Podceňovaný smysl: Lidský nos dokáže rozlišit miliony pachů

Lidský nos – a především ten školený – dokáže podle nejnovějších výzkumů rozlišit miliony pachů. Není divu, že například pro vesmírnou agenturu NASA pracuje specialista, jenž před každým startem „očichává“ veškeré vybavení mise. Není totiž nic otravnějšího než nepříjemný zápach, který nemůžete pár měsíců vyvětrat.

Když dojdou slova

Kvalitu svého čichu si můžete ověřit na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde vám odborník postupně předloží fixy napuštěné různými vůněmi. Zatímco původ základních odérů odhadne většina z nás správně, u těch komplikovanějších půjde o podstatně těžší úkol. Pokud se totiž čicháním přímo neživíte nebo svůj nos pravidelně netrénujete, dá vám práci jednotlivé pachy pojmenovat, i když se vám budou zdát velice povědomé. Pro popis aromat nám na rozdíl od barev či tónů jednoduše chybí odpovídající slovník.

TIP: Lidé si mohou předávat emoce tělesným pachem

„Náš čich se jako smysl nejvíc pojí s pamětí,“ vysvětluje parfumérka Markéta Filipová, která vytváří vůně zákazníkům na míru. Každému totiž doslova voní něco jiného: Čich je skutečně velice úzce spjatý s našimi vzpomínkami, a také proto se může stejná esence někomu líbit, a jinému naopak. 

Testovací nosy

Existují však i lidé, kteří jisté pachy necítí vůbec. „Na vině je zřejmě genetika. Například steroidy ze skupiny androstenů, jež tvoří i součást lidského potu, relativně velká část populace nosem jednoduše nevnímá,“ objasňuje Jan Havlíček z Přírodovědecké fakulty UK. Další pachy pak nemá rád nikdo: například odér z továren nebo čističek, který vítr zavane i kilometry daleko. A překročení únosné meze se v daném případě opět nejlépe určuje pomocí lidského nosu.

Hlavní technolog Karel Kaluža popisuje: „Testovací materiál odebíráme s využitím vakua. Do nádoby, z níž se odsává vzduch, vložíme speciální, pachově neutrální sáček. Ten se roztahuje a plní se vzorkem z daného místa.“ Poté se nasadí na tzv. olfaktometr, který jeho obsah naředí čistým vzduchem a dávkuje ho přímo do nosu přes čichové porty. „U každého dalšího vdechnutí je vzduch o něco zahuštěnější, a to až do okamžiku, kdy člověk poprvé pocítí zápach. V tu chvíli mačká tlačítko, a určuje tak pachovou hranici,“ vysvětluje specialistka Petra Auterská.

Všechny vůně vína

U její profese se cení průměrný čich, protože výsledná měření pak nejlépe odpovídají běžnému vnímání. „Čichači“ většinou u přístroje čelí nepříjemným pachům – odporný prý bývá hlavně odér z kafilerií, výroben psích pochoutek a bioplynových stanic. Obzvlášť vysoké koncentrace opravdu silných zápachů ovšem nevnímáme pouze nosní sliznicí. Dráždí i náš trojklaný nerv: někdy dokonce tak silně, až nám vyhrknou slzy. 

TIP: Povoláním degustátor: Práce snů, nebo tvrdá řehole?

Čich také spoluutváří chuť, jak potvrzuje jeden z našich nejlepších sommelierů Jakub Přibyl. Podle něj trvá i pět let, než si člověk vycvičí nos tak, aby rozlišoval jednotlivé vůně vína, a zvládne je popsat. Zkušený profesionál dokáže takto odhalit vady i nemoci nápoje: Už jen přičichnutí ke korku leccos napoví. Pokud se z něj line například pach vlhkého kartonu, je lepší láhev vrátit. Žádoucí je naopak aroma květin a ovoce.