Reklama


Italská delta řeky Pád: Ptačí ráj u Jadranu

05.02.2018 - Michal Krause

Park delty řeky Pád v severní Itálii poskytuje útočiště stovkám druhů ptactva a pro milovníky živé přírody je tak učiněným a navíc poměrně snadno dostupným rájem

Ve slavnostním šatu -<p>Čerstvě zoraná půda byla neodolatelným lákadlem pro malé volavky rusohlavé. Červenavý zobák jedince vlevo je součástí svatebního šatu</p>
Ve slavnostním šatu -

Čerstvě zoraná půda byla neodolatelným lákadlem pro malé volavky rusohlavé. Červenavý zobák jedince vlevo je součástí svatebního šatu

Reklama

V italských provinciích Ferrara a Ravena byl v roce 1988 ustanoven přírodní park o rozloze 53 000 hektarů. Jeho oficiální název zní Regionální park delty Pád a řada zdejších jezer a jezírek, mokřin a kanálů tvoří ideální prostředí zejména pro vodní ptactvo. V oblasti se úhrnem vyskytuje kolem 300 druhů ptáků, z toho asi polovina z nich zde i hnízdí. Lokalitu je atraktivní nejen díky druhové rozmanitosti, ale i přítomnosti několika méně obvyklých obyvatel – v deltě řeky Pád najdete jedinou západoevropskou kolonii kormoránů malých (Microcarbo pygmaeus) nebo plameňáky růžové (Phoenicopterus roseus). Na ploše parku dále žije kolem 40 druhů savců a bezmála 30 druhů plazů a obojživelníků. Na milovníky flory zde čeká přes tisíc rostlinných druhů.

Život mezi brázdami

V oblasti okolo města Comacchio, kde jsme se především pohybovali, se setkáte s několika typy biotopů. Je nutné zmínit, že mezi nimi převažují pole. Kdo by čekal celistvou panenskou divočinu, bude asi zklamán – krajina je poměrně hustě osídlená a zemědělsky obdělávaná. Pole jsou navíc poměrně precizně rozdělená na čtverce a obdélníky, mezi nimiž se táhnou dlouhé, jak podle pravítka narýsované silnice. Pohled z letadla tak rozhodně nevzbuzuje dojem ptačího ráje.

O osud zdejší fauny ale není potřeba mít jakékoli obavy – lidé a příroda tady bez větších problémů žijí bok po boku. Navíc i různorodá políčka se systémem zavlažovacích kanálů vytvářejí prostředí, které některým ptačím obyvatelům vyhovuje. Například volavky rusohlavé (Bubulcus ibis) jsme pozorovali a fotografovali pouze na čerstvě zoraných polích.

Otevřená hladina a mokré písky

Druhým významným biotopem říční delty jsou volné sladkovodní plochy. Největší z nich vytváří jezera v oblasti Valli di Comacchio. Právě zde, v jihozápadním cípu jezera poblíž vesnice Sant'Alberto, lze spatřit plameňáky růžové, kteří se tu vyskytují v počtu desítek až stovek jedinců. Pokud se nějakou dobu zdržíte, máte velmi slušnou šanci pozorovat tyto elegantní ptáky při odpočinku, sběru potravy nebo i ve vzduchu při příletech a odletech. Poblíž plameňáků se pak lovu často nerušeně věnují volavky popelavé (Ardea cinerea), stříbřité (Egretta garzetta) a bílé (Egretta alba).

Občas sem zaletí i několik kolpíků bílých (Platalea leucorodia). Ti se však ve větším množství vyskytují spíše jihovýchodně od jezera na menších vodních plochách s ostrůvky rákosí, kde je vybudovaná i pozorovací věž. Na stejném místě jsme měli opakovaně příležitost sledovat z poměrně malé vzdálenosti lovící rybáky obecné (Sterna hirundo) a vzduchem se samozřejmě prohání několik druhů racků. Jen o několik stovek metrů dále jsou místa, kde se můžete setkat s volavkou červenou (Ardea purpurea) a vlasatou (Ardeola ralloides). Mělké zátočiny si oblíbila hejna tenkozobců opačných (Recurvirostra avosetta).

Severně od jezera se rozkládá rozlehlá písčitá mokřina s druhou pozorovací věží v okolí. Tady se kromě volavek stříbřitých vyskytují pisily čáponohé (Himantopus himantopus), neobyčejní brodiví ptáci, kteří jakoby si neúměrně dlouhé nohy skutečně vypůjčili od čápů, kolihy velké (Numenius arquata) nebo husice liščí (Tadorna tadorna). Čápy bílé (Ciconia ciconia), labutě velké (Cygnus olor) a prakticky všechny již zmíněné druhy volavek jsme pozorovali také na malých bahnitých rybníčcích, které se nacházejí uprostřed polí jižně od Ostellata. Na krátkou chvíli jsme zde zahlédli dokonce vlhu pestrou (Merops apiaster).

Od volavek po motáka

Výborné možnosti pro pozorování ptactva nabízí i chráněná oblast Anse Vallive di Porto. Vodní plocha s bohatým rákosovým porostem a tři a půl kilometru dlouhou cestou vedoucím po jejím obvodu doslova překypuje životem. Součástí oblasti je záchranná stanice pro čápy bílé (Casa della Cicogna), kteří zde žijí jak volně, tak v péči člověka. Území není volně přístupné, vstupné pro dospělé je ale pouhá dvě eura. Pro veřejnost je otevřeno pouze o víkendech a svátcích, v pondělí se sem nedostanete vůbec a ostatní dny jedině na objednávku při minimálním počtu pěti lidí. Přesto se sem rozhodně vyplatí zajet, přinejmenším mimo sezónu se nemusíte bát žádných tlačenic.

Na jediném místě můžete spatřit čápa bílého, volavku popelavou, bílou, stříbřitou a červenou, kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax), čírku obecnou (Anas crecca) a modrou (Anas querquedula), ostralku štíhlou (Anas acuta), potápku malou (Tachybaptus ruficollis), rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus) a velkého (Acrocephalus arundinaceus), motáka pochopa (Circus aeruginosus), husu velkou (Anser anser), čejku chocholatou (Vanellus vanellus) a řadu dalších druhů.

Pořád se něco děje

Posledním biotopem, který jsme navštěvovali, byly lužní lesy v Punte Alberete. Tato lokalita nabízí přinejmenším počátkem května řadu působivých pohledů do zatopených lesů. My jsme se sem ovšem vydali především za již zmíněnými kormorány malými, na které jinde v západní Evropě s velkou pravděpodobností nenarazíte. Správa parku si je výjimečnosti těchto šikovných potápěčů jistě dobře vědoma, protože lidští pozorovatelé jsou zde od vybraných vodních ploch oddělení ohradou. Je zde ovšem vybudován pevný pozorovací kryt, odhadem tak pro deset lidí.

TIP: Vnitrozemská delta Dunaje aneb Zanikající vodní svět u Bratislavy

Pokud se sem vydáte mimo sezónu a spíše v pozdějších odpoledních hodinách, nemusíte se obávat tlačenice. My jsme v krytu byli povětšinou sami, maximálně s jedním nebo dvěma pozorovateli či fotografy. Toto místo jsme si obzvláště oblíbili, protože na vodě před ním se stále něco děje. Kromě kormoránů malých, kteří přímo v blízkosti krytu neúnavně loví korýše, zde hnízdí i jejich větší a známější bratranci, kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo). Lovit sem pravidelně zalétávají volavky popelavé a červené a šlo o jediné místo, kde jsme měli štěstí na kvakoše nočního. Z dalších zajímavých druhů můžete potkat potápku roháče (Podiceps cristatus), kopřivku obecnou (Anas streper), poláka velkého (Aythya ferin) i malého (Aythya nyroca), rákosníka velkého či lysku černou (Fulica atra).

Odvážné nutrie a plaší letci

Ačkoli hlavním lákadlem delty řeky Pád jsou bezesporu ptáci, musím zmínit i jednoho savce, a to nutrii (Myocastor coypus). Sympatický hlodavec z příbuzenstva morčat, který je životním stylem spjatý s vodou a vlhkým prostředím, je v celé oblasti hojný. Nutrie jsou aktivní i ve dne a můžete je spatřit prakticky na všech jmenovaných místech. Velmi nebojácné jsou především v Punte Alberete. I v místech, kde nejsou ohrady, se k nim často můžete přiblížit až na zhruba metrovou vzdálenost. Teprve pak se dají na nijak kvapný, ale spíše jen symbolický útěk do vody.

TIP: Dunajská delta aneb Ptačí ráj v jednom z nejvýznamnějších evropských mokřadů

Celkově je ovšem nebojácnost nutrií spíše výjimečná, zdejší ptáci jsou plaší podobně jako opeřenci v našich zeměpisných šířkách. Velká hustota druhů i vysoké počty jedinců ovšem poskytují takřka jistotu, že se s většinou jmenovaných druhů setkáte. Nám se za jediný týden podařilo pozorovat bezmála 50 ptačích druhů a za jeden jediný den jsme viděli šest druhů volavek. Přitom naším cílem bylo hlavně fotografování, což znamená jen pár hodin pěkného světla denně povětšinou strávených na jediném místě. Třeba právě volavky jsou i zde velmi plaché. Když si všimnou lidí, odlétají a skoro vždy se snaží obletět vetřelce na zemi širokým obloukem. Odletem reagují také na auto, které zastaví poblíž, zatímco projíždějící vozy je neznepokojují. Jestli se ke zdejším živočichům dostanete blíž tedy záleží především na vaší trpělivosti.


Vydejte se na cestu

Velkou výhodou parku delty řeky Pád je poměrně snadná dostupnost. To platí po všech stránkách, včetně té ekonomické. Až na místo dojedete autem, což z Česka trvá zhruba 10–11 hodin. Do města Ferrara se lze případně vydat vlakem, který cestu z Prahy urazí zhruba za 14 hodin s jediným přestupem ve Vídni. Letecky se můžete přepravit do necelých 100 kilometrů vzdálené Boloni. Možnosti ubytování jsou v regionu poměrně široké, například v okolí města Comacchio jsou k dispozici kempy i hotely s celkem příznivými cenami. To platí zejména na počátku sezóny (duben, květen), což je doba, kterou bych pro návštěvu zaměřenou na pozorování ptáků doporučil. Je jen třeba počítat s tím, že v tuto dobu jsou některé služby ještě trochu omezené. Jelikož jsou všechny v článku popsané lokality rozmístěné v okruhu zhruba 25 km (a určitě by se našla řada vzdálenějších, které jsou neméně zajímavé), je vhodné mít na místě vlastní nebo pronajatý automobil.

  • Zdroj textu: časopis Příroda
  • Zdroj fotografií: Michal Krause, Hana Krausová

Reklama

Další články

Reklama

Reklama

Aktuální články

Optofobie

Většina z nás každý den ráno po probuzení celkem bez problémů otevře oči. Pokud však trpíte optofobií, pak ve vás právě zvednutí víček a pohlédnutí na okolí vyvolává nefalšovaný děs. Porucha obvykle propuká poté, co člověk spatří něco velmi traumatizujícího – například přítele při aktu nevěry či smrt matky. Před svým strachem se optofobici uzavírají do temných místností bez výzdoby a dalších rozptylujících prvků. Musejí-li však čelit pohledu, který nedokážou snést, nastává u nich panika a úzkostné stavy. 

Zajímavosti

Za barvu jezírka Cracker Lake jsou odpovědné ledovce. Při odtávání je z nich do jezera odplavován jemný kamenný prach. Odraz světla od těchto mikroskopických částeček vytváří dojem tyrkysově modré barvy.

Příroda

Irští rebelové ochotně využili možnosti, jak zpochybnit vládu Jindřicha VII., a udělali si z Lamberta Simnela svého „jediného legitimního krále“. Eduard Plantagenet (vpravo), 17. hrabě z Warwicku, se dostal coby člen poražených Yorků do towerského vězení v pouhých deseti letech. Zemřel v něm o 14 let později.

Historie

Snímek pořízený letos v roce 2017 sondou Cassini zachycuje zkracující se stíny, jež planeta vrhá na své prstence. Tehdy, v době Saturnova letního slunovratu, dopadají pouze na zcela vnitřní prstence

Vesmír
Zajímavosti

Vylepšený robotický požárník WALK-MAN s hasicím přístrojem

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907