Zajetím boj nekončí: Odvážné útěky ze zajateckých táborů (2)

Letce Gunthera Plüschowa zastihl začátek první světové války v německé kolonii Čching-tao. Tento přístav ležící na Šantungském poloostrově oblehla v září 1914 japonská armáda a snažila se pevnost dobýt. Plüschow se svým jednoplošníkem Rumpler Taube podnikal průzkumné lety nad nepřátelskými jednotkami, a dokonce je bombardoval improvizovanými bombami.

Strastiplná cesta

Ještě než Japonci pevnost dobyli, podařilo se mu se svým letounem uletět do Číny. V Šanghaji nastoupil na parník plující do USA, odtud pokračoval do Evropy, přičemž se vydával za občana Švýcarska. Na palubě však měli Britové svého špiona, skutečného Švýcara, který odhalil pilotovu identitu. Když loď plující do Itálie musela kvůli špatnému počasí zakotvit v Gibraltaru, Angličané Plüschowa zatkli a počátkem roku 1915 převezli do Británie.

Předchozí část: Zajetím boj pro někoho nekončí: Útěky ze zajateckých táborů (1)

V zajateckém táboře Donington Hall v Leicestershire ale dlouho nepobyl – 4. července se mu podařilo během bouřky uprchnout a dostat se do Londýna. Scottland Yard ihned vyhlásil pátrání po muži s vytetovaným drakem na paži, ale letec převlečený za dělníka se cítil natolik bezpečně, že se nechal na památku vyfotografovat v londýnských docích a po večerech si chodil do Britského muzea číst knihy o Patagonii.

Z bezpečnostních důvodů se nezveřejňovaly odjezdy lodí, ale po několika týdnech se uprchlíkovi přesto podařilo dostat na loď Princezna Juliana plující do neutrálního Nizozemska. Odtud už nebyl problém dostat se do Německa. Tam jej ihned zatkli jako špiona, ale brzy vyšlo najevo, že je německým důstojníkem, a až do konce války sloužil u námořního letectva. Dodnes je považován za jediného německého vojáka, kterému se podařilo za Velké války uprchnout z Anglie.

Tichomořská odysea

Ani podporučík armádního letectva Damon Gause, ani armádní kapitán William Osborne neměli žádné námořní zkušenosti, přesto dokázali v roce 1942 uprchnout z Filipín a doplout za 52 dnů do pět tisíc kilometrů vzdálené Austrálie. Jejich plavidlem byl šestimetrový děravý rybářský člun s malým naftovým motorem, který museli většinou krmit kokosovým olejem. A navigace? Kapesní kompas a potrhaná mapa Dálného východu z časopisu National Geographic. Potraviny a voda? Cokoliv, co mohli najít či vyžebrat cestou od ostrova k ostrovu. Přistáli totiž během plavby na Sulu a Celebesu.

Když japonská armáda dobyla poloostrov Bataan, musel Gause spolu s tisíci zajatců nastoupit takzvaný bataanský pochod smrti, ale podařilo se mu z něj uprchnout. Nožem zabil japonského strážného a přeplaval mořskou úžinu na pět kilometrů vzdálený ostrov Corregidor. Když padla i zdejší pevnost, odplul na moře s kanoí. Ta se však potopila a Gause vyplavilo moře na pláž, kde právě procházela japonská hlídka.

Ve dvou se to lépe táhne

Naštěstí jej Japonci považovali za mrtvého, když do jeho těla kopli a nepohnul se. Letec se nakonec dostal na ostrov Mindoro, kde se setkal s dalším uprchlíkem z pochodu smrti – Osbornem. Poté, co našli člun, vztyčili uprchlíci stěžeň a z pytlů od mouky vyrobili plachtu. Během plavby jedné noci narazili na japonskou loď, která jim světelnou Morseovou abecedou vysílala nesrozumitelný vzkaz. Gause odpověděl jedinou japonskou větou, kterou znal: „Ať žije Japonsko!“ a rychle zamířili pryč. Pro jistotu pak vytáhli na stěžeň japonskou vlajku.

Když už si mysleli, že se blíží k australským břehům, vyvěsili americkou vlajku, ale byla to chyba – jejich člun zahlédl japonský pilot, který je ostřeloval z palubních zbraní, a jen zázrakem se jim nic nestalo. Když připluli do Austrálie, ohlásili se u generála McArthura, poté následoval návrat do Států, kde se podíleli na vládní kampani vybízející k nákupu válečných dluhopisů. Gause nakonec opět usedl za knipl letounu, ale v březnu 1944 zahynul v Anglii při zkušebním letu s P-47 Thunderbolt. Osborne se připojil k Merrilovým marauderům v Barmě, válku přežil a do výslužby odešel v hodnosti plukovníka.

Dokončení v pátek 13. července