Obr ze světa věčné tmy: Argentinská expedice zachytila bájnou medúzu
Argentinská hlubokomořská expedice pátrající po chemických oázách na dně Atlantiku přinesla mimořádný objev: vědci natočili jednu z nejvzácněji pozorovaných medúz – obří talířovku bájnou.
Vědci v rámci argentinské hlubokomořské expedice, během níž zkoumali málo probádané oblasti Atlantského oceánu a pátrali po takzvaných studených průsacích na mořském dně, narazili na mimořádně vzácného obyvatele oceánských hlubin – obří talířovku bájnou (Stygiomedusa gigantea). Setkání s tímto téměř mytickým druhem, který byl za poslední století pozorován jen zhruba stokrát, patří k nejpozoruhodnějším momentům celé výpravy.
Hlavním cílem expedice bylo najít tzv. studené průsaky – místa, kde ze dna uniká metan a další chemické látky, které v hlubinách oceánu nahrazují sluneční energii: mikroorganismy využívají jejich chemickou energii a unikající látky zde vytvářejí základy potravní sítě.
Bájný obr z půlnoční zóny
Přestože expedice přinesla celou řadu objevů, tím nejzajímavějším je patrně záznam obří medúzy. Talířovka bájná byla poprvé ulovena v roce 1899 a jako samostatný druh ji vědci popsali teprve před 67 lety. Její české druhové jméno zcela vystihuje výjimečnost tohoto tvora – za posledních 127 let se ji podařilo spatřit jen zhruba stokrát. Vzhledem k tomu, že talířovky mohou dorůstat délky až okolo 10 metrů je to překvapivě málo. Tentokrát se vědcům podařilo zachytit talířovku u argentinského pobřeží v hloubce okolo 240 metrů.
zdroj videa: Schmidt Ocean Institute, CC BY-NC-SA 4.0
Na rozdíl od většiny medúz vyzbrojených žahavými chapadly, které kořist ochromují, používají talířovky jinou taktiku. Jejich dlouhá ramena fungují jako závěsy, které zachytávají plankton a drobné ryby, které pak medúza pomalu „navíjí“ směrem ke svým ústům.
Talířovky bájné nejčastěji obývají tzv. oceánskou „půlnoční zónu“ – temnou část oceánu sahající od 1 000 metrů až do hloubky kolem 4 000 metrů. Obyvatelé tohoto na potravu i úkryt chudého světa často hledají ochranu u větších živočichů. U talířovek se tak běžně zdržují ryby, které využívají jejich tělo jako štít před predátory a na oplátku jim pomáhají s parazity.
Na severní polokouli bývá obvyklým společníkem talířovek zhruba 20 centimetrů velká jeskyňovka medúzová (Thalassobathia pelagica). Argentinský tým ale pozoroval jiného společníka: medúzovce z rodu Centrolophus. Jde o první zdokumentovaný případ tohoto vztahu v hlubokých vodách u Patagonie. Podle biologů přitom nejde o krátkodobé spojenectví – ryby a talířovky mohou tvořit stabilní pár a zůstávat spolu po většinu svého života.
