Peruánské Iquitos: Ostrov v moři zeleně
Peruánské Iquitos představuje největší sídlo světa odříznuté od civilizace. Okolní džungle je natolik hustá, že se o městě často mluví jako o ostrově uprostřed zeleně. Zachovává si tak jedinečný ráz a netradiční atmosféru.
Iquitos vzniklo v 17. století coby tzv. jezuitská redukce, tedy malá indiánská obec zvaná San Pablo de Napeanos. Proslavilo se pak hlavně během kaučukové horečky na přelomu 19. a 20. století, kdy představovalo vstupní bránu do Amazonie. Právě tehdy tam vyrostla plejáda významných a kulturně důležitých budov, včetně majestátní rezidence Casa de Fierro, kterou projektoval sám Gustave Eiffel. Nicméně zmíněné zlaté časy minuly a svým způsobem je to dobře, protože Evropané s domorodci rozhodně nezacházeli v rukavičkách – naopak je mnohdy v podstatě zotročili a nutili pracovat v otřesných podmínkách. Nutno však dodat, že ani lokální „podnikatelé“ se k místním nechovali zrovna dobře: Například nechvalně proslulý Julio César Arana, který svého času ovládal Peruvian Amazon Company, se nebál mučit ani vyvražďovat…
V současnosti do Iquitos přijíždějí především zájemci o přírodní medicínu a kouzelnou nedotčenou krajinu. Jde totiž o vynikající výchozí bod pro několikadenní výlety do divočiny, jejichž pořádání zajišťuje celá řada agentur. Jestliže tedy toužíte po autentických zážitcích, můžete si snadno najmout průvodce a domluvit si s ním vlastní program. Ať už vás láká prohlídka památek, chytání piraní či kajmanů z kánoe, návštěva indiánského kmene, nebo lenošení na plážích se zářivě bílým pískem, nic není nemožné.
Americké Benátky
Vynechat byste každopádně neměli čtvrť Belén, které se přezdívá „Benátky Latinské Ameriky“. Jakmile totiž po silných deštích stoupnou hladiny řek, zaplaví ji voda, a ulicemi se tak musí proplouvat na lodích nebo chodit po nepříliš širokých lávkách ze dřeva – pokud tedy máte dostatek odvahy a smysl pro rovnováhu. Pulzující srdce Belénu tvoří rozsáhlé tržiště, kde seženete vše, co si jen umíte představit, včetně ilegálního zboží. K mání jsou třeba ohrožená zvířata, popřípadě různé výrobky z jejich kůže, zubů, drápů a podobně. Může se dokonce stát, že vám někdo nabídne roztomilou opičku s tím, že pokud mu za ni nezaplatíte, prostě si ji uvaří k večeři. Ne vždy jde navíc o účelovou lež…
Součást tržiště tvoří také Pasaje Paquito, jakási amazonská lékárna pod širým nebem, kde je mimo jiné k dostání mnoho tradičních alkoholických likérů s afrodiziakálními či léčivými účinky. Přestože vám jejich názvy nic neřeknou, prodejci vždy ochotně poradí a rovnou dají i ochutnat. Zajíce v pytli tak kupovat nebudete. Pokud se však na tržiště vypravíte, měli byste si dávat pozor na peníze, doklady a další osobní věci. Čtvrť se totiž řadí mezi ty nejchudší a cizinci se tam relativně často stávají obětí nejrůznějších kriminálních živlů.
Jedno jídlo denně
K Iquitos náleží rovněž řada osad zvaných „caserías“, přičemž v mnoha z nich dosud není zavedena ani elektřina, což movitější obyvatelé řeší pořízením benzinového generátoru. Vaří se tam buď na plynu, který se prodává ve velkých, těžkých a drahých bombách, nebo na dřevě či dřevěném uhlí. Peruánci totiž velice rádi grilují, zejména pak v neděli. Prádlo se pere ručně, očistu zajišťuje dešťovka a toalety mají podobu děr vykopaných v zemi.
Nejdrsnější podmínky panují v caseriích v záplavových oblastech, kde se domy stavějí na kůlech. Bez kánoe ovšem nezbývá než se během kritického období brodit po pás ve vodě. Třeba jen každodenní cesta dětí do školy se tak mění v adrenalinový zážitek. Problémy ovšem mohou nastat, i když naopak udeří velká sucha. Obyvatelé vzdálenějších caserií, kam nevede žádná pozemní komunikace, zůstávají v takových dnech prakticky odříznutí od světa. Často navíc nemohou ani rybařit, což znamená zásadní problém, jelikož se obvykle jedná o jejich hlavní zdroj obživy: Spousta dětí z chudých rodin dostává maximálně jedno jídlo denně a běžně jde o rybu s nějakou přílohou.
Co je doma, to se počítá
Iquitos sice tvoří pomyslný ostrov v zelené krajině, přesto není od okolí odříznuté úplně. Dobrý příklad nabízí zhruba stokilometrová silnice do města Nauta, v jejíž bezprostřední blízkosti se nachází mnoho turistických komplexů. Můžete se tam tedy vykoupat v přírodních rezervoárech i v bazénech, věnovat se nejrůznějším sportům, nebo jen tak lenošit na dece. Oblibě se těší také zoologická a botanická zahrada Quistococha, kde najdete rovněž velkou lagunu s půjčovnou člunů či šlapadel.
Zajímavější zážitek však nabízejí místní, kteří jsou ochotní pozvat vás na návštěvu své „chacry“. Jedná se o pozemek, na němž pěstují zemědělské plodiny a kde také často vyrábějí nealkoholické i alkoholické nápoje z cukrové třtiny, juky či medu. Prodejem svých produktů si tam může přivydělat v zásadě každý, stejně jako mohou domácí navařit a podělit se o svůj oběd s platící klientelou: Přední část domu jednoduše přestavějí na jídelnu, nálevnu nebo malý obchod s nezbytným zbožím a mohou začít „podnikat“, aniž by se museli obávat nějaké kontroly z hygienické stanice či úřadů.
Omamná past
Do malého městečka Tamshiyacu se z Iquitos dostanete naopak po řece lodí. Vyhledávají jej zejména ti, kdo touží strávit nějaký čas v pralese a pokud možno v naprostém klidu – bez mobilního signálu, internetu a dalších vymožeností, včetně elektřiny či tekoucí vody. Právě v Tamshiyacu lze poznat opravdovou Amazonii bez anglicky mluvících průvodců, skupinových výletů nebo organizované zábavy. A zároveň jde o ideální místo, kde podstoupit šamanskou ceremonii.
Většina cizinců chce samozřejmě vyzkoušet legendární halucinogenní nápoj ayahuasca, připravovaný z liány Banisteriopsis caapi a dalších rostlin s vysokým obsahem dimethyltryptaminu. Jedná se o velmi lákavou zkušenost, neobejde se však bez rizik. Výběru šamana je proto třeba věnovat velkou pozornost. V Iquitos totiž narazíte na řadu podvodníků, pro něž jde o skvělý způsob, jak si vydělat slušné peníze – i za cenu toho, že vám z nedostatku erudice přivodí nemalé psychické či fyzické problémy.
Nejlepší je proto se ještě před odletem spojit s někým důvěryhodným, kdo v oblasti dlouhodobě žije, a požádat ho o radu. Důkladná příprava by pak měla mimo jiné zahrnovat několikatýdenní speciální dietu, jež dokonale pročistí organismus. V opačném případě se totiž může obřad změnit v extrémně nepříjemný zážitek…
V levném kraji
Pobyt v Iquitos vás rozhodně nezruinuje. Obědové menu zahrnující polévku, hlavní chod a nealkoholický nápoj vyjde v přepočtu na 45 korun, zatímco za pronájem dřevěného domku se zahradou dáte zhruba tři tisíce měsíčně. Pokud vám však postačí „cuarto“ čili malý pokojík se základním nábytkem, vlastní sprchou a WC, ušetříte tisícikorunu. Drahá je naopak doprava v mototaxících: Nejkratší cesta stojí asi osmnáct korun, kdežto delší jízda přijde na šedesát i víc.
