Ukrajinské Záporoží: Domov svobodných kozáků
Záporoží bylo od středověku domovem kozáků – tvrdého a odvážného národa zformovaného z někdejších nevolníků, dobrodruhů a rebelů. Láska ke svobodě se stala krví nového etnika. A kvůli ruské invazi se jí tam dnes prolévá nemálo.
Právě pro svou polohu mezi Dněprem a Azovským mořem tvoří Záporožská oblast velmi důležitou součást ukrajinského průmyslu a zemědělství. Záporoží coby hlavní město regionu pak představuje jeho přirozené obchodní centrum a také zásadní dopravní tepnu, ať už jde o leteckou, železniční, nebo lodní dopravu. Ostatně právě řeka Dněpr dala městu jméno: Po staletí byla totiž známá nebezpečnými peřejemi, a název Záporoží tak v ukrajinštině znamená „to, co je za peřejemi“.
Kudy kráčela historie
Meandry vodního toku ukrývají také největší přírodní a kulturní památku oblasti: Ostrov Chortycja se neodmyslitelně pojí s životem kozáků, kteří tam v 16. století vybudovali pevnost nazvanou Záporožská sič. Vchod dodnes střeží masivní brána a celý prostor obklopuje dřevěné opevnění s děly a houfnicemi. Uvnitř originálního muzea nechybějí kozácké příbytky, krčma, kovárna, keramická dílna a samozřejmě ani dřevěný pravoslavný kostel s nádhernou výzdobou.
Od roku 1993 představuje ostrov chráněnou přírodní památku a mimo jiné hostí také muzeum vodní dopravy, jež v dobách před současnou válkou vystavovalo původní středověké lodě vyzvednuté z mořského dna. Mezi exponáty patří třeba 300 let stará brigantina či kozácké čluny zvané „racci“. Nedaleko spočívá pod hladinou moře i jedna z nejstarších dochovaných lodí světa – skytský člun vydlabaný z jediného kmene. Válka však plány na jeho přesunutí na souš odložila na neurčito.
Další přírodní poklad se nachází uprostřed stepí Záporožské oblasti. V rezervaci Kamenné mohyly se jako na jednom z mála míst zachovala původní stepní vegetace a především pro geology, archeology a antropology jde o ztělesněný ráj. Po tisíce let tam totiž lidé vykonávali tajemné rituály a zanechávali po sobě obrazce vyryté do kamenů. Zřejmě nikde jinde na světě proto neexistuje na podobně malé ploše tolik petroglyfů tak širokého historického rozsahu: Nejstarší z tisíců nalezených skalních artefaktů se datují asi 26 tisíc let do minulosti, kdežto nejmladší vznikly ve 13. století.
Země ve válce
Především hlavní město Záporoží donedávna tepalo také kulturním děním – oblibě se těšil například hudební festival Khortytsia Freedom. Aktivní život místních nicméně v roce 2022 zcela změnila invaze vojsk Ruské federace, pro kterou se stalo prioritním cílem průmyslové zázemí, energetická infrastruktura i kvalitní zemědělství. Nepřátelská armáda dokázala porazit ukrajinské jednotky Melitopolu a Enerhodaru, načež ovládla jižní část oblasti. Záporoží ovšem zůstává v rukou Ukrajinců.
Centrem ostrých bojů se stala i Záporožská jaderná elektrárna, kterou Rusové během prvního roku války několikrát ostřelovali a nakonec ji obsadili. Značné škody utrpěla rovněž Dněperská vodní elektrárna, kde byla při ostřelování zničena turbínová hala. Záporoží tak bohužel nadále představuje jedno z dějišť současné války a jeho budoucnost zůstává nejistá.
Stručné dějiny
Záporoží se historicky nerozlučně pojí s působením kozáků. Svou slavnou pevnost sič tam zbudovali v 16. století a několik dalších stovek let pro ně tvořila významnou základnu, odkud pořádali nájezdy především proti Tatarům. Pověst kozáků však tehdy rozhodně nebyla tak pozitivní jako dnes. Při plenění často brali vše, na co přišli – ale na druhou stranu se postupně proměnili v přirozené strážce hranic před tatarskými útoky.
Pád kozácké siče
Mnohé ovšem síla záporožských kozáků a zejména jejich nepředvídatelnost děsily. Polským šlechticům se nelíbil až příliš svobodný styl, který vedli, a marné snahy o jejich zkrocení vyústily v mnoho rebelií. Tou největší se stalo v letech 1648–1657 povstání hejtmana Bohdana Chmelnického proti polsko-litevskému státu. Kozáci však utrpěli porážku a území oslabeného národa si rozdělilo Polsko s Ruskem. Po řadě bouří a vzpour se nakonec carevna Kateřina Veliká rozhodla s kozáky nadobro skoncovat a roku 1775 byla Záporožšká sič zbořena. Část kozáků uprchla do Turecka, někteří se podrobili a skončili v Rusku ve strážní službě.
Silný odkaz
Způsob smýšlení záporožských kozáků spočíval v touze po svobodě a spravedlnosti, přičemž jejich „demokratické“ zřízení umožňovalo každému, aby se prosadil. Volený hejtman neměl absolutní moc, ale shromáždění jej mohlo kdykoliv sesadit. Jeden z kozáckých vůdců dokonce již v roce 1710 vydal soupis nařízení, který obsahoval koncept „svobodného lidu“, stejně jako protikorupční a sociální principy. Ke kozáckému odkazu se tak mnozí vracejí i dnes, v době novodobého válečného konfliktu.
