Přírodní rezervace Ngorongoro: Tanzanský ráj na dně kráteru

Z více než osmi set chráněných regionů africké Tanzanie, které dohromady zaujímají třetinu státu, se čtyři dočkaly zápisu na seznam světového dědictví. Jako první se v prestižní společnosti ocitla oblast Ngorongoro, ležící v největší neporušené vulkanické kaldeře planety.

12.04.2024 - Barbora Jelínková



Před 2,5 milionu let se na území dnešní Tanzanie nacházel gigantický vulkán srovnatelný s Kilimandžárem, jehož homole se po masivní erupci propadla dovnitř a zanechala po sobě kráter hluboký přes 600 metrů a široký víc než 22 kilometrů. Jde o součást geologického zlomu známého jako Velká příkopová propadlina, který se táhne v délce šesti tisíc kilometrů od Sýrie až po Mosambik. Přírodní rezervace nazvaná Ngorongoro se tak dnes rozkládá v okolí stejnojmenného kráteru, na ploše přesahující osm tisíc kilometrů čtverečních.

Dar života

Oblast v současnosti poskytuje domov třiceti tisícům velkých savců včetně proslulé „velké pětky“, tedy buvolů, levhartů, slonů, nosorožců a lvů. Jde o místo s nejhustší koncentrací volně žijících zvířat na celém černém kontinentu, jemuž domorodci říkají „Dar života“ a v turistických průvodcích se o něm lze dočíst jako o osmém divu světa. Milovníci ptactva tam mají možnost spatřit na 500 druhů opeřenců, nicméně vzhledem k charakteru krajiny a nedostatku některých druhů stromů nežijí v rezervaci žirafy ani antilopy impaly.

Narušená harmonie

Krajinný půvab a jedinečnost tamní fauny a flóry se staly impulzem pro vytvoření chráněné oblasti, jež by naplnila potřeby divoké přírody a zároveň přilákala turisty. Od roku 1959, kdy se rezervace Ngorongoro oddělila od národního parku Serengeti, se však dá o harmonii mluvit jen stěží. Před dvaceti lety navštívilo region čtvrt milionu lidí, zatímco loni už jich byl téměř dvojnásobek. Turisté zatěžují ekosystém a nadměrné množství vozidel i nelegální těžba dřeva vytlačují zvířata z jejich původních teritorií a migračních tras.

Předchůdci člověka

Oblast Ngorongoro zahrnuje rovněž rokli Olduvai, známou pro archeologické nálezy koster nejstarších hominidů včetně australopitéků a Homo habilis. Kaňon o délce asi čtyřiceti kilometrů v minulosti zaplňovalo jezero obklopené vegetací, které lákalo předchůdce moderního člověka. Vykopávky v 50. letech 20. století odhalily mimo jiné jednoduché kamenné nástroje, zejména pěstní klíny, a také otisky chodidel staré 3,75 milionu let. Slovo „olduvai“ pochází z masajského výrazu pro agáve sisalovou, jež roste v příkrých průrvách zmíněné oblasti.


Další články v sekci