Potomstvu utajená vada: V novověku se krátkozrakost nenosila
Když procházíte českými a moravskými zámky, všude si povšimnete rodinných portrétů místní šlechty. Jedno však na nich hledáte marně, ačkoliv v moderním světě to má kde kdo – brýle.
Pod dojmem z vystavovaných portrétů si člověk jednoduše může myslet, že lidé před nějakými třemi staletími buď vůbec netrpěli očními neduhy, nebo že snad brýle nebyly v té době známy. Ani jedno však není pravda.
Marné snahy o léčbu
Známe nejen šlechtice špatně slyšící – Jan Maxmilián z Thun-Hohensteinu, který skoro neslyšel na pravé ucho, a proto ho léčili už v průběhu kavalírské cesty v Nizozemí, ale i ty se zrakovými potížemi. Nejlépe se zatím podařilo prozkoumat problémy, jež měl se svýma očima hrabě a později čtvrtý kníže z Ditrichštejna jménem Walter Xaver (1664–1738).
Jednalo se o jednoho z mladších synů slavného knížete Ferdinanda z Ditrichštejna. Walter trpěl od mládí častým krvácením z nosu, bolestmi hlavy a špatně viděl. Jeho „oční defekt“ se pokoušeli poprvé pořádně řešit, až když mu bylo okolo dvaceti let. Většina tehdejších lékařů ale byla skeptická a tvrdili, že se mu už nedá pomoci. Ani léčba jistým „famózním okulistou“ v Paříži v roce 1687 nepřinesla kýžený efekt.
Choroba se pak s přibývajícím věkem postupně zhoršovala. Zřejmě se jednalo o šedý či zelený zákal, takže se nemůžeme divit, že kníže po padesátce některé dny vůbec neviděl. Nakonec byl ze všeho tak zoufalý, že se v roce 1730 podrobil operaci očí, o níž však bohužel nic podrobnějšího nevíme.
Pro intelektuály, nikoliv šlechtu
Walter Xaver rozhodně nebyl jediným šlechticem, který měl problémy se zrakem. Někteří byli na rozdíl od něho naštěstí jen dalekozrací či krátkozrací a jejich problém mohly vyřešit brýle. Ty vynalezli pravděpodobně Italové na konci 13. století a dlouho se vyráběly s konvexními čočkami. Nákupy takových „očních skel“ šlechtou máme tu a tam dokumentovány v účetním materiálu a díky tomu třeba víme, že dvacetiletý Antonín Kryštof z Nostic (1708–1740) nosil brýle v době pobytu v Paříži.
Vymalovat se s nimi na portrét se však zřejmě neslušelo, protože se to nesrovnávalo s očekávaným obrazem aristokrata na veřejnosti. Nejstarší zobrazení totiž ukazují s brýlemi jenom duchovní a učence. Proto asi neznáme moc podobizen šlechticů s brýlemi ani v západní Evropě, natož pak u nás. Ani stárnoucí Petr Vok z Rožmberka, poslední mohykán svého rodu, velký sběratel a milovník knih, se s brýlemi nenechal vymalovat, ačkoliv je prokazatelně používal.
