Amazonie míří k hypertropickému klimatu, jaké tu nebylo 10 milionů let
Amazonie se podle nové studie blíží ke stavu, jaký na Zemi nepanoval miliony let – a pokud lidstvo nezpomalí oteplování, může se největší prales planety během několika dekád proměnit k nepoznání.
Amazonský deštný prales je největším tropickým deštným pralesem světa a jedním z klíčových stabilizátorů globálního klimatu. Podle nové studie se tyto plíce planety blíží stavu, který na Zemi nepanoval minimálně 10 milionů let. Vědci tento stav nazývají „hypertropický režim“ – stav extrémně horkých a suchých podmínek, které překračují limity, na něž jsou dnešní tropické lesy uzpůsobeny.
Návrat do eocénu?
Podle studie zveřejněné v časopise Nature může Amazonii do roku 2100 postihnout až 150 dní tzv. horkého sucha ročně. To je dramatický nárůst ve srovnání s dnešními několika dny či týdny ročně. Tyto extrémní epizody by se navíc v budoucnu mohly vyskytovat i během období, která jsou nyní považována za „mokrá“.
Hypertropické klima na Zemi naposledy panovalo před 40 až 10 miliony let během období třetihor. V období mezi eocénem a miocénem byl svět o 14 °C teplejší než je dnes a rovníkové lesy vypadaly úplně jinak: rostlo v nich méně mangrovů, méně stálezelených stromů a více druhů adaptovaných na vysoké teploty a nedostatek vody.
Vědci varují, že Amazonie se tomuto dávnému klimatu začíná nebezpečně podobat. Každým rokem se prodlužuje suchá sezóna a přibývá dní s teplotami a vlhkostí mimo běžný tropický rozsah.
Co se děje s amazonskými stromy?
Tým pod vedením geografa Jeffa Chamberse z Kalifornské univerzity v Berkeley analyzoval tři dekády detailních dat z oblasti severně od města Manaus. Vědci zde měřili nejen teplotu a vlhkost, ale i to, jak rychle proudí voda a míza uvnitř kmenů.
Výsledky jejich zjištění jsou alarmující: během horkých suchých dnů se prudce zvyšuje odpařování, což vede k rychlému vysychání půdy. Stromy na tento stav reagují uzavíráním průduchů (stoma) v listech, díky čemu sice šetří vláhu, blokují tím ale příjem CO₂, nezbytný pro jejich růst a regeneraci. Při extrémním suchu dochází ke vzniku tzv. embolismů – v xylému (dřevním cévním pletivu rostlin) vznikají bubliny, které se chovají jako krevní sraženiny a zastavují pohyb mízy. Jakmile vlhkost půdy klesá pod 33 %, riziko jejich vzniku skokově roste.
Výsledkem tohoto procesu je, že stromy doslova hladoví a žízní zároveň. A při dostatečně velkém počtu embolií prostě odumírají. Roční úmrtnost stromů v Amazonii je dnes těsně nad 1 %, ale studie predikuje nárůst na 1,55 % do konce tohoto století. Přestože se může zdát, že jde o malý rozdíl, v deštném pralese o rozloze téměř poloviny Evropy jde o obrovské množství biomasy.
Kdo přežije hypertropický svět?
Největší problém mají podle vědců rychle rostoucí druhy, které potřebují neustálý přísun vody a CO₂. Naopak pomalu rostoucí stromy, jako tabebuja zlatokvětá (Handroanthus chrysanthus) nebo silovoň Dipteryx micrantha mají větší šanci obstát – pokud dokážou udržet krok s tempem klimatické změny. To by ovšem mohlo vést k zásadní změně druhového složení v Amazonii, a to během jediného století.
Autoři varují, že podobný vývoj se může týkat i tropických pralesů v západní Africe či jihovýchodní Asii. Právě tyto ekosystémy jsou přitom klíčové pro redukci CO₂. Jejich kolaps by uvolnil další skleníkové plyny, změnil globální uhlíkový cyklus, a tím i klima celé planety.
Predikované scénáře vycházejí z minimální redukce emisí. Pokud bude lidstvo pokračovat v současném trendu, hypertropické klima může nastat mnohem dříve, než si dnes umíme představit. „Je to na nás. Pokud budeme dál vypouštět skleníkové plyny bez omezení, hypertropický svět si vytvoříme sami. A mnohem dřív,“ říká Jeff Chambers.
