Kosovo: Malý stát s velkými nepřáteli
Balkán se ještě nezotavil z válek konce 20. století, a už čelí nové vlně náboženské nesnášenlivosti i mocenských tlaků. Nejčernější mračna se přitom stahují nad Kosovem
Podoba kosovské vlajky vzešla z mezinárodní soutěže, kterou zorganizovala OSN. Šest hvězd nad obrysem území Kosova představuje šest hlavních etnik, jež v zemi žijí.
Po válce, jež skončila teprve před 18 lety, zůstala země v troskách a zahraničí nabízelo místním lidem nejrůznější pomoc. S fondy na obnovu přišla i Saúdská Arábie. Jak se však ukázalo o mnoho let později, tyto peníze posloužily v Kosovu především na podporu islámského extrémismu.
Líheň radikálních islamistů
Kosovo vždy patřilo k muslimským státům nejvíc orientovaným na Západ. Islám je tam sice převažujícím náboženstvím, ale místní věřící se už 500 let řídí jeho hanífovskou verzí, která je velmi liberální a bez problémů akceptuje jiná vyznání. Po roce 1999 však za peníze saúdskoarabských dárců vyrostlo v zemi mnoho nových mešit. Celkem jich tam teď stojí 800, přičemž 240 z nich vzniklo až v posledních 17 letech – a právě tyto mešity se snaží v Kosovu šířit fundamentální wahhábismus, jenž má původ v Saúdské Arábii.
V důsledku „nového učení“ se kosovská islámská mládež velmi radikalizovala. Mezi roky 2014 a 2016 identifikovala policie 314 obyvatel (včetně 44 žen a 28 dětí), kteří odešli ze země, aby v Sýrii bojovali v řadách IS. Kosovo se tak v přepočtu na hlavu stalo největší evropskou líhní islámských bojovníků.
Kosovo se nedá
Nutno zdůraznit, že profundamentální islámský postoj je vlastní jen menšině tamních obyvatel a 95 % Kosovanů považuje za nejdůležitější partnery USA a Evropu. Po sebevražedných útocích z roku 2014, kdy se v Turecku a v Iráku stali hlavními atentátníky právě občané Kosova, zahájila vláda rozsáhlé vyšetřování. Na základě zjištěných informací si pak 67 lidí vyslechlo obžalobu, 14 imámů bylo zatčeno a na 19 muslimských spolků – většinou maskovaných jako humanitární organizace – dopadl zákaz pro podporu terorismu a podněcování k nenávisti.
Loni vydal tehdejší ministr zahraničí Petrit Selimi prohlášení, v němž mimo jiné doložil zavedení nových protiteroristických zákonů a uvedl, že v řadách IS působí už jen 60–70 kosovských občanů. Podle některých zpráv ustupují saúdskoarabské zdroje do pozadí, ale velkou roli hrají i peníze z Kataru a SAE – zemí spojovaných se stejně radikální formou islámu jako Saúdská Arábie.
Proti Srbsku a Rusku
Vedle teroristů v řadách vlastních občanů mají však Kosované i další nepřátele. Podle současného ministra zahraničí Envera Hoxhaje jde především o Srbsko s Ruskem v zádech. Zmíněný politik tvrdí, že po dvou desetiletích prosperity a klidu se velký soused opět snaží dosáhnout nadvlády v regionu. Srbsko prý využívá vlastní menšinu v Kosovu, aby se stavěla na odpor místním úřadům a vyvolávala napětí. Rusko zatím Srby zásobuje vojenskou technikou a zkouší jejich prostřednictvím získat v oblasti moc.
Vlak provokace a beznaděje
V lednu 2017 dorazil na kosovské hranice vlak vypravený ze Srbska. Kosované však na své území odmítli vpustit soupravu, která byla ve 20 světových jazycích popsána sloganem „Kosovo je Srbsko“. Z rozhodnutí místních úřadů se tedy vlak vrátil do Bělehradu. Nejhlasitěji se přitom nad situací nerozčilovali představitelé Kosova, ale tehdejší srbský prezident Tomislav Nikolič. Obvinil kosovské politiky, že „chtějí válku“, a tvrdil, že jeho země bude bránit „každou píď“ svého území. Prohlásil také, že Srbsko nebude dál jednat o vstupu do EU, pokud vlak nebude moct projet. Mimo jiné pronesl: „Jestliže neexistuje svoboda pohybu, pak nemůže být řeč o nějaké západní civilizaci.“
Stručné dějiny
Střední Balkán tvořil po mnoho staletí součást Římské říše a posléze Byzancie. V 7. století tam začali migrovat etničtí Srbové a ve středověku se dnešní Kosovo proměnilo v centrum srbského impéria. Porážka Srbů v bitvě na Kosově poli v roce 1389 pak znamenala 500 let nadvlády Osmanů.
Albánci versus Srbové
Ke konci 19. století Albánci početně převýšili Srby a stali se nejvýraznějším kosovským etnikem. Po první balkánské válce (1912–1913) získalo Srbsko nad územím opět kontrolu na úkor slábnoucí Osmanské říše. Od roku 1918 spadalo Kosovo pod Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (roku 1929 přejmenované na Království Jugoslávie). Po druhé světové válce se pak změnilo v autonomní část Srbska v rámci Socialistické federativní republiky Jugoslávie.
Od 80. let vzrůstal albánský nacionalismus, jenž vedl ke snahám o odtržení Kosova. Srbové, kteří na oblast pohlíželi jako na součást svého kulturního dědictví, byli ochotni regionu v roce 1989 maximálně přiznat autonomii.
Nezávislost uznaná i neuznaná
V roce 1991 zorganizovali albánští vůdci v Kosovu referendum o odtržení a následně vyhlásili samostatnost. Represivní opatření Srbů pak vyvrcholila kosovskou válkou (1998–1999), během níž zemřelo asi 13 500 civilistů (údaje se různí) a kolem 800 tisíc etnických Albánců muselo ze země uprchnout. Mezinárodní snahy o ukončení konfliktu vyústily v tříměsíční operaci NATO, jež přiměla srbské síly k odchodu.
V únoru 2008 odhlasoval kosovský parlament nezávislost a od té doby ji uznalo 115 států, včetně USA, Británie, Francie, Německa nebo Česka. K jejím nejvýraznějším odpůrcům naopak patří Srbsko, Rusko, Indie a Čína.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: zhruba 1,9 milionu, podobně jako Slovinsko; očekávaná doba dožití: 71,1 roku; prům. počet dětí: 2,1 na ženu; věková struktura: 25 % dětí do 15 let, 7,28 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. mladších 28,7 roku; městské obyv.: 38 %; etnické složení: Albánci 89,9 %, Srbové (vč. Černohorců) 6,3 %, Muslimové (Bosňáci a Gorani) 1,8 %, RAE (Romové, Aškalijové a balkánští Egypťané) 1,7 %, Turci 0,2 %, ostatní 0,1 %; náboženství: 89 % muslimové (většinou sunnité, menšina bektášíjů), 6 % pravoslavní křesťané, 3 % katoličtí křesťané; jazyky: oficiálními jazyky jsou albánština a srbština; obyv. pod hranicí chudoby: 30 %; gramotnost: 91,9 %.
Politika
Typ vlády: parlamentní republika; samostatnost: od 17. 2. 2008 (předtím součást Srbska); hlava státu: prezident Hashim Thaçi (od 7. 4. 2016); šéf vlády: premiér Ramuš Haradinaj (od 9. 9. 2017); volby: prezident se volí nepřímo dvoutřetinovou většinou parlamentu na pět let a může kandidovat podruhé, premiéra rovněž nepřímo volí parlament.
Ekonomika
HDP na hlavu: 9 600 USD (odhad z r. 2016, ČR – 33 200 USD); měna: euro (Kosovo není oficiálním členem eurozóny).
Geografie
Rozloha: 10 887 km², tedy zhruba stejně jako Středočeský kraj; hranice: 714 km (se Srbskem, Makedonií, Albánií a Černou Horou); charakter území: plochá říční kotlina v nadmořské výšce 400–700 m, obklopená horami o výšce 2 000 až 2 500 m n. m.; podnebí: ovlivněné kontinentálním prouděním, s relativně chladnými zimami a velkým množstvím sněhových srážek a s horkými suchými léty a podzimy; min. noční / max. denní teploty (°C) v Prištině: leden–březen −3 až 3 / 5–15, duben–červen 4–14/16–28, červenec–září 8–15/22–31, říjen–prosinec −2 až 7 / 6–21; nejnižší a nejvyšší bod: Bílý Drin (297 m) / Djeravica (2 656 m).