Zapadlé perské království: Ropa proměnila Kuvajt od základů

23.04.2020 - Tomáš Kubuš

Nevelký Kuvajt leží na severu Perského zálivu téměř bez povšimnutí. Nepyšní se popularitou Dubaje ani mrakodrapy Abú Dhabí, přesto ukrývá cosi přitažlivého. Orientální země má totiž co nabídnout

<p>Kuvajtské věže se staly ikonou hlavního města.</p>

Kuvajtské věže se staly ikonou hlavního města.


Reklama

Malý stát, rozkládající se mezi Irákem a Saúdskou Arábií, se zapsal do širšího povědomí především válkou. V roce 1990 se diktátor Saddám Husajn rozhodl, že z něj udělá iráckou provincii, načež na hlavní město vyslal tanky se záměrem si bohatou ropnou zemi podmanit. Válka v Zálivu trvala „jen“ půl roku, ale zanechala trauma i dalším generacím. Přesto se Kuvajťané snaží hledět především do budoucnosti. Nákupní centra dýchají svěžími vizemi a nad metropolí ční k nebi někdy až sterilní mrakodrapy, ale v uličkách utopených mezi domy stále bije stařičké lákavé srdce orientu.

Obchod s vůní

Trh al-Mubarakiya se rozlévá celou čtvrtí a pohlcuje několik ulic, které se navzájem proplétají. Při vstupu do nich zažijete cestu v čase: Zatímco svět před tržištěm je plný silných drahých aut a k obloze se tyčí moderní budovy, stačí udělat pár kroků a obklopí vás přítmí i vůně koření. Omamné arabské parfémy se mísí s kadidlem a myrhou a z malé kavárničky za rohem voní káva s kardamomem. Al-Mubarakiya funguje na stejném místě již úctyhodných dvě stě let, tedy od dob, kdy se ještě o ropném bohatství nikomu ani nesnilo.

K nejzajímavějším patří uličky, kde se prodává čerstvé maso, zelenina, ovoce a kuvajtské datle. A podobně jako na jiných tržištích v zemích Zálivu, i na zmíněném „súku“ uvidíte směsici obličejů a jazyků z různých končin: kuvajtské rodiny s dětmi, arabské návštěvníky z dalších států, hrstku turistů, ale také Indy, Pákistánce či Bangladéšany, kteří v místě pracují a žijí. 

Moderní tvář

Země Perského zálivu vědí, jak zhmotnit sny, jimž dala křídla ropa. V Kuvajtu ji poprvé našli v roce 1938 a od roku 1946 ji vyvážejí. První generace po objevu černého zlata na exportu pohádkově vydělala a postavila Kuvajt na nohy. Nehostinné místo v poušti se proměnilo v tepající arabské centrum.

Nejvýraznější symbol dnešní metropole představují Kuvajtské věže na břehu Perského zálivu. Tři vodojemy tvoří součást většího projektu: V roce 1965 pověřila místní vláda švédskou strojírenskou společnost VBB, aby pro hlavní město vyvinula a realizovala moderní systém zásobování vodou. V 70. letech 20. století tam tedy vyrostlo na třicet vodárenských věží, z nichž nejznámější jsou právě uvedené tři. Nejvyšší se tyčí do 187 metrů a zahrnuje i restauraci s výhledem na novou část Kuvajtu.

Věž osvobození potom nezdobí periferii metropole jako Kuvajtské věže, ale roste přímo v srdci moderní čtvrti. Začala se stavět před válkou, dokončit se ji však podařilo až pár měsíců po utichnutí zbraní – a odtud také její název. Se svými 372 metry se stala druhou nejvyšší budovou města, a dokonce patří do první čtyřicítky světových rekordmanů. Kuvajtské věže i Věž osvobození jsou nejkrásnější večer, když se rozsvítí, blikají a halí se do barev kuvajtské trikolory.

Nejvyšší budovou Kuvajtu je pak 413 metrů vysoký mrakodrap al-Hamra, který se řadí k architektonické špičce: Vypadá jako jemně zkroucený list papíru a jeho konstrukce působí velice odlehčeným dojmem.

Z trhu do paláce

Ráno je život v přístavu u tržiště Sharq pořádně rušné. Na vodě se houpou tucty starých dřevěných lodí zvaných „dhau“, s jakými kdysi arabští námořníci brázdili nejen Perský záliv, ale také Indický oceán. Několik rybářů ještě čistí palubu, rozmotává sítě a vybírá z nich malé rybky, zatímco mnozí další už svůj úlovek prodávají na sousedním trhu. Za jeho branami se odehrává ranní divadlo – koloběh smlouvání, vychvalování a nakupování – a pulty se prohýbají pod čerstvými dary moře.

Nedaleko se nachází náměstí Seif, s fontánou a známou hodinovou věží. Ta patří ke komplexu emírova paláce, který hrál v minulosti důležitou roli. Proslul střechou zdobenou čistým zlatem a za války tam dopadla jedna irácká raketa. Dnes jde spíš o memento vládnoucí rodiny, protože emír Sabah al-Ahmad al-Jaber as-Sabah žije v obrovském paláci Amiri Diwan.

Mezi malá zajímavá muzea patří Dickson House. Na konci 19. století se jednalo o obchodnický dům, zatímco dnes se jím můžete projít a načerpat atmosféru dávných časů. Od roku 1929 tam žil britský důstojník Harold R. P. Dickson a budova sloužila Britské politické agentuře, která zajištovala diplomatickou komunikaci mezi ostrovním impériem a tehdejším kuvajtským protektorátem. 

Pevnost plná dějin

K výhodám Kuvajtu patří, že je opravdu malý a nikam to netrvá dlouho. Město al-Džahrá leží v nejzápadnějším bodě Kuvajtského zálivu, kde se před sto lety rozkládala jen oáza uprostřed nehostinné krajiny. Písek občas zvířila pouze karavana přicházející ze severu, z dnešního Iráku či z Persie, nebo z jihu z oblastí Saúdské Arábie.

Ozdobou al-Džahrá se stala slavná Červená pevnost. Vyrostla roku 1897 a záhy se do dějin Kuvajtu zapsala velkými písmeny. Princ Fajsal se koncem 19. století rozhodl spojit okolní kmeny pod zelenou vlajkou Saúdů, ale kuvajtský šejk Sálim nehodlal o své území přijít. Strhla se bitva, v jejímž závěru se štěstěna přiklonila na stranu Kuvajťanů. Pokud by prohráli, tvořila by jejich dnešní země zřejmě jen jeden z několika regionů Saúdské Arábie.

Uprostřed města se tedy zničehonic vynoří červené hradby, hlídané několika starými děly, a za bránou se ocitnete na prázdném nádvoří. Stojí tam pouze několik figurín pro dokreslení atmosféry a studna. „Nikdy v ní nebyla pitná voda. Vždycky měla slanou chuť, ale pokud se smíchala se sladkými datlemi, neublížila,“ líčí správce muzea. V jednotlivých místnostech pevnosti se dnes nachází etnografická sbírka s věcmi a tradicemi, jež skončily pohřbené pod nánosem éry černého zlata.

Vlivy Západu

Mezi al-Khiranem a Kuvajtem leží městečko Fahaheel, a přestože ho od metropole dělí čtyřicet kilometrů, mnozí mu přezdívají „poslední předměstí Kuvajtu“. Přístav má dlouholetou tradici, jež naštěstí přetrvala dodnes. Dokazuje to i tržiště plné ryb či krevet, považovaných za nejlepší v zemi. Na nábřeží stojí moderní obchodní centrum s fontánami, fastfoody a kavárnami. Podobné kontrasty jsou přitom v Kuvajtu běžné, jelikož ho americká kultura ovlivnila ze všech států Zálivu nejvíc.

TIP: Rozžhavený Katar: Země s chlazením na maximum

Za mešitou se štíhlým minaretem však začíná menší trh. Vznáší se nad ním aroma vonných tyčinek a prodavači z Indie nabízejí kašmírové šátky, koberce, pašmíny i barevné látky. Také v hlavním městě pulzuje večerní tržiště v tradičním rytmu. V čase večeře se pak restaurace pod místními klenbami plní téměř do posledního místa: Podávají se kuvajtské speciality jako grilované ryby, kebab z kuřecího i jehněčího masa, ryby hamour v rajčatové omáčce, šafránová rýže a nekonečné doušky sladkého čaje. 

Jižně od hlavního města

O městě al-Khiran, ležícím na jihu země, zřejmě ještě uslyšíme. Kuvajťané ho totiž chtějí proměnit v dovolenkové letovisko s plážemi, aby trochu konkurovali Dubaji či katarskému Dauhá. Mnohé vilky, domy a komplexy už vyrostly, stále se ovšem staví a dalších pár let potrvá, než se tento zázrak pouště naplno otevře příchozím.

K nalákání turistů však bude nutný, jelikož pokud jde o přírodní krásy, nemá země příliš co nabídnout. Cestování je tam značně monotónní: Silnice jako přímka, za okny auta rovina s občasnými domy, elektrickým vedením či ropným vrtem. V dálce se rýsuje rafinerie, jinde zase silueta malé vesnické mešity. Písek, prach, štěrk, kameny, ropa – těchto pět elementů utváří kuvajtskou krajinu mimo hlavní město.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Berínská zeď měřila 165 km (45 km na hranici Východního Berlína, 120 km čítala hranice mezi Západním Berlínem a Braniborskem).

Zajímavosti

Podle OSN závisí v současnosti na odsolené vodě zhruba 1 % obyvatel planety. Do roku 2025 by mohlo jít až o 14 % lidí. 

Zajímavosti
Historie

V polské vesnici Osłonki odkryli společnost s bohatými i chudými ze samotného počátku neolitu.

Věda

Shermany ve velkém využíval také Izrael.

Válka

O stavbě mešity rozhodl sám král Hassan II. V roce 1980 prohlásil, že chce dát Casablance velkou a krásnou budovu, na kterou bude město hrdé do konce časů.

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907