Očima protivníků: Názory spojeneckých velitelů na generalitu Wehrmachtu (2)
Během bitev se spojenečtí velitelé utkávali s generály Wehrmachtu a na své protějšky si vytvářeli různé názory. Zatímco někteří němečtí důstojníci se u soupeře těšili úctě a vážnosti, jiní tak dobrý dojem nezanechali
Mezi veliteli excelujícími při defenzivních operacích platil za hvězdu zejména generál Gotthard Heinrici. A to jak mezi svými kolegy z Wehrmachtu, tak u spojeneckých protivníků. Vojevůdcovské schopnosti měl takříkajíc v rodině – byl ostatně bratrancem Gerda von Rundstedta. Přesto se netěšil v nacistických kruzích bůhvíjaké popularitě – třeba pro své náboženské založení, odmítnutí vstupu do NSDAP a také pro jistý nedostatek charismatu.
Předchozí část: Očima protivníků: Názory spojeneckých velitelů na generalitu Wehrmachtu (1)
Mistr defenzivy
Vynikající cit pro hospodárné zacházení s přidělenými jednotkami prokázal Heinrici mimo jiné na podzim 1943 u Orši. Rudoarmějci na běloruský dopravní uzel opakovaně útočili masivními svazky, jenže Heinriciho 4. armáda jej udržela a způsobila protivníkovi – oproti vlastním škodám – patnáctinásobné ztráty. Následujícího roku se generálplukovník osvědčil v čele armádní skupiny hájící části Maďarska, Polska, Slovenska a severní Moravy, jeho hvězdný okamžik však přišel na jaře 1945.
Na jaře 1945 se generál Gotthard Heinrici stal velitelem skupiny armád Visla, která brzdila Sověty při snahách o překročení Odry a výpadu na Berlín. Než svazky vedené maršálem Georgijem Žukovem 16. dubna udeřily na Heinriciho pozice na Seelowských výšinách, uskutečnila Rudá armáda zřejmě nejmohutnější dělostřeleckou přípravu celé války (asi sedm milionů projektilů za 35 minut).
Vítězství díky přesile
Sovětský velitel se domníval, že obranu zasypanou olovem snadno prorazí, ale Heinrici byl proti. Jeho zpravodajci včas zjistili nepřátelské záměry a velitel tak nechal ještě před prvním výstřelem stáhnout většinu mužstva do týlu. Ruské granáty tak dopadly do prázdných linií, které vojáci Wehrmachtu po ukončení kanonády promptně obsadili.
Maršál zuřil, ale nebývalo mu než uznale zhodnotit protivníkovy schopnosti. Sovětská převaha ale tak jako tak musela nakonec rozhodnout a po třech dnech rudoarmějci Heinriciho pozicemi pronikli.
Pokračování: Očima protivníků: Názory spojeneckých velitelů na generalitu Wehrmachtu (3)
