Znamení lháře: Rozžhavený detektor pravdy, proti němuž není odvolání

07.01.2019 - Martin Reichman

Kmen beduínů ze severovýchodního Egypta je patrně posledním společenstvím na světě, kde se praktikuje rituál Bisha'h – žhavá a hodně drsná zkouška pravdomluvnosti

<p>K rituálu Bisha'h se obvykle používá speciální nástroj připomínající velkou lžíci. Proti výsledku není odvolání.</p>

K rituálu Bisha'h se obvykle používá speciální nástroj připomínající velkou lžíci. Proti výsledku není odvolání.


Reklama

Rituál Bisha'h spočívá v přiložení rozžhaveného předmětu na jazyk žalovaného. Má se za to, že v případě, kdy je člověk vinný, má sucho v ústech a rozžhavený předmět mu způsobí popáleniny. Naopak vlhký jazyk je známkou neviny. K rituálu se obvykle používá speciální nástroj připomínající velkou lžíci, v případě potřeby jej lze ale nahradit i běžnou lžící, nožem či jiným kovovým předmětem. Aby byla nevina prokázána nade vši pochybnost, rozžhavený předmět se na jazyk přikládá třikrát. 

Žhavá Boží pravda

Po skončení rituálu kontroluje stav jazyka staršina kmene označovaný jako Mubesha. Proti výsledku rituálu není odvolání a mezi beduíny bývá považovaný za výjev „Boží pravdy“. Vinným je uznán i ten, kdo se rozhodne testu Bisha'h vyhnout, nebo jej odmítne podstoupit.

TIP: Pravda vynucená chemií: Jak funguje sérum pravdy?

Drsný rituál bývá využíván jako poslední možnost ve snaze nalézt pravdu a také v případech, kdy chybí důkazy a svědci. Někdy ale slouží i jako hrozba – pokud se například obviněný rozhodne přijmout vinu, zkoušku ohněm není třeba podstupovat. Samotný proces bývá obvykle veřejnou záležitostí, které smějí přihlížet i ženy. Islámské právo jej ale považuje za nepřípustný a v Jordánsku a Saúdské Arábii je zakázaný.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Oddity Central, Wikipedie

  • Zdroj fotografií: YouTube

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907