Zahřívání severu: Tajga zvětšila svou rozlohu o 12 procent a posouvá se k pólu
Největší lesní pás planety roste a stěhuje se na sever: analýza stovek tisíc satelitních snímků odhalila dramatické změny boreálních lesů v době klimatických změn.
Největší suchozemský biom planety – boreální les, známý také jako tajga – prochází dramatickou proměnou. Nová analýza dlouhodobých satelitních dat ukazuje, že od poloviny 80. let se tento pás jehličnatých lesů rozšířil o 12 % a posunul směrem k severu. A to v oblasti, která se otepluje rychleji než jakýkoli jiný lesní ekosystém na Zemi.
Profesor Min Feng z Čínské akademie věd ve spolupráci s vědci z NASA využil k mapování boreálních lesů snímky pořízených satelity programu Landsat. Výsledkem je jeden z nejucelenějších pohledů na to, jak se lesy mění v éře klimatických změn.
Ustupující tundra
Vědci analyzovali 224 026 satelitních snímků pořízených družicemi Landsat 4, 5, 7 a 8. Pomocí metod strojového učení z nich vytvořili mapy v rozlišení 30 metrů, zachycující vývoj lesního porostu v jednotlivých letech napříč celým boreálním pásmem. Kombinací s daty z přístroje MODIS vznikla unikátní časová řada pokrývající období 1984–2020.
Tento detailní a dlouhodobý záznam umožňuje sledovat změny lesa prakticky „rok po roce“ – což je něco, co bylo ještě před pár desetiletími v podstatě nemyslitelné. Podrobnosti výzkumu shrnuje studie uveřejněná v odborném časopisu Biogeosciences.
Analýza přinesla dva zásadní závěry. Rozloha boreálních lesů se zvětšila o 0,844 milionu km², což odpovídá přibližně dvanáctiprocentnímu nárůstu. Lesní pás se posunul v průměru o 0,29 stupně zeměpisné šířky na sever, především mezi 64° a 68° severní šířky. Boreální lesy pronikají do oblastí, kde dříve dominovala tundra. Rostoucí teploty prodlužují vegetační období a umožňují mladým stromům zakořenit v dříve příliš chladném prostředí.
Klimatická brzda
Změny však nejsou jen geografické – jsou i klimaticky významné. Mladé boreální lesy (mladší 36 let) dnes obsahují odhadem 1,1 až 5,9 gigatuny uhlíku (tedy miliardy tun), a pokud budou mít možnost dozrát, mohou navíc uložit dalších 2,3 až 3,8 gigatuny uhlíku. To znamená, že nové porosty fungují jako významný uhlíkový pohlcovač – odebírají oxid uhličitý z atmosféry a ukládají jej do biomasy. V kontextu globální klimatické krize jde o klíčový proces, který může částečně zpomalovat tempo oteplování.
Boreální lesy pokrývají obrovské oblasti Severní Ameriky, Skandinávie a Sibiře. Jejich proměna je tak měřítkem globálních změn klimatu. Posun stromové hranice na sever může přinášet změny albeda (odrazivosti povrchu), narušení permafrostu, změny vodního cyklu a přeměnu místních ekosystémů a biodiverzity. Dlouhodobá a precizně kalibrovaná data z družic Landsat umožňují sledovat tyto procesy v časové perspektivě několika desetiletí – což je pro pochopení velkých klimatických trendů zásadní.
Studie profesora Fenga ukazuje, že boreální les není jen pásem stromů na mapě. Je to citlivý senzor globální změny. To, že se během pouhých čtyř dekád rozšířil a posunul směrem k pólu, ukazuje, jak dynamicky na změny klimatu reaguje pozemská biosféra.
