrvalá ostrůvkovitě roste takřka na celém území České republiky. Upozorníme tedy jen na některá místa masového výskytu.

Přírodní památka Líska (Severní Čechy, Děčínsko). Nachází se 1,5 km severovýchodně od stejnojmenné osady na svahu Černého vrchu. Lokalita se též místně nazývá Měsíční stráň nebo Měsíční údolí. Líska je proslulá neobvykle bohatým porostem měsíčnice vytrvalé a je chráněna od roku 1929.

Přírodní rezervace Plakánek (nedaleko středověkého hradu Kost).

Přírodní rezervace Smrdutá v Hostýnských vrších.

Moravskoslezské Beskydy – měsíčnice se vyskytuje v suťových lesích, např. v legendárním pralese Mionší, v Přírodní rezervaci Trojačka atd.

Přírodní rezervace Křemešník – Pelhřimovsko.

Křivoklátsko – biosférická rezervace UNESCO.

Lužické hory – najdeme zde rozsáhlé porosty měsíčnice.

Jeseníky mají řadu lokalit s měsíčnicí (např. PR Skalní potok, PR Rabštejn, Králický Sněžník, rašeliniště Skřítek, pobřežní porosty řeky Moravice atd.)

Domaslavické údolí – v Krušných horách.

V Krkonoších obývá měsíčnice stinné svahové bučiny (např. Boberská stráň), v suťových javořinách a v olšinách podél řek (zejména na řece Jizeře a jejích přítocích).

Na Šumavě objevíme měsíčnici např. v Přírodní památce Svobodova niva (Klatovsko), měsíčnice prospívá též v Jizerských i Orlických horách.

CHKO Moravský kras má řadu lokalit s měsíčnicí (již několik let monitoruji např. populaci v Kamenném žlíbku); významný výskyt měsíčnice je rovněž např. v Pustém žlebu.

Na Tišnovsku roste měsíčnice jen na dvou místech, zato masově – na skalnatém hřbetu Míchovce, který vybíhá od vrcholu Sýkoře (nejvyšší kopec Svratecké hornatiny) směrem nad Křeptov a pod skalnatým vrcholem kopce Jedle nad Nedvědicí.

Zajímavé je, že se vzácné rostliny udržely i v lokalitě Turkov, což je izolované refugium lužního lesa v průmyslově mimořádně exponované části Ostravy; měsíčnice zde statečně roste.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Zdenka Prokešová

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.

Historie

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.

Příroda

Ve výřezu prototyp biohybridní ledviny. 

Věda
Vesmír
Zajímavosti

Z rádia do televize

Guiding Light (U nás ve Springfieldu) 

premiéra: 1937 | epizody: 15 762 televize, 2 500 rozhlas

Seriál „U nás ve Springfieldu“ začínal už v roce 1937 coby rozhlasový pořad a v éteru setrval až do roku 1956. Tou dobou však již paralelně k mluvenému slovu uváděla televize hrané epizody. Děj se zpočátku točil okolo reverenda Johna Ruthledge a jeho blízkých, nicméně postupem času se soustředil na řadu springfieldských rodin a jejich vztahy vykresloval velmi melodramaticky. Šestého září 2006 se vysílala epizoda s pořadovým číslem 15 000, nicméně seriál se tehdy už potýkal s klesající sledovaností a o tři roky později kvůli nezájmu publika skončil. (foto: CBS)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907